Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Makrorecenze

Makrorecenze Mikrokosmu Kryštof

26.10.2004 11:00, Redakce

Nové album Kryštof "Mikrokosmos" zatím sbírá vesměs samou chválu. Nejinak tomu bylo v hlavní recenzi na musicserveru a nejinak tomu je v makrorecenzi, kterou jsme pro vás sestavili z názorů deseti našich redaktorů. Dopředu lze říct, že Ostravané opět uspěli.

Takhle vyrovnanou makrorecenzi jsme na musicserveru ještě neměli. Jakoby se Kryštof trefil do vkusu většiny zúčastněných redaktorů, nikdo nedal "Mikrokosmu" horší než-li sedmdesátiprocentní hodnocení. A to je, považte, velmi slušné. Je to velmi slušná vizitka ostravského souboru, jehož třetí deska se už dříve stala pro své kvality Albem týdne na musicserver.cz. I přes tu všechnu chválu je ale dobré se začíst do jednotlivých příspěvků a odhalovat, jak rozdílná mohou být vnímání téhož CD. Zatímco tomu text písně "Vodné stočné" přijde nabubřelý a neadekvátní, jiný se pobaví nad jeho trefností. A tak by se dalo pokračovat, nebudeme vás však zbytečně zdržovat, však toho na vás v tomto megačlánku čeká ještě dost. Příjemnou plavbu, astronauti!

Michal Koch - 7/10
Aby bylo jasno hned na začátku: "Mikrokosmos" je podle mého názoru zatím nejlepší deska formace Kryštof a také jediná, kterou jsem schopen bez nepříznivých následků na moji psychiku opakovaně slyšet. Ubylo aranžérské přeplácanosti, ubylo klišé v textech a dokonce se téměř vytratily nepříjemně vlezlé kolovrátkové melodie, které nahradily skutečné nápady (výjimku tvoří singlové "Srdce", které jediné odkazuje na své protivné starší rádiové sourozence). Na druhou stranu se Richard Krajčo stále potýká s češtinou - nebylo by na škodu věnovat větší pozornost počtu slabik, jejich délce, správnému umístění přízvuku, frázování atd. - hned by se to všechno rýmovalo lépe. Navíc tolik chce sdělit cosi velkého (a já mu věřím, že na rozdíl od jiných, kteří vyrábějí, on skutečně tvoří), ale ať to zkouší po nohavicovsku v "Zrcadlení" nebo po pastrňákovsku v "Motýlkovi", lehkosti a samozřejmosti svých vzorů(?) zdaleka nedosahuje. A pustí-li se typicky po svém do kritiky showbusinessového okolí ("Nejsem zářivou ozdobou na večírky / Nejsem lacinou děvkou v kožichu pro slečinky" nebo "Přes všechny sliby že už nebuděm nahý / vysvléknu všechny své trvanlivé mléčné dráhy"), působí svým pohrdáním všemi a vším tak trošku trapně. Ale abych jenom nekritizoval, musím přiznat, že minimálně jedna skladba mě skutečně naprosto uchvátila. Překrásně rytmicky rozbitý a přitom melodicky silný duet s Ivou Frühlingovou "Pan sen" má po hudební i textové stránce všechno, co má geniální popová skladba mít. Víc takových v budoucnu a stane se ze mě snad i kryštofí fanoušek.

Pavel Parikrupa - 7/10
Jak se ukazuje i v našich makrorecenzích, vycházejí letos v Česku kvalitní desky. Pomineme-li Anetu Langerovou vzhledem k původu písní na jejím albu, jsou tu Tata Bojs, Here, Southpaw a nyní i Kryštof se silným původním materiálem. Deska "Mikrokosmos" je celistvou kolekcí skladeb, má skvělý obal, zvuk a - myšlenku. Již dopředu byla avizovaná větší náročnost "Mikrokosmu" v porovnání s minulými počiny Kryštofa, ale přesto se na albu najdou výborné písně lehce hodné označení potenciální hity: kromě písně již zdomácnělé v rádiu, "Srdce", to může být povedená balada "Zrcadlení" a můj osobní favorit "Sqěle", skladba s výborně vystavěnou náladou a barevným smyčcovým zvukem. Jediný problém, který s deskou mám (a je to opravdu problém můj, a ne "Mikrokosmu"), že se míjím s některými písněmi. A jsou to ty, kterým asi Richard Krajčo dává největší váhu, protože se v nich vyrovnává se svými životními krizemi, čili "Tuning" a "Vodné stočné". Jednoduše mi nějak nerezonovaly v duši, ale opakuji, může to být jen ve mně, že mne neoslovila jejich zřejmá touha po těžkém, otevřeném sdělení. Jinak všechna čest, "Mikrokosmos" dokáže zaujmout, není to všední spotřební deska, ale velmi dospělý pop.

Dan Hájek - 8/10
Ač nejsem moc velký fanda české hudby, tak skupinu Kryštof jsem nemohl neminout na svých hudebních cestách. První hodně zásadní setkání přišlo na pražském koncertě švédských Roxette na podzim roku 2001, kde právě Kryštof předskakovali. Jejich hity a první dvě alba jsem bral jako zajímavá (na české poměry). O to více jsem byl zvědav na novinku "Mikrokosmos", na které se slibovaly věci nevídané a neslyšené. Osobně mám raději desky, které jsou maximálně podchyceny, vyrovnány od prvních sekund nahrávky po úplný závěr a nemusí na nich být ani jeden zásadní hit, který by se na mě valil ze všech stran. V tomto pohledu si mě "Mikrokosmos" získal skoro do posledního puntíku a je hodně velkým aspirantem na titul desky roku. "Srdce" je povedený hit, ale zatím nemá do kalibru "Obchodníka s deštěm", což ale vůbec nevadí. Protože tak pasuje k vychytanému celku a zbytečně nebourá kvalitativní rozdíly. Volba Honzy Muchova jako producenta desky byla taky chytrým tahem. Ať už rukopis Richarda Krajča a jeho party hic máte rádi, nebo ne, tak na "Mikrokosmu" se vydáte do světa pohledem tohoto mladého hejska, jehož se můžete stát součástí a každým poslechem se dostanete hlouběji a hlouběji k podstatě věci, i když finální pocitová zjištění nemusejí být tolik veselá. Instrumentace vzala jiný, mně líbivý rozměr a pod šikovnými ručkami Honzy Muchova vykrystalizovala vznešená krása, která se rozlétne prostorem okolo vás. Mezi skladby, které si mě maximálně získaly, patří "Zrcadlení", "Sqěle", "Vodné stočné", "Stár" nebo závěrečné "Kruhy z duhy", ve kterých mi pasují použité smyčky bicích. Každá z těchto skladeb má zcela jinou strukturu, "Stár" je přímo prošpikovaná zvuky a melodickými zkratkami, "Zcadlení" má zajímavou dramatickou hudební linku a "Kruhy z duhy" jsou gradujícím finišem celé desky. "Mikrokosmos" je povedená deska, ne však na první poslech a stále mě baví objevovat nitro toho, co Kryštof tímto chtěli vypustit do kosmického nitra mého já.

Hynek Just - 8/10
Většinou se hovoří o druhých albech jako o prubířském kameni, kterým ta která kapela své místo na trhu obhájí, nebo naopak. Kryštof to má trochu posunuté. Zatímco druhé Siločáry byly poprávu většinou kritiků vnímané jako třebaže vcelku povedená, tak stále jen nová variace debutu, v pořadí třetí album "Mikrokosmos" se od všeho, co má Krajčova parta dosud na svědomí, příjemně odlišuje. Tedy alespoň místy, a to hodně výrazně. Deska má vlastně dvě polohy, které s citem a patřičnou muzikantskou fundovaností prolíná. Na jedné straně je tu klasický kryštofovský výraz, tedy jednoduché pop-rockové aranže s výraznou barvou hlasu, kterému většina náctiletých dívek těžko odolává, na straně druhé se teď odkrývá něco dosud nepoznaného. Neortodoxně napsané a zaranžované plochy plné ruchů, nepravidelných dob a smyčcových aranží - nejvýraznější jsou v tomto ohledu hned úvodní "Pan Sen" a uzavírající příjemně melancholická "Kruhy z duhy". Samozřejmě se pohybujeme stále v mantinelech toho, co u nás lze ještě zařadit mezi populární muziku, třeba ovšem přiznat, že až u samotného kraje. Tvůrčí vklad přizvaných hostů, ať už budeme hovořit o Janu P. Muchowovi nebo zvukařském mágovi Ondřeji Ježkovi, je také cítit z každého okamžiku desky. Po minulých dvou albech se jedná o příjemné osvěžení, které by ke všemu mělo dosud zapšklé recenzenty, kteří berou Kryštof jako jednu z mnoha domácích rychlokvašek, přesvědčit o opaku. "Mikrokosmos" je profesionálně zpracovaná popová deska s názorem, vlastní duší a vlastním životem. Takových se v těchto sférách u nás moc nevyskytuje.

Jiří Stružinský - 8/10
Tihle hoši z Ostravy a Balkánu na mě od začátku působili trošku rychlokvašeným dojmem. Jejich první i druhou desku si vzal pod svá zkušená producentská křídla Dušan Neuwerth (dnes již v podstatě člen Tata Bojs), který vyprodukoval dvě velmi popově laděná mainstreamová CD, která trhala hitparády. Koncerty tomu také napovídaly, návštěvnosti byly slušné a v publiku převahovala skupina mladých dívek. Přesto jsem se sám několikrát přesvědčil, že Kryštof opravdu živě hrát umí. Nejspíše se o tom přesvědčil i Jan P. Muchow, který se pustil s Kryštofem do jejich další desky "Mikrokosmos" a musím říct, že změna je to citelná. Někteří ji pocítili možná už při vypuštění "Srdce" do rádiového éteru, který předesílal, že se opravdu je nač těšit. Už při poslechu první věci "Pan Sen" mě zaujala změna kompozice hudby, kterou má na svědomí právě producent Muchow. Poslechnu-li si "Vodné stočné", musím si říct, že nebýt zpěvu Richarda Krajča, tak je to celá Ecstasy Of St. Theresa. Ano, tento pocit mám při poslechu celé desky, nicméně u této věci je to maximální podíl a vskutku se těším, jak si s tím hoši poradí při živém přednesu. Deska obsahuje opravdu hodně krásných rýmu a dvousmyslů, na které jsem si zvykl již dříve. Stejně tak jako předchozí desky i "Mikrokosmos" obsahuje jednu velmi pomalou věc - "Kruhy z duhy", a jednu, řekl bych, hudební hříčku - "Brouci". Uvítal jsem, že deska je přiměřeně dlouhá a neobsahuje žádná zbytečná intermezza. "Mikrokosmos" je vskutku zdařilý počin, který dokáže zaujmout, překvapit, rozesmát i rozplakat.

Radek Antl - 8/10
Něco mě vám napadlo. Fakt, že "Mikrokosmos" vyšel na podzim, patrně nebude náhodou, ale záměrným, chytře promyšleným tahem. Na rozdíl od svých kolegů však Kryštof v tomto směru netěží ani tak ze všeobecné předvánoční tendence utrácet, jako z frontálního útoku podzimních depresí. Co si budeme nalhávat, jakmile je po ruce nějaký ten stimul, člověku se smutní o dost lépe. A "Mikrokosmos", to je vám stimul věru silný. Už v případě minulých dvou alb jsem se na Kryštofy v tomto ohledu mohl plně spolehnout: když jsem se chtěl v nějaké té ponuré náladě opravdu důkladně poválet, šel jsem na jistotu. Zvěsti, že autor Krajčo se na novince rozhodl tento aspekt dále stupňovat, mi naháněly trochu strachu, přeci jen, trvalých následků bych se dočkal jen velmi nerad. Nakonec jsem ale rád, že deska dopadla tak, jak dopadla, tedy že Richard svůj slib splnil. Upřímnost a otevřenost, s jakou opět přistoupil k veršovanému líčení svých strastí, ve spojení s osobitými, hodnotnými básnickými obraty místy, nahání husí kůži ("Zrcadlení", "Vodné stočné"). Nahlédněte, kam chcete, a uvidíte čistou, profesionálně odvedenou práci, ať už jde o zmiňované texty, o chytlavé melodie, působivé aranže, výborný zvuk či o povedený booklet. A tak zatímco v roce 2000 jste na základě jednoho rádiového singlu o Kryštofech ještě mohli pochybovat jako o další české tuctovce, dnes, s počinem "Mikrokosmos" v přehrávači, jednoduše musíte uznat pravý opak. Z partičky Richarda Krajča totiž vyrostla regulérní osobnost tuzemské hudební scény, které by si konečně mohli začít vážit i fanoušci Leoše Mareše. Svých nadělených osm bodů z deseti si zaslouží tak, jako málokterý jiný český interpret.

Vojta Kostelecký - 8/10
Ač jsou všechna tři jejich alba vzácně vyrovnaná, novinkou "Mikrokosmos" dosáhli Kryštof i díky výrazné podpoře Honzy Muchova a nenápadného Ondřeje Ježka bezpochyby svého prozatímního vrcholu. "Mikrokosmos" neobsahuje žádný megahit, zato na něm najdete deset rozmanitých a hlavně velmi silných skladeb s hutnou atmosférou, které nejenže patří k tomu nejlepšímu, co za poslední roky vzniklo na domácí scéně, ale které se mohou směle srovnávat i s tvorbou Krajčových zahraničních oblíbenců. To říkám zcela zodpovědně a při plném vědomí. Když téhle desce dáte čas a prostor, který si opravdu žádá, rozkvete před vámi jako ta nejomamnější orchidej. Druhou stránkou věci jsou texty - místy velmi osobní, místy hravé. V obrazotvorných až surrealistických pasážích je Krajčo opravdu dobrý, někdy to ale jednoduše přepískne ve snaze o za každou cenu neobvyklá a efektní slovní spojení. Navíc se bere snad až příliš vážně. Když zpívá "Nejsem umělý prefabrikát ze žurnálů / Tak proč to tak cítím?", zní to možná až zbytečně urputně a křečovitě. Chápu, že se chce Richard vyrovnat se vším tím blázincem kolem, ale když se někomu podaří natočit takhle dobrou desku, mohl by mít taky dostatek nadhledu nechat bulvár, laciné děvky v kožichu a celý ten český showbiz elegantně za zády.

Karel Veselý - 9/10
Bylo načase, aby se Kryštof zbavili nálepky trochu přeceňovaných pop hvězd, kterou prodával hlavně mediální všudybyl Richard Krajčo. Jejich aktuální album "Mikrokosmos" dýchá hudební sílou, invencí i odvahou dělat věci jinak a kapelu katapultuje do sfér, ve kterých se pohybuje jen pár českých souborů. Hitové singly tentokrát vyvažuje vynikající album, které se dá poslouchat od začátku do konce. Důležitým krokem vpřed bylo angažování Jana P. Muchowa za producentský pult. Parta kolem Krajča vždy produkovala trochu jiný pop, ale teprve Muchowův obrovský cit pro zvukový detail je posouvá o třídu výš a dělá z "Mikrokosmu" i velmi příjemnou sluchátkovou desku. Šéf EOST se mohl opřít o silné melodie a elektronická vylepšení na sebe nestrhávají takovou pozornost jako třeba na deskách jeho domovské kapely. Společně se tak všem zúčastněným konečně podařilo navázat se ctí na anglické kytarovky, jako jsou Doves nebo Embrace, které umně spojují přirozené písničkářství s umírněnými elektronickými výboji. Kýžený "OK Computer" to sice ještě není, ale už jsou hodně blízko. Podstatnou složkou "Mikrokosmu" jsou i Krajčovy texty, které sází na radost z náhodných asociací a rafinovanou snahu něco říct a zároveň neříct nic. Kryštof vždy byl hodně o melancholii, tentokrát je album ještě o krůček smutnější. Moje nadšení trochu kazí závěr desky - rozjuchaná "Brouci" podle mého nesedí do neveselé nálady desky, pokud měla vyvažovat smutný obsah předchozích minut, pak po ní neměla následovat smyčcová smuténka závěrečné "Kruhy z duhy". Tady už Kryštof zbytečně aspirují na "umění" s velkým U. Závěr? Jedna z nejlepších českých desek, co mi paměť slouží. Letos se s "Mikrokosmem" může srovnávat jen "Nanoalbum" Tata Bojs. Obě alba malá podle názvu sklízí po zásluze velké ovace.

Luboš Kreč - 9/10
Proměna Kryštof je patrná a vítaná. To byla první slova, která mě napadla, když jsem uvažoval, jak se k albu "Mikrokosmos" postavit. Na obou předešlých deskách byl Krajčův intelekt snouben s příliš uhlazeným, byť vkusným popem. Popem, který pouze výjimečně překročil plůtek rozverné plynulosti. To vše je v nenávratnu. Elegance, názornost, hudební nekonfliktnost, přímočarost; tyhle a mnohé další ingredience dostaly na semaforu Jana P.Muchowa stopku a vpřed vystřelil experiment, muzika oholená až do morku kosti, syrovost, na níž se staví a která se láme ve sklíčku krasohledu. Melodie neexhibují, nestaví se do popředí, ale týmově spolupracují a spolehlivě odtikávají. Naopak se naparuje lyrika, virtuální svět Richarda Krajča a jeho těžko dešifrovatelné prožívání. "Mikrokosmos" totiž není jednoduchá deska, a to v žádné ze svých rovin. Verše básní většinou bolí, melodie jsou ukryty v pozadí, nekontrolovatelná ruka producenta Jana P.Muchowa rozostřila prostotu a dodala výsledku na mnohavrstevnatosti. Novinka Kryštof je pro to všechno a mnohem víc (pro duet s Ivou Frühlingovou v "Pan Sen", pro retro aranže "Sqěle", pro zajímavý booklet, pro trefný text "Vodné stočné" etc.) nejen nejlepší deskou skupiny, ale - aspoň pro mne - také jednou z nejlepších českých desek, které se mi letos dostaly do ruky. A bylo jich, myslím, docela dost.

Tomáš Parkan - 9/10
První věta, která mě v souvislosti s novým albem ostravských Kryštofů napadla, je z filmu "Báječná léta pod psa" - prekérní, ale krásné! Ač se sice nejedná o album na první poslech, musím nesouhlasit s Honzou Baluškem, že se začíná líbit až na pátý či desátý poslech. Mohu-li mluvit za sebe, už ten druhý stál za to. Musím se přiznat, že se Kryštof tímto albem přesně trefili do mého velice oblíbeného stylu. Chtě nechtě musím "Mikrokosmos" srovnávat s poslední deskou Lene Marlin "Another Day", což je jediná deska, která si ode mě zatím vysloužila plný počet. I když jsou tyto dvě alba stylově lehce vzdálena, v něčem jsou si přeci hodně blízká. Jsou obě stejně naplněna intimitou a svou náladou mohou místy působit až schizofrenicky či depresivně. I když "Another Day" jde v tomto ohledu dále, zatímco "Mikrokosmos" vyznívá více rozervaně. Mimochodem, vůbec není špatné si tyto dvě desky poslechnout za sebou. Obě spojuje skvělá produkce, výborné aranžmá a v neposlední řadě i hodně dobré pěvecké výkony. Ač je "Mikrokosmos" hodně osobní deska, což musí být u kapely složitější vůbec dát dohromady než u sólového umělce, nechybí jí písničky hitového charakteru. "Srdce" již tyto ambice dokázala, přičemž dalším jasným zásahem do černého je excelentní "Zrcadlení" a po takových patnácti posleších už to může být v podstatě jakákoliv další skladba. Zkrátka a dobře, Kryštof natočili skvělé album, které je pro mě jednoznačně nejlepší českou deskou tohoto roku, což se, doufám, zhodnotí i na předávání Andělů.

Související články

Kryštof pilně nahrávají, produkci jim posvětí držitel Grammy (Novinky)
Here - A Penny For Your Thoughts (Recenze CD)
Nové desky pro 11. týden (Nové desky)
Muzikanti se chystají do vězení s Romanem Týcem (Novinky)
Kryštof připomene dévédéčkem turné po kinosálech (Novinky)
Nové desky pro 8. týden (Nové desky)
Ecstasy Of St. Theresa - EOST101010 (Recenze DVD)
Richard Krajčo - Někdy se domů vracím s přízvukem (Rozhovory)
Festival Moravské hrady.CZ startuje v Hradci nad Moravicí (Tiskové zprávy)
Už jen pár dní zbývá do začátku 19. ročníku festivalu Benátská noc (Tiskové zprávy)

Názory

nemám slov (glam, 26.10.2004 21:33) Reagovat

nemám slov...
s hodnocením naprosto souhlasím a víc už snad ani nemohu napsat...
jen jsem zvědavá na živé provedení mikrokosma...
BTW:a mně tam ty brouci naprosto sedli.... něco přece musí trochu vyčnívat:))
Pá!!!
Album roku (Patrik, 27.10.2004 12:31) Reagovat

Nic lepšího jsem několik let neslyšel. A to Kryštofáci nebyli zrovna mou nej kapelou. Díky pánové. Předběhli jste i mé milované Tatabojs. Patrik
Ehm (Happy J'ay, 30.10.2004 23:34) Reagovat

Punk's not death!
Skutecne (Fingerprint, 03.11.2004 16:24) Reagovat

Dojem z tehle desky mi trochu kali to, ze je fakticky stejna minimalne jako ta minula V silocarach. Mozna je nejlepsi z tvorby Krystof (vcetne par hitu), ale proc dvakrat poslouchat to same.
Atmosfera, Risuv zpev, texty to vse jako podle sablony... ne, tohle melo vyjit pred vsemi temi Silocarami a Magickymi poli. A prosim nepiste mi, abych si poslechl zbytek nasi popove sceny, a budete mit v hlave vsechny radiove prefabrikaty...
skutečně (patrik, 03.11.2004 17:19) Reagovat

Spíš bych řekl, že jsi předešlé desky neslyšel.

zobrazit všechny názory (7 celkem)

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »