Období "největší mediální slávy" z poloviny devadesátých let má kapela Sto zvířat za sebou. Avšak "umělecky" stále roste, bují a rozkvétá do dosud netušené krásy. Bez velkých mediálních tanečků vydává lepší a lepší alba. To zatím poslední se jmenuje "Nikdy nic nebylo" a osobně se ho nerozpakuji označit za možná vůbec nejvydařenější domácí hudební počin loňského roku. Charakteristická je pro tuhle desku obrovská stylová pestrost (od klasického ska a reggae až k rapu či discu) podpořená dokonalou instrumentací, rozmáchlými aranžmá, hravou hitovostí a především skutečně výjimečnými texty Tomáše Belka.

Sto zvířat jsou momentálně ve vrcholné formě. Jít na jejich koncert je tudíž sázka na jistotu. Naposledy se o tom mělo možnost přesvědčit publikum ve východočeském Trutnově. Už jenom pohled na rozjařený dav před místním klubem New End dával tušit, že tentokrát bude opravdu veselo. Až se člověk zdráhal uvěřit, že je možné tolik lidských těl, která navíc zřejmě nevydrží chvíli v klidu, naskládat do sálku dimenzovaného maximálně tak pro dvě stovky platících. Přesto - vešli se tam (snad) všichni. A všichni také jako na povel začali poskakovat, hned jak kapela spustila úvodní "Píseň" (a nepřestali, dokud nedozněl přídavek v podobě předělávky Stingova "Englišmana"). Teplota v mžiku vystoupala až kamsi k hranici padesáti stupňů, vlhkost se přiblížila sto procentům, hustota zalidnění: 10 skáčkařů / m², ventilace jenom občas zoufale zaškytala...

Už po druhé skladbě musel tradiční konferenciér Jan Kalina otcovsky napomenout tanečníky v prvních řadách, aby mu "s dovolením nepadali do kapely." Jenže zkuste si to ohlídat, když vám do zad v pravidelných intervalech narážejí desítky dalších roztančených hajzlíků (ano, takhle něžně Kalina tradičně oslovuje publikum) a když vás od kapely dělí pouze vachrlaté zábradlíčko! Zvlášť když vám situaci ani sama kapela neusnadňuje a sází jeden skočný hit za druhým... Naštěstí mají tihle vcelku usedle vyhlížející třicátníci a čtyřicátníci, kteří přes týden působí třeba jako seriózní právníci či pracovníci v reklamkách, dost rozumu na to, aby právě včas ubrali plyn a nechali vás v rytmu reggae nebo na jemně jazzových vlnkách alespoň na chvíli vydechnout.

Za těch patnáct let, co se pohybují na scéně, už zkrátka vědí, kdy pro kterou skladbu sáhnout. Težiště koncertu tvořil materiál z novinky a z předchozí desky "Ty vole, na základní škole", ale postupem času se dostalo i na starší hity a taky na pár tradičních předělávek. Instrumentálně a pěvecky Zvířata - především nedostižná dáma s čápem Jana Jelínková - excelovali a přitom shovívavě rodičovským pohledem kontrolovali tu vesele se bavící "drobotinu" před sebou. Nejlépe vztah mezi kapelou a publikem vystihl Kalina, když jednu z letitých coververzí uvedl slovy: "Tahle je z dob, kdy jsme chodili s vašima mámama." Nutno podotknout, že nemálo těch maminek (včetně mé) se přišlo podívat a bavilo se evidentně stejně dobře jako potomstvo. Vždyť pro koho jiného než právě pro naše rodiče jsou určeny texty popisující tak kouzelně všemožné krize středního věku?

Sto zvířat samozřejmě patří už léta mezi českou klubovou špičku. S posledními dvěma deskami se navíc elegantně vysmýkli z kolonky "veselé ska" a dorostli v opravdu vyzrálou, dalo by se říct nadgenerační popovou skupinu, jež se může směle řadit třeba po bok tolik oblíbeného Stinga, přičemž při procesu dospívání neztratila nic ze své charakteristické "madnessácké" rozvernosti, hravosti a nadhledu. A to je moc dobře.

Playlist: Píseň, Socha, Noviny, Pleše, Soused-ska, When That I Was And A Little Tiny Boy, Pláč, Domácí kino, Podpaží, Jsem tady cizí, U sklenice, Loutka, Nikdy nic nebylo, Every Breath You Take, Skandál, Chicago 1933, Jak zmírnit děs, Pochyby, Romeo a Julietta, Ryba, Příbuzný, Dap géo, Dáma s čápem, Svenska, Novgorod, Škola, English Man In New York

Sto zvířat, New End, Trutnov, 7.10.2005