Roxy Promotion a D Smack U Promotion nutno pochválit, nestává se tak často, aby se do Česka dostala americká kapela, která má našlápnuto stát se velkou hvězdou (což nevylučuje, že vznikli v roce 1995). Dandy Warhols takovou kapelou určitě jsou, ne jen tak někoho sám David Bowie požádá o předskakování, jako se to stalo jim při zahájení jeho Reality Tour. Název kapely dobře vystihuje inspirační zdroje téhle americké čtyřky. S těmi dandyi to není tak horké, jak jsem se snažil postihnout v krátkém popisu. S nimi mají tak společného chuť se bavit, humor jejich texty rozhodně nepostrádají. Ale na koncertě ukázali ty hlavní kořeny, ze kterých čerpají - psychydelický rock 60. let, The Velvet Underground zvláště.

Ale ještě před hlavní hvězdou večera vystoupili o nic horší táborští Sunshine. Od kolegů už jste se na našem serveru mohli dočíst, že jejich úspěchy mimo rodné Česko, zvláště v Americe, nejsou náhodné. Minulý rok na festivalu v Táboře mě ale moc nechytli, tak jsem byl zvědavý, jak bude jejich muzika fungovat v klubu. Ještě před začátkem jsem si říkal, že jejich syrovější rock bude před hlavní kapelou trochu moc, ale průběh večera ukázal, jak jsem se mýlil. Sunshine si každopádně u mě hodně napravili reputaci. Kaye a spol. to mastili jak o život, z jejich kytarových stěn se dost často vyloupla i písnička, místy lehce doplnili elektronikou, až místy mohli připomenout tvrdší Placebo. Nedali se rozhodit stísněným prostorem na pódiu (kde bylo již skoro vše připraveno pro warholovce) a do lidí naprali tři čtvrtě hodiny kvalitního rocku.

Asi dvacet minut před osmou se na scéně objevili bez velkých řečí Dandy Warhols. Začali zvolna, instrumentálkou, která byla "varováním", co nás čeká. Vazbení kytar rozhodně nevymřelo, nejen jejich duchovní otcové Velveti, ale i britští následníci shoegazers by měli radost. Následovaly dvě skladby z prvního alba (vzhledem k jeho neznalosti těžko soudit, zda měli na mysli svůj nezávislý debut, nebo první velkolabelové album). Jako zahřívačka dobré, ale přece jen při srovnání s následovnícemi se ukázalo, jak kapela vyzrává a zlepšuje se. Při pohledu do publika se dle relativně velkého počtu dívek dalo soudit, že přišli především na "ty, co hrají ten hit". Tahle část publika byla určitě trochu překvapená, protože naživo Dandy Warhols ukázali o dost tvrdší tvář.

"Shakin'" z třetího a průlomového alba "Thirteen Tales From Urban Bohemia" zahájila dávku novějších skladeb, nakonec z ní zahráli asi polovinu, zbytek už byl z loňské novinky "Welcome To The Monkey House". U nich bylo znát, že tu už má publikum víc naposlouchanou a kousky z ní se dočkaly aplausu. Po půl hodině došlo i na "ten hit". Nebudu mlžit, "Bohemian Like You" považuji za téměř geniální skladbu a rozhodně ne kvůli nějakým chtěným nacionálním souvislostem. Takhle chytlavá kytarovka se nerodí každý den, aspoň někdy může být reklama k něčemu. Při ní publikum očekávaně šílelo a vydrželo mu to skoro až do konce. Ten však svým způsobem uklidnili patnáctiminutovým coverem The Smiths "What You Said" (děkuji za informaci znalci Pavlovi), při kterém nejen klávesistka ulítla někam hodně daleko.

Dandyové se ukázali v dobrém světle (nemyslím tím ty stroboskopy na začátku). Hlavní roli na sebe poutal logicky zpěvák a kytarista Courtney Taylor-Taylor, i když ne nějakými extravagancemi. Nevím, jak jinde, ale vepředu vokál nebyl tak zřetelný, nevynikly jemné nuance ve výrazu, které lze na deskách najít. Ale pořád má v sobě potřebné charisma. Kytarista Peter Loew (Holmstrom) a bubeník Brent DeBoer si odehráli svoje relativně nenápadné, ale potřebné party, hráč na trumpetu, která v několika písních zazněla, vzadu už téměř ani nebyl vidět. Druhou výraznou postavou byla klávesistka (a hráčka na foukací harmoniku) Zia McCabe. Není divu, v odhadem tak sedmém až osmém měsíci těhotenství (!) se za maličkými klávesami schovat nemohla. Ale zvuku kláves se to v kytarovém vazbení povedlo, což místy setřelo zajímavost skladeb v albovém provedení.

Z předchozího snad vyplývá hlavní zážitek z koncertu. Odkaz na 60. léta ve svém názvu nemají tihle oloupaní banáni nadarmo, kytara a její psychedelické výlety tvořily hlavní poznávací znamení. Jistě, není to nic originálního, ale když k němu přidají melodie typu "toho hitu", tak chápu pana Bowieho. Přijeďte zas, banáni.

Dandy Warhols, Sunshine, Roxy, Praha, 15.8.2004