V roce 1995 odešel (či byl vyhozen, to je už dnes ostatně jedno) Robbie Williams z Take That, úspěšného boybandu s typickým osudem chlapeckých kapel. Tenkrát bych si na něho opravdu nevsadil ani zlámanou grešli. Větší šance na sólové dráze se všeobecně dávaly Garymu Barlowovi a Marku Owenovi - ostatně i ohlas prvních samostatně vydaných desek tomu nasvědčoval a Robbieho první singl, cover písně George Michaela "Freedom", byl strašný. Nezbeda Robbie se po rozchodu od Take That spouštěl s ptáčky z Oasis - chtěl, aby jeho hudba byla jako od nich a zřejmě proto s nimi hrál stejnou alkoholovou a drogovou ligu. Z té se naštěstí díky léčbě dostal a devět let poté najednou držíme v ruce jeho sbírku největších hitů, "Greatest Hits".

Za těch devět let se stala spousta událostí, s velkým prodejním ohlasem vyšlo pět studiových desek, jedno živé album (ale nikdy se RW naplno neprosadil v Americe) a všechno to symbolicky vyvrcholilo triumfálními koncerty v Knebworthu (třikrát sto dvacet tisíc diváků, zachyceno na skvělém DVD "What We Did Last Summer") a rozchodem s velmi podstatným spolutvůrcem Robbieho sukcesu, skladatelem a producentem Guyem Chambersem. Takže teď je pravý čas zhodnotit první část Williamsovy sólové kariéry. Album "Greatest Hits" snad nejlépe ukazuje, že pokud odhlédneme od mediálního poprasku, bulvárních výmyslů a vůbec povyku kolem takové popové hvězdy, máme co do činění s chytrými popovými hity nepostrádajícími své kouzlo. Stačí jen potlačit předsudky a brát Robbieho s humorem.

Nadhled a sarkasmus je totiž to, co činí Robbieho výjimečným - mnoho lidí mu pro jeho pózy, silácká gesta a drsný humor nemůže přijít na jméno, jiní ho proto milují. Přitom je to jen hra (musíme zmínit výborné Williamsovy videoklipy plné nápadů a vtipu), omáčka kolem hudby, co není vůbec hloupá. Noční tahy s bratry Gallagherovými zanechaly stopu v britpopovém hitu "Old Before I Die" a v refrénu písně "Monsoon", Williams zdatně míchá bombastičnost ("Let Me Entertain You", "Kids", "Let Love Be Your Energy") se zdánlivě jednoduchým, ale umným písničkářstvím ("She's The One", "Better Man", "Come Undone"). Tu je ironický a vyšklebený ("Rock DJ" nebo nová píseň "Radio", která jako by pochytila ducha B52's) a hned odzbrojuje neodolatelně chytlavým, vyklenutým refrénem ("Angels", "Feel").

Jistěže byla tato kolekce největších hitů vydána kvůli penězům. Dvě nové písničky potěší, možná by se dalo zařadit více starších singlů místo pár věcí z poslední řadovky "Escapology" (britské vydání alba neopomnělo "Lazy Days", "Eternity" a "Road To Mandalay"). Takto lze vystopovat nepatrně sestupnou tendenci Williamsových hitů, ale přesto jsou Robbieho "Greatest Hits" výstavní ukázkou moderního popu. Uvidíme, jak se Williamsovi povede bez Chamberse a zda se někdy, za pár let, dočkáme rozšíření řady hitparádových zásahů a zkrátka dobrých písní. Bylo by to fajn.