Velké naděje, malý výsledek

13.08.2004 05:00 - Michal Koch | foto: facebook interpreta

Soundtrack má dnes každý film či jen trochu úspěšné divadelní představení, ve kterém hraje hudba nějakou roli. A protože i sport je svým způsobem velké divadlo, které má v olympiádě "vrchol divadelní sezony", vznikly k té athénské hned tři soundtracky. Jak se podařil ten popový, zvaný "Unity", se můžete dočíst v naší recenzi.
4/10

Různí - Unity (The Official Athens 2004 Olympic Games Album)

Skladby: Avril Lavigne - Knockin' On Heaven's Door, Destiny's Child a will.i.am - I Know, Timbalad a Kiley Dean a Utada - By Your Side, Tiziano Ferro a Jamelia - Universal Prayer, Sting a Mariza - A Thousand Years, Beres Hammond a Les Nubians - All The Way, Mr. G - Issues, Earth Wind & Fire a Roots Manuva - Love Together, Wayne Wonder a Neneh Cherry - Eyes On The Prize, Lenny Kravitz a Kadim Al Sahir - We Want Peace, Macy Gray a Keziah Jones - Oh Yeah, Moby a Public Enemy - MKLVFKWR, Alice Cooper a Xzibit - Stand, Herbert Groenemeyer a Cheb Mami a George Dalaras - Everlasting, Brian Eno a Skin a Rachid Taha - Still Standing, Trevor Horn a Yiannis Kotsiras a Tarkan - Pass The Flame (The Official Torch Relay Theme)
Celkový čas: 65:15
Vydavatel: EMI
Událost takového významu, jakou bezesporu jsou olympijské hry, si svůj soundtrack aneb (jak lze nalézti ve slovníku) zvukový doprovod jistě zasluhuje. Pro letošní olympiádu, která se obrazně řečeno vrací na místo činu do řeckých Athén, vznikly soundtracky hned tři: "Phos" s písněmi řeckého skladatele Mikise Theodorakise, vážnohudební "Harmony" a popové album "Unity", které je předmětem této recenze.

Pohled na výčet jmen, která se na albu "Unity" sešla, naplní člověka poměrně velkým očekáváním: Avril Lavigne, Lenny Kravitz, Alice Cooper, Moby, Macy Gray - a tak by se dalo ještě hezkou chvíli pokračovat. I po vložení stříbrného kotoučku do přehrávače a jeho spuštění zůstává člověk stále příjemně naladěn, o což se stará již zmíněná kanadská rebelka Avril s velejednoduchou, jen s akustickou kytarou křehce zazpívanou verzí dylanovky "Knockin' On Heaven's Door". Jenže tím potěšení končí a další milé perličky je třeba hledat téměř za pomoci lupy. Až na dvě písně jsou všechny skladby výsledkem spolupráce dvou či více umělců, leč bohužel nepřinášejí většinou nic nového či zajímavého. Čestnou výjimkou je vynikající duet Stinga a portugalské (v Mozambiku narozené) zpěvačky Marizi "A Thousand Years". Zajímavě zní také píseň "Stand", ve které poměrně nápaditě spojili své světy rapper Xzibit a rocker Alice Cooper, což se už ale nepodařilo Lenny Kravitzovi a Kadimu Al Sahirovi v tuctové "We Want Peace". A zbytek alba jsou jen více či méně melodické popové popěvky, šmrnclé tu trochou rhytm'n'blues, tu hip-hopu, onde zase špetkou world music s arabskými či asijskými motivy. Ovšem jen v jednom jediném případě mě skladba opravdu chytila tak, že jsem měl potřebu podupávat si do rytmu a prozpěvovat motiv, takže díky vám, Macy Gray a Keziah Jones, za vaši vypalovačku "Oh Yeah". Ať počítám jak počítám, máme co do činění se čtyřmi zajímavými kousky proti dvanácti porcím šedé nudy v čele s uměle nabubřelou, avšak zajímavým hudebním nápadem neobdařenou hymnou olympijských her "Pass The Flame".

"Unity" je deska, která zřejmě vzniknout musela. Leč tento pokus o spojení různých hudebních světů coby symbolu spojení odlišných kultur prostřednictvím právě sportu a ušlechtilých olympijských myšlenek se tak trochu nevydařil - působí plytce a lacině. A texty lkající o míru, lásce, štěstí, radosti duši naplňující a síle lidského spojenectví díky svojí lacinosti a přímočarosti (opět s několika málo výjimkami v čele s již jednou vyzdvihovaným Stingem) desce ani trochu nepomáhají. Nevidím žádný důvod, proč bych si tohle cédéčko měl po dopsání recenze ještě někdy poslechnout.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY