Na Okoř je cesta jako žádná ze sta, roubená je hvězdama

23.08.2004 05:00 - Michal Koch | foto: facebook interpreta

Letošní, již pátý ročník festivalu pod zříceninou hradu Okoř, opět dostál své pověsti setkání reprezentantů rockové a folkové scény. A jako obvykle to bylo setkání velkých hvězd svých žánrů, které si letos daly pod hradem dostaveníčko v koncentraci vskutku veliké. Toto tvrzení posoudit a jaké takové setkání bylo, se můžete dozvědět z naší reportáže.
Okoř 2004
© facebook interpreta
Do obce Okoř, ležící pod písní proslaveným hradem, je to z Prahy coby kamenem dohodil a zbytek třeba autem dojel. Vzhledem k blízkosti naší metropole a zároveň (mně osobně) sympatické délky čítající letos dvanáct hodin hudby, je festival situovaný na louku přímo pod romantickou zříceninou hradu oblíbeným dostaveníčkem nejen klasického národa festivalového, ale i třeba rodin s trochu odrostlejšími dětmi. Jediné, co vyžaduje, je v poslední době naštěstí stále běžnější žánrová tolerance. Sice jsem letos ve frontě na občerstvení vyslechl názor "...co tu ten Plíhal dělá...", ale věřte nebo ne, byl v drtivé menšině.

Díky drobným problémům s parkováním jsem bohužel dorazil na místo konání s asi dvacetiminutovým zpožděním, takže první účinkující, skupina Nestel postel, mě potěšila jen jednou svojí skladbou, dle které bych ji zařadil v kartotéce do šuplíku melodický pop s lehkým nádechem punku, ale pletu-li se a zbytek tvorby je jiný, omlouvám se. To vystoupení na klasické nástroje (housle, kontrabas, akustická kytara, dechy plus doplněno klávesami) lehce upravené lidové písně hrajícího Marcipánu jsem již vychutnal celé. Takové nic proti ničemu. Nápaditější než cimbálovka, ale invenci třeba Čechomoru nehledejte. Následný Doktor P. P. jí ovšem také moc nepobral a český sranda rock'n'roll budil spíš trochu útrpný, pobavený úsměv než nadšení. Výjimkou byly dvě předělávky Rolling Stones ("Brown Sugar" a "Honky Tonk Woman"), kterými skupina své vystoupení lemovala.

Okoř 2004 - L. L. Jetel - Radim Hladík a Ondřej Hejma
© Michal Koch / musicserver.cz
Přiznám se bez mučení, že jméno L. L. Jetel jsem na tomto festivalu zaznamenal poprvé. Když se ale na pódiu začaly "hromadit" takové persony jako František Kotva, Radim Hladík, Ondřej Hejma a považte! - za bicí usedl Erno Šedivý, věděl jsem, že je nač se těšit. Bylo. Směs jižanského rocku, blues a rock'n'rollu, který tato partička evidentně pro velkou radost hraje, sice není úplně můj šálek čaje, ale na druhou stranu - když se to umí, tak je to pro hudebníky sranda a pro posluchače potěcha. Následný žánrový kotrmelec zlehka zmírnil dvěma elektrickými kytarami Karel Plíhal. Hned úvodními slovy "A další píseň, kterou vám zahraju..." získal srdce publika a i rockery úpřímně bavil svými legendárními básněmi, jimiž písně prokládal. Jen doufám, že avizované říjnové vydání alba s Kainarovými písněmi už opravdu vyjde - slýchám totiž různé zaručené termíny od Karla již dobré dva roky. V nastoupené křehké cestě pokračovala i kytarová virtuozka a nápaditá písničkářka Lenka Filipová - dvě kytary, basa, klávesy a rychlý průřez snad všemi deskami. Moc milé to bylo.

Okoř 2004 - Bratři Ebeni - Marek Eben
© Michal Koch / musicserver.cz
A pak přišlo vystoupení, na které jsem se asi těšil nejvíce. Kolega Tajovský zde popisuje koncert u příležitosti nahrávání prvního DVD Bratří Ebenů, takže nebudu opakovat superlativy na jejich vystoupení, neboť bych opakoval nedávno napsané. Zkrátka ta hodinka měla vše, co k vynikajícímu koncertnímu zážitku patří. A tři nové písně, které zazněly, prokázaly, že se jakékoliv ztráty invence nemusíme ani v nejmenším obávat. Obzvláště ta zatím bezejmenná, pracovně zvaná "XXL" s obraty jako "...už jsou mi malé i velikosti...", mě uchvátila. Následující Anna K. Band měl tudíž pozici poměrně složitou, nicméně zejména díky bezchybnému výkonu kapely i zpěvačky byla nadšená pozornost posluchačstva udržena. A hit Iggyho Popa "Candy", podaný coby duet Anny K. a hostujícího Olina Nejezchleby, to byl vskutku pěkný bonbónek, nepočítám-li závěrečné povinné "Nebe", které se mi asi nikdy neoposlouchá.

Okoř 2004 - Pražský výběr - Vilém Čok
© Jiří Stružinský / musicserver.cz
Poté přišla první delší prodleva, neb technika na pódiu se musela kompletně vyměnit. Legenda Pražský výběr přeci nemůže hrát na jiné než vlastní instrumenty. Čekání se vyplatilo, posuďte sami: "Olda", "Haťapaťa", "Hrabě X", "Tatrman", "Zubatá", "Snaživec", "Pražákům je hej", "Na václavským Václaváku". Je k tomu třeba vůbec něco dodávat? Ano, jistě. Nasazení muzikantů bylo skvělé a evidentně si vystoupení velice užívali nejen oni, ale i nadšené publikum. Teď jen aby po festivalovém létě došlo také na proklamovanou práci na nové desce. Tito pánové přeci nemají za potřebí žít jen z minulosti. Po dalším drobném zdržení nastoupila nová oslavovaná superskupina zvaná Kollerband. Jejich dvojalbu jsem dosud na chuť tak docela nepřišel, takže jsem byl velmi zvědav na živou podobu. Já a se mnou i většina publika však po strhujícím Pražském výběru znatelně ochladla. Valivé mnohovrstevné plochy tvrdých kytar nejsou samozřejmě ničím špatným, ale čeho je moc, toho je příliš. Přidat k tomu více výrazných melodií, bylo by to skvělé, ale takto to vypadá, že si pánové hrají více pro sebe než pro lidi. Ovšem hardrocková verze dávného hitu Lucie "Šrouby do hlavy" zvedla nad hlavy nejednu ruku z jako by zázrakem probuzeného davu pod pódiem.

Okoř 2004 - Chinaski - Michal Malátný
© Jiří Stružinský / musicserver.cz
Po kollerbandovském nářezu působila jako balzám půlnoční dávka nakažlivé melodičnosti hitů skupiny Chinaski, i když i oni umějí přitvrdit a jejich vzpomínky na roky dávno minulé "Sekec mazec" a "Rádio Bubeneč" mě velmi těšily stejně jako jeden z nejlepších hitů rozhlasových vln let devadesátých - "Dlouhej kouř". Závěr samozřejmě nemohl patřit jiné skladbě než "1970" a musím říct, že jak je to veskrze výborná píseň, tak je to také veskrze smutná píseň. Možná je to tím, že i já jsem zrozen v neutěšených letech sedmdesátých, ale pod okořskou zříceninou mě mrazilo v zádech. Hodinu a čtvrt ukrojil čas z nového dne a na pódium nastoupila poslední skupina festivalu - Čechomor. Možná za to mohla únava ze skoro dvanáctihodinového maratonu, možná pod bundu zalézající chlad, ale Čechomor mě tentokrát neoslovil. Nedejte se mýlit, vše bylo, jak má být. Skvělé instrumentální i pěvecké výkony, krásné písničky, nápadité (na rozdíl od výše zmiňovaného Marcipánu) aranže. Ale už je to tak nějak pořád to samé, pořád to stejné. Obávám se, že pokud nepřijde nějaké oživení jako byl filharmonický orchestr nebo spolupráce s Jarkem Nohavicou, mohl by se Čechomor stát za pár let parodií sebe sama.

Okoř 2004 - Čechomor - Karel Holas
© Jiří Stružinský / musicserver.cz
Takže jaký že to ten okořský festival byl? Plný vynikajicích muzikantů, měl skvělý zvuk, nad pódiem velkoplošnou obrazovku přibližující dění zadním řadám. Také měl jen jednu scénu, čehož si my konzervativci, kteří rádi posloucháme najednou jen jednu hudbu, též považujeme. No a v neposlední řadě nebyl přes úvodní obavy téměř vůbec zmoklý. Nezbývá než poděkovat a těšit se na šesté setkání folkařů s rockery příští léto.

Účinkující: Nestel postel, Marcipán, Doktor P. P., L. L. Jetel, Karel Plíhal, Lenka Filipová, Bratři Ebenové, Anna K. Band, Pražský výběr, Kollerband, Chinaski, Čechomor

Rock & Folk Open Air Festival Okoř 2004, Okoř, 21.8.2004


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY