Čirý kýč a zhmotnělá komerce, to jsou The Calling

Popoví rockeři The Calling z Los Angeles před třemi roky zazářili ne zrovna kvalitní, ale rozhodně komerčně nabitou deskou "Camino Palmero". Její nástupkyně "Two" by zřejmě mohla dosáhnout téhož - vydělat dolary, aniž by nabídla ždibec umění.

4/10

The Calling - Two

Celkový čas: 49:22

Skladby: One By One, Our Lives, Things Will Go My Way, Chasing The Sun, Believing, Anything, If Only, Somebody Out There, Surrender, Dreaming In Red, Your Hope

Autor je redaktorem iDNES.

Vydavatel: BMG

Jsou dva, ač snad v minulosti jich bylo pět. Začínali jako metalisté, díru do světa udělali jako líbiví post-grungeři, nyní z nich jsou uhlazení a za hrob kýčovití popaři. Kdo to, kdo to, kdo to je? Kalifornští The Calling to jsou a já vás předem varuji, abyste si jejich novinku "Two" raději nekupovali. Ještě štěstí, že na internetu se nepíše na papír, protože by byla hromová škoda jím na tyhle povrchní olizovače plýtvat. Když jsme u toho vyhazování celulózy oknem - pěkný obal máte, hoši z The Calling, bylo ho ale za potřebí? Nestačila by růžová čtvrtka se srdíčkem, šípem, uhlovým andílkem a buclatým mráčkem? Když zpěvák Alex Band (to je výstižné jméno, že!) otevře svá jistě slaďoučká ústa, Scott Stapp z Creed se může zaradovat, protože jeho kritici v tu chvíli utichají, otáčejí šíje a s plnou vervou se sápou na Banda. "Kopírujete Stappa, že se nestydíte, vy plagiátore proradný," řvou na něj zarputile.

Ti dva chlapíci, kterým se říká mozky kapely, Aaron Kamina a Alex Band, vědí moc dobře, co se sluší a patří, pokud chce rocková skupina prorazit. Totiž že nesmí být rocková. Motta "jsme rockeři, ale rock fakt neděláme" se The Calling drží jako kanagom. První píseň z "Two" nazvaná "One By One" ještě ujde, duo se na ní odhodlalo k něčemu, co by se dalo nazvat křišťálově čistým kytarovým popem: melodie jako z pohádky, mužný vokál Banda, absolutně konzervativní aranže. Absolutně nehybné je ale všechno, co na "Two" lze zaslechnout, a vězte, že vesměs průměrný popový hit "One By One" představuje špičku tohohle alba. Na serveru All Music Guide dobře poznamenali, že The Calling jsou marnou snahou Ameriky získat své Savage Garden; Kaminovi s Bandem chybí nápady, náznak originality, chuť, přesvědčivost.

Dovedu si představit, že takovouto hudbu poslouchají fotbalisté, politici a vojáci. Ti první, protože nemusí nic luštit, všechno je polopatě podané a jako kopací meruna jasné. Druzí, politici, při poslechu "Two" sní, že takovou kapelu by rádi pozvali na mítink, neboť a) ona by fakt přijela, protože jí jde jenom o prachy, b) líbila by se důchodcům i pubescentům. No a konečně vojákům by uhranula skutečnost, že někdo může být ještě čitelnější než trojřad vycepovaných svobodníků. Ach ta disciplína, povzdechli by si. Opravdu nemá valného smyslu v tomto textu pokračovat, protože tady už by se chodilo jenom kolem louže a dumalo, proč tam jsou ty a ty kruhy.

The Calling jsou naprosto obyčejná popová kapela, zhmotnělá komerce, která sice ve srovnání s Modern Talking čiší uměním a extravagancí, ale my všichni víme, že němečtí hitmakeři nikdy nebyli bernou mincí poctivé muziky. The Calling můžou být rádi za těch dolních čtyřicet procent, protože na "Two" jsou dohromady tři DOCELA pěkné písničky. Zbytek je podprůměrný průměr, který někoho asi baví, mě teda ale jako každý americký kýč šeredně nudil.

• RECENZE? (Pavel Novák, 24.06.2004 12:30) Reagovat

  Tento clanek jsem si precetl jen proto,ze se mi moc libila pisnicka Wherever You Will Go,a proto sem si chtel precist,jak vypada druhe album The Calling.Ale prusvih byl v tom,ze v tomto clanku nebylo nic jineho nez ztrhani skupiny.A o pisnich ani zminka.Takze proc tomu rikate RECENZE?
  
  

• Zbytečný kecy (Kateřina Jakešová, 25.06.2004 14:26) Reagovat

  Drahý pane kritiku, při čtení vaší recenze jsem se fakt docela bivila. Nechápu proč jste plýtval svým recenzerským talentem, protože to bylo vážně mrhání časem, ne kvůli kvalitě kapely a její hudby, ale kvůli vaším zbytečným kecům, my fanoušci se totiž nenecháme oblomit a CD si stejně koupíme!!! Není mi jasné, proč jste k vašemu seznamu příznivců nepřipsal taky skupinu nadržených pubertálních faninek, protože pak už by to bylo dokonale debilní. No jo, závist je strašná věc...
  
  

• Nevíš, co píšeš! (Bára, 07.07.2004 19:34) Reagovat

  Mě se teda zdají The Calling skvělí. Alex má nádhernej hlas a zpívá nádherný písničky. Zkus to taky, když píšeš takovýhle píčoviny. Rock, pop, nebo jak to tam píšeš, vůbec neposlouchám, ale tohle je fakt dobrý. Zaposlouchej se do těch písniček!!
  
  

• TAk ta tvoje recenze je na výsměch (Petr Ondříšek, 19.07.2004 23:33) Reagovat

  Prosím tě mužeš mi vysvětlit co to tam plácáš za nesmysly?Jaký pop?Mám ti fakt nutkání jednu vrazit!Poslouchal si někdy třeba BLU?Westlife?To je pop ty cipe!Je velkej ale velkej rozdíl mezi umělou hudbou a hudbou od The Calling!!
  Fakt nevím proč si to psal!!Nemůžu najít odpověd´.Jestli tomuto říkáš recenze??Vždy´ ty tu skupinu asi nenávidíš?Tak tady na nás fanoušky nic nezkoušej ty skupino!!A kvůli tobě si ty CD koupím jěště dvě:-))
  S pozdravem Ořech
  
  

• Děsná recenze (Zuzka Drozdová, 25.07.2004 16:08) Reagovat

  Ahoj oříšku, myslím, že jsi to přesně vystihl. I když ti musím říct, že já poslouchám i Blue. Nám fanouškům může být jedno kdo The Calling pomlouvá. Vždycky budou nejlepší. Navíc nechápu proč autor nazývá jejich hudbu komerční. Myslím, že The Calling je jedna z mála skupin, která dělá hudbu skutečně od srdce a přitom to není sladký popík pro nadržené fanynky. Přestože některé písně jsou přímo lovestory, tak texty vůbec nejsou prázdné a jsou dobře napsané. Navíc spousta písní je na vážnější témata než je opěvovaní lásky. Dneska člověk ze všech stran slyší satanistické a sprosté písně, tak bych řekla, že The Calling jsou vysoce nadprůměrní... skutečný poklad hudebního světa.
  
  

Naživo: O2 arena se díky písničkám Michala Tučného proměnila v obří stodolu Loni uběhlo třicet let od chvíle, kdy nás opustil Michal Tučný, naopak příští rok by oslavil osmdesáté narozeniny. Tato dvě výročí byla dostatečným důvodem, aby jeho nejbližší v mezidobí uspořádali vzpomínkový koncert v... čtěte zde

Vydáno: 19.01.2026 18:15 v sekci Naživo

Publicistika: Dvacet nejlepších domácích desek roku 2025 podle musicserveru (20-16) Svět okolo opouští to, co se roky dalo označit za jistotu, a blázní čím dál tím více. Ještě, že je tu ta hudba! Třiadvacet redaktorů a redaktorek musicserveru by ocenilo téměř šedesát domácích (českých a slovenských) desek.... čtěte zde

Vydáno: 19.01.2026 09:00 v sekci Publicistika

8/10

Recenze: Peter Lipa se ve studiu sešel s AMC Triem. Výsledkem je jemná nahrávka, ke které se budete rádi vracet Peter Lipa i AMC Trio jsou dobře známá jména slovenského jazzu. Respektované žánrové osobnosti se mnohokrát potkaly na pódiu, na studiovou spolupráci si ale musely počkat. Nakonec to ale vyšlo a výsledkem je koncem loňského roku... čtěte zde

Vydáno: 19.01.2026 00:00 v sekci Recenze

Naživo: Excelentní hlas Báry Basikové rozezvučel barokní perlu Vysočiny Začátky kalendářních roků se v muzice většinou odvíjejí dost líně. Chyba v matrixu se ale občas stane. Robbie Williams klidně nečekaně vypustí nové album a v Jaroměřicích se zase může odehrát odložený, původně vánoční... čtěte zde

Vydáno: 18.01.2026 17:00 v sekci Naživo

8/10

Recenze: "Nech, nebo ber" říká Vladimír Merta a dává počtvrté nahlédnout do svého písničkářského zápisníku jménem "Nejisté jistoty" Vladimír Merta jede na tvůrčí vlně. Jestli je za tím snaha zredukovat obsah textařských zápisníků, polibek múzy nebo strašák blížící se osmdesátky, to ví nejlépe on sám. Pro posluchače je podstatné, že série "Nejisté... čtěte zde

Vydáno: 18.01.2026 08:00 v sekci Recenze