Celine Dion - co se o ní dá vůbec psát? Všichni ji znají a všichni vědí, o koho jde. Připadá mi, že na musicserveru už o ní bylo napsáno snad vše. Pravdou je, že za poslední dobu je velice činná, co se týče vydávání desek. Za rok a něco je to už třetí kousek do sbírky příznivců této kanadské divy. Poslední živé album "Au Coeur Du Stade" vyšlo v roce 1999, a tak nějak navazovalo na "Live In Paris", kde zazněly hlavně písničky z výborné a dosud nepřekonané desky "Deu'x". Toto jsou ovšem všechny živáky především ve francouzštině. Anglických písniček je na nich opravdu minimum. "A New Day... Live In Vegas" je tedy v podstatě první anglicky zpívanou živou deskou. Upřímně řečeno, kdyby tato deska nevyšla, nic tak hrozného by se nestalo.

Hned od prvních tónů a taktů je zřejmé, že tato deska je určena především pro Ameriku. Ono je to samozřejmě pochopitelné, však se koncerty odehrávají v Las Vegas a samozřejmě i tak znějí. Možná teď rozlobím fanoušky Celine, ale mě tato deska zní jako neuvěřitelný kýč. Vše, co jsem obdivoval na "1 fille & 4 types", je najednou zcela pryč, což je neskutečná škoda. K audio CD je přibaleno ještě DVD s dokumentem "One Year... One Heart", kde jsou mimo jiné ukázky z celé show, která spíše než koncert připomíná cirkus, což asi hovoří za vše.

Netuším, jaký setlist má show ve Vegas, ale to, co se dostalo na CD, určitě není reprezentativním vzorkem kariéry Celine Dion. Většina písniček je převzatých a co je podstatnější, najdeme tu písničky, které jsou jakýmsi průřezem americkou populární hudbou minulého století. Mám z této desky pocit, jako by Celine lezla Americe tak trochu "víme kam". Tomu odpovídají i dosti patetické proslovy mezi písničkami. Korunu tomu Celine nasadí, když zpívá "What A Wonderfull World" od Luise Armstronga. V tom všem je cítit hrozná vypočítavost. Jediným světlým okamžikem je, když zpívá "Je T'aime Encore", která snad jako jediná zní opravdu upřímně. Teď to možná vyznělo, že je Celine Dion špatná zpěvačka, což bych rozhodně nerad a nebyla by to pravda. Zpívá jako vždy takřka skvěle, i když už ji nyní nepovažuji za nejlepší zpěvačku. Zkrátka celá koncepce alba a podání na mě působí až neočekávaně uměle a neosobně - nablýskané pozlátko. Na desce jsou mimo živých skladeb i dvě studiové nahrávky, které se nijak zvlášť nevymykají z anglické tvorby Celine posledních několika let. Ničím nepřekvapí, ale ani nezklamou.

Od vydání desky "The Colour Of My Love" jsem velkým fanouškem Celine a musím se přiznat, že snad nikdy mě nezklamala jako právě tentokrát a že už se mi moc nelíbilo album "One Heart". Je velká škoda, že spíše nevydala živou desku s písničkami z posledního alba "1 fille & 4 types", která by byla, myslím, daleko zajímavější a hlavně díky tomu, že se Celine podílela významnou mírou na jejich vzniku, by se nemohlo stát to, co na "A New Day... Live In Vegas". Pokud bych mohl něco doporučit, pak všem radím, radši zašátrejte a oprašte starší alba Celine Dion, vyhnete se tak velkému zklamání.