Mezi největší objevy letošního roku patří bezpochyby ethno-folková kapela Bůhví. Ta si toto označení vydobyla především díky skvělému CD "Akt", které pokřtila v průběhu zdařilého koncertu v Lucerna Music Baru. Vy si nyní můžete přečíst reportáž z akce doplněnou o fotografie.
© Jiří Stružinský / musicserver.cz Pražská kapela
Bůhví, která prezentuje svůj rozmanitý repertoár jako czech world music (zcela oprávněně, podotýkám), se sešla 22. září v Lucerna Music Baru spolu s nedočkavými diváky a fanoušky na křtu nového CD
"Akt". Křest byl jen zpestřením hlavního programu, jímž byla pochopitelně hudební produkce skupiny, čerpající z kubánské, balkánské, židovské a mnoha jiných hudeb. Chtít vyjmenovat všechny styly, které během večera zazněly, by bylo bláhové, ovšem právě tady se rodila uznáníhodná pestrost a barevnost večera.
© Jiří Stružinský / musicserver.cz Několikrát se na scénu takříkajíc naprázdno vyvalil kouř, který postupně naplňoval celý sál, než z prostor ukrytých hluboko v útrobách budovy vystoupil
Ondřej Brzobohatý a pozornost nadšeného publika upřel na místo zcela jiné, než bylo pódium, neboť kdesi v zácpě uvízl jeden z členů kapely. Začátek koncertu se tedy o něco opozdil. Ač čekání nebylo zrovna příjemné, o to větší radost se rozhostila mezi lidmi, když se na jevišti konečně objevili pohromadě celí
Bůhví. Ti svůj příchod vtipně okomentovali jakýmsi písňovým intrem, které sklidilo mohutné ovace natěšeného davu. Následoval první set písní, mezi kterými byly rovným dílem zastoupeny jak osvědčené kousky z předchozí historie skupiny, tak i skladby zbrusu nové, pocházející právě z alba "Akt". Největší odezvu publika vyvolávaly písně v divokých latinskoamerických rytmech ("Než se rozední"), ale přesto je překonala "Laila", úžasná balada s kořeny v židovské hudbě, a samozřejmě nejslavnější píseň
Bůhví - trochu swingová a trochu folková "Klárka", která už má u fanoušků patrně navěky rezervované místo na vrcholu pomyslného žebříčku.
© Jiří Stružinský / musicserver.cz Po zmiňované "Laile" přišlo i na trochu té oficiality, když tóny valašské národní hymny uvítaly oba kmotry desky "Akt", jimiž byli Bolek Polívka a Radoslav Brzobohatý. Ti popřáli desce hlavně spokojené posluchače a hodně úspěchů, předali gratulace i hudebníkům a stříbrozlatý kotouč pokřtili jak jinak než slivovicí. Pak už se pokračovalo v druhé polovině koncertu, ve které zazněla většina zbylých skladeb z právě pokřtěného alba. Došlo i na hosty hudební, když se na několik skladeb, mimo jiné na výbornou "Noc v Bělehradě", připojil tzv. PitchBand, dechová sekce pod vedením tradičně skvělého trumpetisty
Bůhví Karla Pičmana. Jan Jirucha na trombón i Matouš Kobylka na saxofon byli nepochybně příjemným zpestřením už tak dost rozmanitého večera.
Jeho vrchol měl však teprve přijít. To se naplnilo při poslední písni "Mý srdce jak blues", při které si Ondřej stoupl za mikrofon a na jeho místo u kláves se usadil Karel Pičman. To ovšem nebránilo Ondřejovi, aby si zároveň se skvělým pěveckým výkonem nestřihl na klávesy sólo, zatímco Karel na ně hrál doprovod. Tento moment uvedl diváky do stavu daleko přes bod varu. Ještě více horko však bylo v sále, když po této písni
Bůhví odešli, přestože bylo evidentní, že se budou muset ještě vrátit. Přidali dvě písně a když už neměli co dalšího zahrát, ujala se ještě jednou a s ještě větším úspěchem "Laila", tentokrát s dlouhou předehrou, během níž se Martin Hrubý snažil zprovoznit kytaru. To se mu sice nepovedlo, ale naštěstí měl další v záloze, a tak mohl být večer ukončen vskutku tím nejlepším.
© Jiří Stružinský / musicserver.cz Musím říct, že jsem dlouho nebyl přítomen tak chytré muzice, jaká byla ke slyšení na křtu CD "Akt". Málokterá kapela si dnes dovolí ve své hudbě humor, a to jak verbální, který reprezentovala například několikerá chvilka poezie Martina Hrubého, tak i humor hudební. Ten je v dnešní záplavě popové muziky, která svojí rádoby vážností vzbouzí úsměv na rtech, obzvláště pozoruhodný. Nejen, že všichni členové skupiny jsou výborní muzikanti s citem pro hudbu, ale je vidět, že
Bůhví svému publiku věří a publikum jim důvěru plně oplácí, čímž vzniká poměrně zajímavé souznění. A jak říká Martin Hrubý, to je jediný cíl kapely. Asi se nikdy nedočkáme toho, aby
Bůhví vyprodávali Letnou, to by ani nebylo ono. Když ale přijdete na koncert do klubu, můžete si být jisti, že zažijete příjemný, vtipný a chytrý večer. To není málo a v našich podmínkách je to, řekl bych, více než obdivuhodné.
Bůhví, Lucerna Music Bar, Praha, 22.9.2004