Nevím, kolik je mezi čtenáři musicserveru příznivců folku, country a podobných stylů; zda nechodí jinam. Pokud ne, mohou tento a následující dva odstavce stejně přeskočit, jich se netýkají. Ti totiž o kvalitách skupin Nerez/Neřež vědí, ale tuhle desku by měli ocenit i jiní, nemilovníci folku či "folku". Takoví, kteří měli nebo mají jinak folk/country spojeny víceméně v jednu, bez nadšení přijímanou kategorii hudby, ze které "vyčnívají" jména jako Nedvěd, Martinová atd. Samozřejmě mohou vědět, že existují písničkáři jiné kvality, ale přesto je "jen" kytarové aranžmá písniček nemůže uspokojit, ať jsou texty sebelepší. Pokud jste se v popisu druhé skupiny lidí víceméně poznali, fajn, je nás totiž víc.

Nebudu tedy předstírat, že jsem snad znal písničky Nerezu, předchůdce kapely Neřež, i když vím, že osypky by mě rozhodně nezpůsobily. Přestože z historie na webu kapely (kterou si dovolím přeskočit) vyplývá, že už od počátků byla jejich hudba o dost barevnější než jen mnou předpokládaná "kytarově-folková", jejich hudba mě v té době minula a později nepotkala. Pozdější, ještě více "world-music" směřování Zuzany Navarové, bývalé členky Nerezu, už možná tak úplně neuniklo ani vám, každopádně ne kolegovi v recenzi. Ale hudbu porevolučního následovníka Nerezu, i v oháčkované podobě založené na duu Zdeněk Vřešťál a Vít Sázavský, kteří přizývají lehce obměňované spolupracovníky, jsem zazdil, i když už od '98 nahráli tři desky, přičemž té poslední se kolega věnoval v této recenzi.

Proč takový obsáhlý důvod o ničem, tedy o okolnostech s vlastní hudbou Neřež a jejich novou deskou "Jednou měř, 2x neřež" nesouvisejících? Kvůli pochopení mé nedotčenosti jejich hudbou, což má výhodu čisté hlavy při hodnocení a nevýhodu pro porovnání s předchozími deskami. Ale to první je myslím důležitější, Neřeže znalí už stejně nejspíš skočili (nová deska je výborná!) jinam, takže následující text je pro vás (nás) ostatní.

Po poslechu novinky Neřež si říkám, že je docela škoda, když jsem dvojici Vřešťál/Sázavský neznal dřív. Novinka je (opět) skvělým důkazem toho, že škatulka folk je jim příliš těsná a nelze jejich hudbu popsat například jako směsici folkových, popových, folklórních, jazzových nebo lehce rockových postupů. Jejich společným jmenovatelem je písnička v jednoduchých, přitom funkčních aranžmá. Přitom to nevylučuje zvukově bohatší skladby díky účinkování dvou aktuálních členů Neřež, Filipa Benešovského (který hraje s Marií Rottrovou nebo s Ivanem Myslikovjanem, vystupuje i s vlastním souborem Karel Gott Revival, inicioval provedení "The Wall" od Pink Floyd) a Davida Uhera a také mnoha hostů. Díky nim je, i když někdy "jen" v detailech, dosaženo pro mě tolik potřebné barevnosti, která chybí klasickému folku. Základem jsou však pro tenhle žár typické party akustické kytary základního dua, které obohacují basa a basové syntezátory ovládané Benešovským, který se také významně podílel na aranžmá. V pár skladbách dojde i na osvěžení v podobně rytmu bicích Uhera. A když se přidá elektrická kytara, smyčce nebo dechy, těsné okovy "folku" jsou dávno překonány. Těžko říct, zda tahle barevnost je důsledkem nebo příčinou Vřešťálova účinkování v roli producenta nahrávek jiných (za všechny také již značně nefolkový Nohavica), ale ono je to nakonec jedno.

Kolekce šestnácti skladeb je kvalitativně vyrovnaná, pro dokreslení pestrosti lze zmínit třetinu až polovinu desky, začínající skladbou "Procházka v harmonii", která se po poklidné první části změni v druhé do vkusného popu, aby přešla v šramlovitý valčík v následující "Dnes a nebo nikdy", která díky trombónu připomínající Radůzu. Ve "Jmelí" i následující "Kalná je voda" s dechy se Neřež inspiroval více jazzem, aby ve "Faux Pas" přeskočil o tři sta let zpátky, ta je díky hostujícímu Michalu Röhrichovi jak vyšitá z nějaké středověké hostiny na hradě. Až na ten krásně kontrastní sprostý text, ten by tehdy muzikantům neprošel. A "Za pět prstů" a později "Na kámen" (i hned druhá "Zázrak) už přesahují nejen díky elektrické kytaře do poprocku.

K hudbě výborně pasují texty, které, jak předznamenává vtipnost názvu alba, jsou jeho silnou stránku. Jaká radost slyšet zase někoho, kdo umí používat mateřštinu. Texty se dotýkají vážnějších témat, ale jsou i "jen tak" poetické nebo si s češtinou vtipně pohrávají ("Faux Pas" a nevadí, že ten žert s toaletní/toazimní už jsem od někoho slyšel...). Podobně jako Marek Eben nebo Tata Bojs dokazuje Vřešťál (a ve dvou skladbách P. Krejza) její krásu, radost poslouchat např. takovou "Do You Speak English?". Civilní interpretace pomáhá příjemnému dojmu z nahrávky, pokud dojde na vypjatější pasáže ("Zázrak"), trošinku to nesedí.

Deska je zajímavá také přístupem k problému hromadného vypalování hudby, s řešením Neřež souvisí i název (dvoj)alba. Řešení je stále ještě originální, jednoduché a přitom svědčí o poučenosti dobou. Do obalu je přiložen plastický výlisek, za který po předložení na koncertě získáte (prý) levně "nášup", tedy druhé album s dalšími písničkami (i kontroverzní singlová "Honza", která prý není o panu Nedvědovi) a bonusy! Za "skoro jednu" cenu dvě desky, to není špatné. A hezký způsob, jak dostat lidi na koncert a ocenit je. Po poslechu alba "Jednou měř, 2x neřež" mají každopádně o jednoho návštěvníka víc. Se zpožděním musím ocenit snažení Neřež ve skládání zdánlivě tak jednoduchých folkově-nefolkových písniček, které sice nejsou nějak stylově zásadně objevné, ale v mých očích rehabilitují styl, ve kterém naštěstí nemusí být jen nedvědovsky zle.

P.S.: Nepodstatná nehudební poznámka k technickému řešení bookletu (deska ho nemá, můžete si ho stáhnout z CD a vytisknout) - snahu Neřež být šetrný k životnímu prostředí lze jen pochválit, ale provedení poněkud pokulhává. To, že na CD jsou jen texty, a ne inzerovaná kompletní dokumentace, je celkem detail, i když nepotěší. Horší vzhledem k účelu celé "akce" je formátovaní těch textů - jedna písnička na jednu stránku, tzn. celkem 16 stránek, moc šetření papírem nepomůže. Navíc se obávám, že většina posluchačů si texty na počítači číst nebude a na recyklovaný papír nevytiskne. Co takhle tři sloupce a menší fonty? (Vzkaz pro kapelu: má to jen tři strany, mohu poskytnout).