Odříkaný popík zhrzeného poety

05.10.2004 05:00 - Radek Antl | foto: facebook interpreta

Jakub Mohamed Ali je další postavou české pop-music, která se na svojí desce rozhodla vyrukovat s problémovou minulostí. Do studia si jako producenta vzal Daniela Landu a doufal, že to klapne. Neklaplo. Jeho počin "Alimania" je odstrašujícím příkladem pro všechny, kdož chtějí dělat hudbu, aniž by věděli, jak na to.
3/10

Jakub Mohamed Ali - Alimania

Skladby: Štěstí, Obchodníci s tmou, Slon, Pacifista, Posera, S nadějí, Já to povim, Psycho, Jak 100hoven?, Bajka o Rusech a lidech, Básníci ticha
Celkový čas: 36:36
Vydavatel: Sony Music / Bonton
Je mu dvaatřicet let, jmenuje se Jakub Mohamed Ali a svoji image staví na temné minulosti. Právě vydává debut "Alimania", o němž jeho vydavatelství hovoří jako o "výbušné a osobité směsi rapu, hip-hopu, popu a rocku". V rámci jeho přípravy spojil síly s Danem Landou (produkce), bývalým Luneticem Martinem Kociánem (rap) i dalšími hostujícími interprety a muzikanty, seskupenými pod takzvaný Oldschool Gang. (Ten měl být původně uveden v hlavičce desky spolu s Alim, nakonec je však z alba Mohamedova sólovka.) Může se zdát, že pro uvedení rapového (potažmo hip-hopového) alba na český hudební trh je právě teď docela vhodná doba, celá věc má však jedno závažné ale - "Alimania" si příznivce rapového (potažmo hip-hopového) žánru rozhodně nezíská.

Dočkáme se spíše odříkaného popu s příměsí rockových prvků. Na základech kopáku a basy rytmicky vybrnkává (sloka) i tvrďácky řve (refrén) elektrická kytara, sem tam se najde počítačová příměs. Vtipným zpestřením v aranžích se může chlubit "Bajka o Rusech a lidech", která obsahuje hudební motiv inspirovaný ruskou lidovkou, jenž je rytmicky doplňován zvukem zvonku za dveře se dobývajících Rusů a cvakáním pistole. Špatným pokusem není ani užití nejrůznějších samplů (výskyt úryvků z "Mámy" od Lunetiků a z Marešova "Nejlepšího nápadu" vprostřed toho zmatku potěší), dialogový výsek před každou písní však po pár kusech omrzí.

Připusťme teď na chvíli, že Jakub Ali skutečně chtěl desku rapovou (potažmo hip-hopovou). Proč potom mají jeho písně tak hrozné texty? Neměly by právě dobré verše být tím nejzákladnějším prvkem? Je určitě fajn, že autor nesnáší válčení, ale nešlo by to říci lépe, než prostinkým "makám, makám, chybí kázeň / vojna není teplá lázeň" ("Pacifista")? Připadají vám snad výplody jako "dlužíme jim slušnej ranec / až nás chytnou, bude tanec" nebo "vemem' nohy na ramena / už jsme v tom až po kolena" ("Bajka o Rusech a lidech") jako výsledek delšího snažení dospělého poety? A co třeba "jsem Mohamed Ali / mám mozek a ne svaly / už ani nevim, kolikrát mě benga vzaly" ("Jak 100hoven?")? Dělá to na vás dojem nebo ne? Třeba vás o své slohotvorné úrovni přesvědčí vcelku intenzivním užitím vulgarit, u mě se však chvály nedočká.

Desce "Alimania" chybí výrazný nápad i obstojné verše, navíc, mám-li být opravdu kritický, Ali na tom není dobře ani s interpretací. Nemohu se zbavit dojmu, že celá věc vznikla, aniž by kdy existovala nejmlhavější představa, jak to celé má vypadat a znít; tvůrčí zapálení se zde totálně mele s neschopností vzít věci za správný konec. Co naplat, že produkci obstaral jeden z nejtalentovanějších autorů české hudební scény, když výsledek zní jako nějaké nedodělané demo světem zhrzeného puberťáka? A co se Landy týče, jako věrný fanoušek si raději zacpu uši, zavřu oči a budu dělat, že mezi ním a Alim nikdy žádná souvislost neexistovala.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY