"Dobrý večer, my jsme skupina Tata Bojs z Hanspaulky," takhle začíná Mardoša úplně každý koncert Tata Bojs. A stejně začínal Mardoša i koncerty v rámci Nanotour, turné ke koncepčnímu "Nanoalbu". (A určitě takhle začal alespoň jeden článek o téhle bandě.) To patřilo u mnoha hudebních publicistů k nejvydařenějším počinům loňského roku (i na musicserveru). S odstupem času, ve světle dřívější tvorby skupiny i ve světle letošní záplavy stříbrných kotoučů, může lehce blednout (což odnáší i právě recenzované dvojcédéčko), základní atributy téhle party však na "Nanotour" natěšený fanoušek najde.

Tím hlavním (i když s mouchami, viz níže) zůstává perfektní zvuk. Nahrávka pochází z vystoupení v pražské T-Mobile Areně, což už dle názvu nemusí být akusticky user-friendly prostředí, Dušanovi Neuwerthovi se to ovšem opět povedlo smíchat takřka dokonale. Slovo takřka je zde uvedeno v kontextu vystoupení kapely v rámci tohoto turné v brněnském Semilase. Při srovnání zážitků z této placky a onoho koncertu se člověk neubrání pocitu jisté umělosti. Za tu může řev fanoušků. Jistě, kapacita pražské arény je jistě větší než všech dalších klubů, kde se TB v rámci Nanotour zastavili (což možná mělo být Neuwerthovi varováním), také lze počítat s větší koncentrací fanynek-čtenářek dívčích magazínů, ale to, že místo toho, aby lidé zpívali s Caisem texty nebo normálně tleskali, jen neartikulovaně hulákají, člověka nepříjemně překvapuje. (Pokud jde však opravdu o původní, nedomixovaný hlasový projev fanoušků, patří výtka jim.) Druhá zvuková, či spíše dramaturgická výtka směřuje k Halovi. Kdo vodítka robotického psa na "Nanoalbu" přeskakoval, bude spokojen. Ovšem ti, kdo slyšeli Mardošovo vtipkování s vocoderem, mohou být zklamáni, že se nic z toho na záznamu neobjevilo.

Jak je zřejmé, první cédéčko obsahuje až na Halovy vstupy celý Nanopříběh. Těžko říct, co vedlo Tata Bojs k tomu, vydat záznam právě k tomuto turné, a tak, snad aby rozptýlili všechny pochybnosti, přihodili druhou placku se záznamem, kterým Nanokoncerty také pokračovaly - výběrem několika dalších pecek. Fanoušek tak dostává v živém provedení i mnohé hity převážně z předchozích "Biorytmů" a "Futuretra". A to není málo. Za zmínku stojí taky booklet. Člověk se nad těmi pidifotkami začne napřed rozčilovat, poté začne pochybovat o užitečnosti bookletů, ale nakonec prozře. Přijme hru Tata Bojs. Nejde totiž o nic jiného než Nanoobrázky!

Vše výše zmíněné značí, že sympatičtí Hanspaulčané neopustili své role hračiček a s "Nanotour" si vyhráli dosyta. Tohle dvojcédéčko je, ač se to na první pohled nemusí zdát, do detailů promyšleným konceptem. (Kdyby kupříkladu někoho zajímalo, co se stane, když se ke zvuku přidá obraz, má možnost tady.) A i když není úplně dokonalé, s přihlédnutím k vynikajícímu zvuku, perfektně sehrané skupině, sympatickým hostům a celkové Nanofilozofii nelze hodnotit jinak než velmi kladně.