Slunce, sviť na zemský ráj!

04.11.2004 14:00 - Radek Antl | foto: facebook interpreta

Britská acid-jazzová kapela Incognito se letos dožila pětadvaceti let. A slaví vpravdě důstojně - mimo kocertního turné, v jehož rámci nedávno navštívila i Prahu, si na tento rok připravila novinkové album "Adventures In Black Sunshine". Jaké je? Čtěte v naší recenzi.
8/10

Incognito - Adventures In Black Sunshine

Skladby: Don't Turn My Love Away, Everything Your Heart Desires, Close My Eyes, The 25th Chapter, True To Myself, The Principles Of Love, This Thing Called Love, Fences And Barriers, Mindin' My Business, Autumn Song, Listen To The Music, Mr Jones, The World Is Mine, Beyond The Clouds
Celkový čas: 74:31
Vydavatel: Warner Music
Ha, blues nějakého sentimentálního Amíka, řeknete si patrně při pohledu na toho frajera z bookletu. Ve skutečnosti se Incognito rovná acid-jazzové kapele z Británie, která letošním rokem oslaví úctyhodných pětadvacet let existence. Vznikla v sedmdesátých letech na základech disco-funkové grupy Light Of The World, jež toho krom několika relativně průměrných věcí mnoho nedokázala. Když vydala třetí album "Check Us Out", jali se její leadeři Jean-Paul "Bluey" Maunick a Paul "Tubbs" Williams překopat line-up kapely, čímž dali vzniknout právě Incognitu. Poté, co ji v jedenaosmdesátém vyšlo LP "Jazz Funk", se skupina odmlčela. Počátkem let devadesátých přišla smlouva s mladým labelem Talkin' Loud, následně singl "Always There" (s vokály proslulé disco-divy Jocelyn Brown), který se díky skvělému načasování zakrátko stal velikým hitem. Druhé album "Inside Life" znali i v Americe a trojkou "Positivity" už Incognito slavili úspěch napříč celou Evropou. Když v polovině devadesátých let zacílil leader Bluey svůj band více na dance a pop, poštval proti sobě část fanoušků, kteří nadále požadovali kultivovaný, jazzem ovlivněný groove, díky němuž se Incognito přiblížili klíčovým sedmdesátkovým tělesům, jakými byly například Earth, Wind & Fire. Celou dekádu tito muzikanti potřebovali, aby zjistili, že chtějí zpět ke kořenům. Výsledkem je novinka "Adventures In Black Sunshine".

Návrat je to natolik povedený, že pro vás nebude problém seknout se ve stáří desky o nějakých třicet let. Svižné rytmy, řízné dechy, podmanivé melodie a neomylná hráčská preciznost rozzáří očka všem, pro něž černošská hudba let dávno minulých není jen pouhou kapitolou učebnice hudebních dějin. Pré budou mít v případě "Adventures In Black Sunshine" fanoušci soulových balad, svižného jazzu, stejně jako příznivci hutného funku a všelijakých těch tanečních beatů, jež můžeme častovat slovy jako důstojné a rafinované. Produkci si opět vzal na starost sám Bluey, který desku po zvukové stránce vyhladil do sametově měkoučké podoby. Tento přístup sice funkovějším věcem ubírá na dravosti, avšak albu jako celku rozhodně prospěl. Aranže jsou na "Adventures In Black Sunshine" dosti pestré - krom bicích, basy a kytar se ke slovu dostanou nejrůznější nástroje dechové (trubka, trombón, saxofon, křídlovka, flétna), klávesové (piáno, keyboardy, varhany), smyčcové, perkusní i jiné.

Jako nejcennější atribut skupiny bývá chápána americká vokalista Maysa Leak, budeme-li se tedy bavit o nahrávkách, na nichž účinkovala. (Do kapely přišla v dvaadevadesátém, poté se rozhodla zkusit štěstí sólově a k Incognitu se vrátila až roce 1997 s albem "Beneath The Surface". Účast na posledních dvou deskách opět oželela.) Její dechberoucí soulový projev, který místy připomíná spíše zpěv nějakého chlapíka, vyžívajícího se ve fistulích, obstarává Incognitu dobře rozpoznatelnou tvář. O jejích kvalitách se posluchač může přesvědčit už v nasládlém otvíráku "Don't Turn My Love Away", v němž hned zkraje demonstruje šíři svého pěveckého rejstříku. Jakkoliv je však Maysa okouzlující, více bych uvítal, kdyby na "Adventures In Black Sunshine" dostali na její úkor více prostoru také ostatní vokalisté, jimiž skupina disponuje. Příjemným zpestřením je v tomto směru sborista Incognita Tony Momrell, který na desce dostal šanci v rámci dvou skladeb - v písni "Close My Eyes" tvoří svým naříkavým barytonem zajímavý protějšek k sentimentálně pobrukující Mayse, velmi příjemný je také jeho výkon v nádherné soulové baladičce "This Thing Called Love", kde je doprovázen pouze elektrickým pianem. Druhou alternativou alba je pak zpěvačka Imaani, jejíž hlas je k mání až ve skladbě "Mr Jones". Nechci se nijak rouhat, avšak kdyby se měla Leak znova rozhodnout pro sólovou dráhu a aktuální působiště opustit, Incognito mohou být v klidu.

Místy, kde naopak žádný hlasový projev obdivovat nemůžete, jsou instrumentálky a snad nejgroovovatější kusy (pro mě jakési vrcholy) alba, "The 25th Chapter" a "Mindin' My Business". V první jmenované na klávesy válí dřívější spolupracovník skupiny Ski Oakenful, v druhé legendární George Duke, který muzikanty krátce navštívil během hektického turné po Evropě. Obě písně staví na nabroušených dechových partech tria Glover - Thomson - Ross, jež statečně jistí energičnost repertoáru napříč takřka celou deskou. A řeknu vám, Dominic Glover s Blueym odvedli jako aranžéři dechových sekcí opravdu pěknou práci.

Pokud vám nevadí trocha toho sedmdesátkového kýče, "Adventures In Black Sunshine" byste si neměli nechat ujít. Co z toho, že se nesnaží vnést do hudebního světa nic originálního, když právě toto retro na pomezí soulových balad a hutného jazz-funku jim jde nejlépe? Přestože dávám osm z deseti, koutkem oka pokukuji po devítce.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY