The Bees snad ani nechtějí být originální. Začne to už u jména, když stejné před nimi nesly minimálně čtyři jiné kapely. Možná je to záměr, jejich hudba neoriginálně čerpá ze slavné éry anglického beatu 60. let i o dekády starší kytarové psychedelie. Nejde však o nějaké slepé kopírování, The Bees jako kdyby se k nám vraceli strojem času z éry The Beatles. Ve skutečnosti pocházejí z ostrůvku na anglickém jihu Isle Of Wight, oblíbeného to místa pro anglické dovolenkáře (ovšem hlavně staršího věku). Jejich dva roky staré album "Sunshine Hit Me" jim vyneslo nominaci na prestižní Mercury Awards, smlouvu s velkou nahrávací firmou a v neposlední řadě i spoustu obdivovatelů. "Free The Bees" je jejich druhá deska a zároveň očekávaný debut u velké značky.

Nostalgický psychedelický rock, který The Bees hrají, rozhodně není žádné trendy retro, vždyť v současnosti jsou v módě úplně jiné hudební dekády. Britové ale rozhodně nezapomněli na kapely jako The Animals, The Who, Small Faces nebo The Byrds, proto i dnes mají The Bees co říci. "Free The Bees" životaschopnost takového retra dokazuje. Vynikající jsou oba singly "Wash The Rain" s dominantními hammondovými klávesami a "Horseman" s řinčivými kytarami. To jsou dokonale vystavěné popové hity. Samozřejmě, že dnes už hitparádu nezboří, jako by to byly udělaly před čtyřiceti lety, ale rozhodně připomenou, co bylo na této hudbě tak dobré. U těchto dvou skladeb, stejně jako u další perly "One Glass Of Water", skoro zapomenete, že posloucháte skupinu, která je současné popové estetice vzdálená asi jako anglický hokejový tým tomu českému a prostě se jen těšíte z nádherně vykroužených melodií. Na druhou stranu některé doslovně převzaté manýry jako dřevní rock'n'roll "Chicken Payback" nebo funky instrumentálka "Russian" jsou snad až příliš v duchu opatrnického retro stylu. Pokud se ale smíříte s tím, že jde vlastně jen o jakousi kreativní kopii, máte vyhráno.

Chvíli mi trvalo, než jsem The Bees přestal posuzovat měřítky současného alternativního rocku a vyplatilo se. Je to velmi příjemné album, optimistické a velmi bezstarostné. Je zábavné sledovat, jak zpěvák a hlavní skladatel kapely Paul Butler přeskakuje mezi různými hudebními vzory a jeho hlas zní výborně i s dobově špatně nazvučeným mikrofonem (mottownský soul "I Love You") či psychedelickým delay efektem ("One Glass Of Water").

Ať už máte rádi The Beatles nebo The Rolling Stones (a z obou kapel mají The Bees opravdu hodně), toto je vskutku decentní pokračování nejlepší tradice britského rocku 60. let. A ať už za to může cokoliv, The Bees už v tom nejsou sami. Athletes, The Coral nebo do určité míry i The Beta Band staví pomník této zlaté epoše anglického popu. Podobně jako třeba v UK oslavovaní The Coral i The Bees v sobě přes všechen obdiv k beatu této doby mají smítko ironie, malý úšklebek, který z nich dělá více než jen kapelu pro taneční večírky pro starší a pokročilé. Na rozdíl třeba od Beta Band ale nevrší elektronické efekty a zůstávají na zemi s klasickým nástrojovým obsazením. Letošní "Heroes To Zeroes" Beta Band je možná zvukově ambicioznější dílo, "Free The Bees" je ale rozhodně větší radost pro uši.