Pokud o svém debutu "The Violin Player" Vanessa-Mae tvrdila, že to je její vize techno fúze ve spojení s hrou na housle a vážnou hudbou, tak o novince "Choreography" by se dalo říci, že se jedná o fúzi vážné hudby, popových postupů a prvků world music. Pryč jsou doby, kdy šlo v její tvorbě spíše o taneční pop, ve kterém Vanessa-Mae zpívala jasné popovky, které byly k mání na deskách "Storm" (1997) a "Subject To Change" (2001). Po rekapitulaci "The Best Of" z roku 2002 Vanessa-Mae změnila vydavatele a je na zcela novém startu. Alba "The Violin Player" a "Choreography" mají stejný nápad - spojit svět vážné hudby se světem moderním, ale novinka si více všímá prvků muziky různých kontinentů. Vanessa-Mae má ráda tanec a tím se pro námět desky "Choreography" nechala též inspirovat. Obklopila se novými spolupracovníky, na jedné straně to byli již staří dobří pardálové formátu Vangelise, na druhé straně s nadějnými pokračovateli velkých skladatelů nebo talentovaným tvůrcem Walterem Taiebem, který je autorem tří kompozic na této desce.

Úvod alba však patří rozvernému pojetí "Šavlového tance" Arama Chačaturjana, kterým vplujete do magického světa houslového umu Vanessy-Mae, tato šestiminutová verze velmi dobře funguje a jasně ukazuje, že Vanessa má cit pro výběr svých skladeb, které chce ukázat v trochu jiném světle, tak jak to vidí ona sama. Neméně se povedla úprava Rahmanova "Raga's Dance", vrcholem je však úplně závěrečná vsuvka ze světa paní hudby s velkým "H" v podobě "Handel's Minuet", kde tato mladá dáma vzdala holt tomuto velkému klasikovi, kterým Handel bezesporu je. Mezi zcela novými kompozicemi potěší spolupráce s Vangelisem "Roxane's Veil", kde se krásně sloučil houslový part Vanessy-Mae s podkladem tohoto mistra new age - rukopis Vangelise je jasně čitelný. Návštěva latinských zemí v "The Havana Slide" pozvedne a roztančí náladu. Nejvíce práce na "Choreography" odvedl Walter Taieb, ten je autorem skladeb "Bolero For Violin And Orchestra", "Tango De Los Exilados" a "Tribal Gathering", v každé z nich navštívíte jiný kraj a jeho pojetí a smysl pro melodii je ohromující. Neméně povedenou je "Emerald Tiger", kterou napsal Bill Whelan nebo "Maroccan Roll", tu dali společně dohromady John Cohen, Kad Achouri a Vanessa-Mae. Pokud úvod desky patří spíše klasickému pojetí tance s malým odbočením, které napsal Vangelis, tak v druhé polovině se spíše Vanessa-Mae nechala unést vlivem world music.

Vanessa-Mae se s "Choreography" vrací ve velmi dobrém světle, řekl bych, že se možná i jedná o nejlepší její takto laděné album, na kterém je více přístupný hudební materiál, kterým dokáže oslovit široké spektrum posluchačů. Společně s debutem "The Violin Player" patří "Choreography" k tomu nej, co Vanessa-Mae natočila mimo rámec vážné hudby. Koncept "Choreography" má jasný záměr přiblížit hudbu a tanec jako kulturu pro kohokoliv, kdo se nechá omámit krásou a umem Vanessy-Mae. Chybí mi tu však nějaký hybný šmrnc, který mě naplno zaujal u "The Violin Player". "Choreography" je majestátnější a poklidnější verze této desky.