Support Lesbiens slavili před časem úspěšný návrat na výsluní domácí popmusic s albem "Regeneration?" a svou pozici festivalové hvězdy a kapely, která sama vyprodá i halu, definitivně potvrdili následným "Tune da Radio". Letos o nich nebylo - až na bulvárem nafouknutou causu odchodu kytaristy Yardy Helešice - příliš slyšet, což většinou v podobných případech znamená jediné: pracuje se na nové desce. Přípravou svého pátého alba strávili většinu léta a musicserver.cz byl přizván, aby nakoukl pod "tvůrčí pokličku". Přímo v barrandovském studiu zvukové postprodukce, kde deska vznikala, na sklonku srpna odpovídali zpěvák Kryštof Michal (KM) a kytarista Hynek Toman (HT).

Vůbec jsem vás letos neviděl na programech letních festivalů. Znamená to, že jste plně dali přednost novému albu?

KM: Tentokrát jsme je vynechali, taky protože jsme na většině z nich hráli minulý rok. Tady ve studiu jsme od 26. července a budeme tu až do 7. září, pak jedeme míchat do Německa. Ty písničky jsme ovšem připravovali už od začátku května, takže jsme na festivaly ani neměli moc čas. Ale občas hrajem. Zaměřili jsme se hlavně na akce, které jsou v místech, kam se přes konvenční festivaly dá hůř dostat. Hráli jsme třeba na některých akcích Staropramenu. Ale hlavně jsme si od té doby, kdy jsme se s materiálem na novou desku přesunuli z Hynkova domácího studia sem, řekli, že objíždět s tou samou deskou ty samé festivaly jako loni je zbytečné. Navíc pro mě je docela těžké celý den zpívat ve studiu, pak jet na koncert a v deset ráno zase nastoupit ve studiu.

Říkali jste, že desku budete míchat v Německu, což u nás stále není běžná praxe. Jak k tomu došlo?

HT: To vzniklo úplně jednoduše. Potřebujeme určité technické zázemí, kterého jsme tady bohužel nemohli nikde docílit, a shodou okolností jsme sehnali super studio se srovnatelnými cenovými podmínkami, jaké nabízejí špičková studia tady, která ovšem ani zdaleka nedisponují takovým technickým zázemím. Takže proto Německo, jenom z tohohle důvodu. Pořádný pult, pořádné hardwareové efekty, které nám tady nikdo nenabídne.
KM: Je to velice zajímavá zkušenost, kterou jsme si otevřeli nové možnosti. Ten přístup, jednání a cena byly výborné, zázemí na vynikající úrovni, takže se tam docela těšíme. Navíc většinou jsme v minulosti byli ve studiích v Praze, tady budeme tři neděle spolu úplně mimo, na předměstí Karlsruhe.

Minulou desku jste točili ještě stylem základní trio plus hosté. Poté jste ovšem přibrali rytmiku jako plnoprávné členy a navíc nedávno vystřídal Yardu Helešice u kytary René Rypar. Jak se tohle usazení sestavy promítlo do aktuálního nahrávání?

KM: To je vlastně jedna ze základních věcí, které určují charakter té desky.
HT: Ta deska bude jiná už jen tím, že se na ní opravdu podílí všech pět členů kapely. Bubeník Tomáš Novák si nejen nahrál svůj part, ale i přinesl písničku. René nahrál kytary a přinesl tři písničky. Honza Daliba nahrál tentokrát všechny basy a udělal dvě písničky. Samozřejmě jsme zachovali zvuky a samply, ale pořád trváme na tom, že jsme především kytarová kapela.
KM: Ten proces vzniku není nepodobný minulé desce, ale s tím, že je to tentokrát celé živé. A podílíme se na tom všichni i autorsky.

Pozvali jste si nějaké hosty?

KM: Byl tu Tony B. na perkuse, některé klávesy si nahráváme sami, některé nám nahrál náš koproducent - protože primárně si to produkujeme sami - a zároveň zvukový mistr Ivo Heger.
HT: Ivo nahrál i některé kytarové party, které ho v ten moment napadly. A ve dvou písničkách máme smyčcové kvarteto, protože jsme chtěli živé smyčce. Vlastně i klávesy se vesměs neprogramovaly, ale hrály naživo, krom pár drobností připravených ještě u mě ve studiu.

A na koncertech samply a party hostů budete řešit jak?

KM: My si s sebou už delší dobu vozíme harddisk a nijak jsme to nikdy neskrývali. Ty tóny, které samplujeme, nepovažujeme za super nosné, všechno to jsou pomocné party. My prostě nemáme peníze, abychom zaplatili muzikanty, kteří by to hráli naživo, pokud bychom vůbec nějaké našli, tak to neřešíme. Ale nechceme se zbavit té možnosti to hrát naživo. Je to jen pár tracků navíc, které to oživují. Začali jsme to "Bet My Soul" z desky "Regeneration?", kam jsme přidali nějaké plochy, a teď už v tom jen pokračujem. Máme to rádi. Už na minulá turné jsme si vždycky připravili nějaká intra a outra.
HT: Improvizovat se u toho pochopitelně moc nedá, ale nejsme jazzová kapela, takže nám to nevadí.
KM: My se to spíš snažíme zahrát co nejdokonaleji. Vždycky, když jsem chodil na koncerty, a dodnes když chodím, tak mě tam především baví to, když slyším tu skladbu přesně tak, jak ji znám, a ještě o něco líp. Jde mi o to podání. Když přijdu na koncert a ta skladba zní úplně jinak, a ještě bych navíc měl dojem, že to není zahrané tak, jak by to mělo být,... to mě nebere. Ve studiu být dva měsíce a skladbu vyšperkovat, to dokáže každý. Já ale chci, aby byla dobře odvedená i naživo, tak jak si to ta kapela vymazlila a mně se to tak líbí.
HT: Taky je to o tom, že my děláme písničky. Jsou party jako Monkey Business, které hrají funky, kde se dá improvizovat, můžou si s tou skladbou dělat, co chtějí. My kdybychom tam přidali jednu sloku, tak už to nebude ono.
KM: Ta aranž je pevně daná. My si rádi zajamujem, když zkoušíme, ale na koncertech to hrajeme tak, jak to je. A proto taky děláme nové desky, abychom nemuseli pořád hrát to samé.

V jakém stádiu vzniku je nyní nové album?

HT: Kryštof teď dozpívává, přidáváme klávesy a různé drobnosti, základ už je komplet natočen. Teď budeme míchat singl, který by se měl objevit v rádiích 4. září.
KM: Ta písnička se jmenuje "Cliché" a je taková pohodová a nekonfliktní.
HT: Zaplaťpánbůh, že jsme měli písničku, která se někomu líbila a řekl, že by jí hrál, a nemuseli jsme dělat singl na zakázku.
KM: Dalo by se tedy říct, že jsme s deskou v polovině. Před námi je čištění, míchání, editace a mastering.
HT: A deska vychází oficiálně prvního listopadu.

A název už je definitivní?

KM: Název alba je "Midlife" a je to taková slovní hříčka. Uvědomili jsme si, že sice ještě nejsme nějací staříci, ale už taky nejsme ti osmnáctiletí kluci. Něco jsme si prožili a nějak jsme se vyvinuli. Užíváme si toho, všem nám je čerstvě třicet. Dost napoví i design alba.

Komu jste ho svěřili?

KM: Na designu se pracuje a dělá ho Aleš Najbrt, resp. Najbrt studio. Zrovna zítra jdem odsouhlasit definitivní podobu.
HT: Bude to klasické cédéčko v krabičce, protože jsme si řekli, že za každou cenu chceme udržet cenu v obchodech na 299 korunách, jako to bylo u "Tune da Radio". Rozhodně nebude digipack, který sám o sobě stojí padesát korun, a s cenou bychom se ocitli úplně někde jinde.
KM: My bychom i rádi o něm uvažovali, ale jsme realisti.
HT: Ve výsledku by to odnesl ten zákazník.

Objevují se ale i názory, že originální a nexeroxovatelný obal může ovlivnit všudypřítomné vypalování...

KM: My jsme se k tomu už vyjadřovali a naše stanovisko je stále neutrální. Těžko vyčítat někomu, že dělá něco na zařízení, které si v dobré víře k tomu koupil. Jediné, co jsme vždy zdůrazňovali a co se nám pochopitelně nelíbí je, když to někdo dělá proto, aby tím vydělával prachy. To je krádež. Autorské zákony platí i v téhle zemi. Pokud soused sousedovi v paneláku vypálí cédéčko, nemusí se mi to líbit, ale budu mlčet. Ale jakmile to udělá byť za dvě koruny, chytnu ho pod krkem a řeknu mu: "Hele, ukradl jsi mi, co já vím, padesát korun, ale ukradl jsi mi je. Je to prostě krádež."
HT> Ale zaplaťpánbůh ten prodej předchozího alba svědčí o tom, že pokud lidi opravdu něco chtějí, tak si to jdou koupit.
KM: My tímto dáváme obrovskou důvěru tomu zákazníkovi, protože on je ten, který se musí rozhodnout, jestli na to ty peníze dá. Protože to je jediný způsob, jak může tu kapelu fyzicky podpořit. A prodejnost alb je v tomhle státě jako zaklínadlo. Objevuje se ve všech chartech, sledují ho rádia, obchodníci, pro tu kapelu to jsou poměrně životně důležitá čísla. Je to důležitý pro sponzory a další, kteří mohou té kapele zpříjemnit její fungování.
HT: Já si navíc nemyslím, že by tomu bylo tak, že když je hezký obal, že by to lidi méně pálili.
KM: Ta zodpovědnost je na lidech. Zodpovědnost za to, co si koupí, a co tak podpoří, a co si jen vypálí. Myslím, že už si to mnozí začínají uvědomovat.

Materiál zaznamenaný na desce je komplet nový, nebo jste třeba vytáhli a přepracovali něco staršího?

KM: Všechno je nové, nikde nehrané a dosud nepublikované.

Turné bude?

KM: Bude ve dvou fázích. Využili jsme takové myšlenky, která nás delší dobu provází, že v první fázi pojedeme po klubech. Dnes už ty větší kluby mají podmínky, které tady v první polovině devadesátých let nebyly, odehrajeme asi patnáct koncertů na přelomu listopadu a prosince.
HT: Brzo se to objeví na našich stránkách.
KM: V druhé fázi pak připravujeme větší prostory, ale to až na jaře, až si lidé tu desku pořádně naposlouchají.

Dneska je to docela obvyklé - bude scéna na turné nějak výtvarně řešena?

HT: Nebude to něco monstrózního, co se staví ve dvoutisícových halách. Vezeme si s sebou vlastní zvuk a světla a jeden člověk, který pojede se světlama, nám vymyslel takovou variabilní scénu, ale nebazírujeme na tom a důležitější je dobrý zvuk. Budeme mít s sebou i stabilní hostující kapelu, teď se o tom jedná a do konce září to bude jasné.

A co případný průnik do zahraničí? Před časem proběhla médii zpráva o vaší prezentaci v Polsku...

HT: Pokus o průnik do Polska se konal, ale nenastal. Je to jako všude jinde. Ta firma tam neudělala nic, my jsme tam odjeli na tři dny, udělali jsme nějaké rozhovory, zahráli na rádiu živý koncert a to byla všechna promotion, kterou ta firma udělala. Což je, zdá se, na tak velký trh málo.
KM: Navíc to byla i doba, kdy jsme vlastně na to neměli čas. Jeli jsme zrovna turné a navíc jsme si uvědomili, že bychom tam museli prodělat stejné martýrium jako tady. Bušit do toho.
HT: Pakliže do toho nebuší někdo jiný.
KM: A nebo to není náhoda, že někdo vrazí do televize klip a stane se z toho hit. Pak se automaticky prodá spousta desek a jede to. Tak to obvykle chodí mnohem častěji, než že by se někdo rozhodl, že tady na tom trhu bude působit.
HT: Což nám třeba u nás trvalo deset let.
KM: Takže jsme si udělali příjemný výlet do Polska a řekli jsme si: "Fajn, ještě devět let, jedenáct měsíců a týden a můžem to srovnávat s působením v Čechách!" (smích)
HT: Nezavrhujem tu možnost, ale spíš bychom šli tím západním směrem.

Deska opět vyjde u Sony Music?

HT: Ty role se trochu prohodily. Teď máme se Sony Music jen distribuční smlouvu a jen pro Českou republiku. Dosáhli jsme toho, že jsme volní, předtím jsme měli smlouvu pro celý svět a když to Sony někde nevydali, tak to nemohl vydat ani nikdo jiný. Nemohli jsme to třeba v Německu prodat nějakému nezávislému labelu, což je občas i lepší. Proto jsme si zařídili tyhle podmínky, abychom něčeho podobného třeba byli vůbec schopní.
KM: Všichni berou kapelu jako kapelu, ale teprve při podpisech smluv se začne vyjasňovat, kdo je vlastně všechno kapela, kdo je členem, a kdo ne. Takže jsme si v tom rozhodli udělat dopředu jasno, založili jsme Support Lesbiens jako právnickou společnost a všichni členové kapely s ní podepsali smlouvy. I my s Hynkem, i když nám ta společnost patří. Sony Music funguje teď jako distributor a vydavatel a naše společnost se stará o takové věci, jako je marketing a další věci okolo.
HT: Tím máme - i když ve spolupráci se Sony, protože nahrávka patří jim - v ruce prostředek k jednání s kýmkoliv v zahraničí. Protože to je to nejdůležitější, aby deska vyšla v zahraničí, a to klidně i u nezávislého labelu, protože ten se o to postará často mnohem líp než majors. Předtím jsme měli svázané ruce.

Děkuji za rozhovor.