Svérázní Finové jdou do kytarového tance

Finská skupina Waltari je v Česku dobře zabydlená. Jezdí sem pravidelně koncertovat a tuzemské publikum patří k jejím nejoblíbenějším. Kapela vždycky platila za jakési hudební chameleóny, což potvrdila i na novince "Rare Species", kde se vrací k tvrdým začátkům, jež mísí s tanečními rytmy a melodiemi.

6/10

Waltari - Rare Species

Celkový čas: 59:52

Skladby: One Day, Life Without Love, Megacity Rain, Dreamworld, What I Really Know, My Pain, Quick As A Day, Dream, Alone, Live This!, Wasting My Mind, No Limit / Your Funky Rhythm / Symphony Of Destruction

Autor je redaktorem iDNES.

Vydavatel: Sony Music / Bonton

Ohodnoť toto album

Finská skupina Waltari je v Česku jako doma. Podobně jako třeba britští Levellers jezdí do České republiky pravidelně koncertovat a dokonce tady měla vlastní bookingovou agenturu, protože není výjimečné, když v Česku udělají Waltari samostatné turné. Pravda, nikdy to nebyly žádné evropské hvězdy, ale v patřičných kruzích se o nich od poloviny devadesátých let ví jako o odhodlané a experimentům nakloněné skupině, která se štítí samoúčelnosti a stereotypu. Bohužel právě tomu se Waltari nevyhnuli na poslední desce "Rare Species", která oficiálně vyšla už někdy v březnu letošního roku a s níž se finská čtveřice v dubnu podívala na koncert do Paláce Akropolis.

Na mnoha hudebních serverech a v publikacích se nejčastěji setkáte s tvrzením, že Waltari jsou metalovou skupinou. A to, jak asi sami uznáte, je hodně nadsazené přiblížení. Přitom na "Rare Species" udělala kapela relativně velký krok vstříc tvrdým kytarám, ale pořád zůstávají Waltari sví a tak trochu nezařaditelní. Na novince jsou totiž možná až překvapivě elektroničtí a podivně zrychlení. Album má dvanáct skladeb a většina z nich odsýpá tak, jako kdysi slavné pecky ze "Sehnsucht" německých Rammstein. Ty ostatně sami Waltari v písních jako "Megacity Rain" nebo "Dreamworld" připomínají, jindy zase evokují chladné kytary Powerman 5000 ("Life Without Love"). V několika kouscích se ovšem proměňují v milovníky čistého rock'n'rollu s hardrockovou příměsí ("What I Really Know"). Problém ovšem spočívá v tom, že ačkoli jednou je v písní víc keyboardů a podruhé kytarových vyhrávek, muzika "Rare Species" ubíhá stále stejně a i melodické nápady party z Helsinek se podobají. Za rouškou zručné produkce a tušené invence je patrná křečovitá snaha natočit relativně tvrdé a moderní album, což samo o sobě nestačí.

Waltari jsou do určité míry velkou skupinou, protože taková "My Pain" ukazuje, jak dokáží bravurně pracovat s rytmikou a refrénovou melodií, a přitom je to jedna z "nejměkčích" věcí alba. Kytary holt nejsou všechno. Ony ty melodie, proklamovaná elektroničnost roubená na jakýsi metal a vůbec snaha experimentovat (?) utíkají dobře a docela dobře se i poslouchají, jenže v druhé polovině desky se vám začnou jednotlivé písničky plést a celé album splývat v jedno. Škoda, protože talentu a zkušeností je v případě Waltari na rozdávání. Zužitkovat to tak, aby z toho vylezl nadprůměr, je povinnost, člověk by ale čekal ještě víc. Což nezlepší ani coververze "No Limit / Your Funky Rhythm / Symphony Of Destruction", v níž vedle sebe stojí i Megadeth a 2 Unlimited.

• Waltari 6/10 ?????! (Kartsy, 26.10.2004 14:27) Reagovat

  Pokud jste novou (a dle mého názoru opět geniální) desku finských Waltari - RARE SPECIES ohodnotili na mírný nadprůměr (jak jinak chápat 6/10), zaveďte pro vaše "kvalifikované" recenze interní směrnici, ve které bude maximální hodnocení pro nahrávky tuzemských kapel končit na hodnotě 5/10 - to by totiž bylo opravdu OBJEKTIVNÍ.Váš (jak jinak) "dvojí metr" pro hodnocení tuzemských i zahraničních kapel je zřejmě produktem jakéhosi "nacionalismu" anebo nevím jak si to jinak vykládat!Najděte mi nějakou tuzemskou (nebo dokonce zahraniční) kapelu, která by co do invence a dokonalosti provedení sahala Waltari alespoň "po kolena". Bohužel žádná podobná kapela v našich luzích a hájích neexistuje (a hádám, že ještě dlouho existovat nebude).Waltari svojí poslední deskou (podle mě..a dalších několika stovek fanoušků, kteří svoji podporu vyjádřili na dubnovém koncertě v pražské Akropoli) potvrzují že i po více než jednu dekádu i nadále patří ke světové špičce progresivního rocku a k absolutní špičce "crossoveru". Takže tímto děkuji za pozornost a zkuste být příště více objektivní (anebo nedávat recenzi někomu, kdo nemá rád crossover).
  
  

• není metal? (Kostěj Nesmrtelný, 19.07.2005 11:39) Reagovat

  Ach jo, recenzente. Poslechni si album Yeah!Yeah!Die!Die! a pak plácej něco o tom, že Waltari nehrajou metal. Musicserver je web na hovno, desky tu recenzují nekompatibilní pitomci. Taková metalopolis.net, ač ryze amatérská, to je jiné kafe.
  
  

• to Kostěj Nesmrtelný: (SQUAREPUSHER, 19.07.2005 12:01) Reagovat

  nikdy bych si netroufl tvrdit ze Waltari hrajou metal. rozhodne pouzivaji metalove postupy, ale to je asi tak vsechno. chces rict ze deska Radium Round je metalova? to snad ne! kdyz se rekne metal, predstavim si Roba Halforda v kozenem ocvokovanem brneni. Waltari se vzdycky brali s nadhledem, coz se o metalistech vseobecne rict neda. kazdopadne je pravda ze nasi finsti pratele uz jaksi vycpeli a nejakeho radikalniho zlomu v jejich tvorbe se uz asi nedockame.
  
  

  • Re: to Kostěj Nesmrtelný: (heethen, 30.11.2008 17:35) Reagovat

    Hrají metal. Hrají rock. Hrají pop. Hrají operu. Hrají si. :-) Jsou to Waltari a rozhodně nevyčpěli. (a ano jsem si vědom toho, že odpovídám na několik let starý příspěvek :-) )
    
    

Zaprášenosti: Ne zas tak "Vzdálená tvář" Luboše Pospíšila. Intimní nahrávka rockové legendy se vrátila po třech dekádách Reedice alba Luboše Pospíšila "Vzdálená tvář" ke třicátému výročí vyšla loni na jaře trochu v tichosti a ve stínu nové podoby slavnější nahrávky "Tenhle vítr jsem měl rád". Zapomenutá akustická perla s texty Pavla Šruta má... čtěte zde

Vydáno: 07.12.2025 09:00 v sekci Recenze | Zaprášenosti

Naživo: Fast Food Orchestra zakončili letošní tažení s "Panchem", podpořit je přišli Vojtaano, Dr. Kary i Cocoman Speciální předvánoční fiestu připravili Fast Food Orchestra v pražském Lucerna Music Baru. Jednalo se o poslední zastávku "Pancho tour vol. 2", na které se rozloučili s aktuálním koncertním konceptem a nastínili plány pro... čtěte zde

Vydáno: 06.12.2025 18:00 v sekci Naživo

Naživo: Tereza Balonová vytvořila v Malostranské besedě rodinnou atmosféru Hned dvěma speciálními koncerty v Praze se Tereza Balonová rozhodla uzavřít éru svého druhého alba "Lampiony". Sedícím divákům přichystala spíše intimnější zážitek, s kapelou za zády ale atmosféru večera párkrát pěkně... čtěte zde

Vydáno: 06.12.2025 12:30 v sekci Naživo

8/10

Recenze: Z hlubin černi dolů se vyloupl nádherný drahokam "Karviná" Yo Yo Bandu. Dočkal se povedené reedice První polovina devadesátých let byla v naší muzice hodně divoká. O hvězdy zářící před sametovou revolucí najednou zájem uvadl, posluchači hladověli po novinkách. Třeba po žánru reggae, který u nás reprezentovali jistý Martin... čtěte zde

Vydáno: 06.12.2025 08:00 v sekci Recenze

8/10

Recenze: "Vianočná Janais" se může stát šperkem v kolekci omšelých svátečních alb A už je to tady. Co? No přece Vánoce. Nejkrásnější svátky v roce si žádají i speciální písničky. Ano, máme tu koledy, tradicionály, ale i nové skladby, které navozují výjimečnou atmosféru. S deskou "Vianočná Janais" dokázala... čtěte zde

Vydáno: 05.12.2025 15:40 v sekci Recenze