Priessnitz v ryzí formě

11.06.2004 05:00 - Ondřej Pravda | foto: facebook interpreta

Jak už jste se na musicserveru mohli dočíst, koncem března proběhlo v pražském Paláci Akropolis nahrávání dvou koncertů jesenicko-pražských Priessnitz. Výsledkem je album "Playlist", které kapela pokřtila na moc povedeném koncertu v úvodu června. Platí firemní promo, že jde o "jeden z nejlepších a nejdůležitějších živáků české rockové historie"?
9/10

Priessnitz - Playlist

Skladby: Intro, Werwolf, Havran, Hvězda, Tanečnice, Malej chlapec, Ulice, Děláže, Kotě, Nebel, Rybičky, Drahá, Nebolí, Jaro, Dotkni
Celkový čas: 66:27
Vydavatel: EMI
Tzv. kultovní statut a původ z hor byl u kapely Priessnitz už tolikrát omílán, že se stává klišé. Jenže co naděláte, když pro mnohé je ve zvuku kytar a neurčitosti textů opravdu cosi těžko uchopitelného, co přináší obrazy hor, převalující se mlhy, tesknoty... Dosti básnění, opakuje se v různých obměnách i v našich starších článcích o kapele. Fakt je ten, že po skoro tříleté odmlce od poslední řadovky "Zero" (na o rok pozdějším remixovém "Zorro" se kapela nepodílela) a pár koncertech se činnost kapely obnovila dvojkoncertem v pražské Akropoli, ze kterého byl pořízen živý záznam, který se nyní dostává na CD.

Jak řekl zpěvák Jarda Švejdík v našem rozhovoru (který na musicserveru vyjde během pár dnů): "Na tom CD jsme konečně takoví, jací jsme doopravdy. Koncert ukazuje, jak kapela hraje." A nebudu vás napínat, má pravdu. Nejde o nějaké povinné splnění edičního plánu, na záznamu koncertu se plně ukazuje síla kapely, schopnost vytvořit svůj svět, do kterého posluchače vtáhne. Napsat jednoduchou kytarovou písničku, která funguje bez zapojení do proudu, ale i pořádně rockuje, když je třeba. Civilní projev, žádné hvězdné manýry. A že Priessnitz hvězdy jsou - kolik kapel má fanouška Jana P.Muchowa, který si s nimi na koncertě střihne pár skladeb na druhou kytaru? Jinak album nahrála obvyklá spolehlivá sestava posledních let - Jaromír Švejdík (zpěv), Petr Kružík (kytara), Petr Víša (basa) a Ladislav Kolompár (bicí). S kapelou už nehraje druhý kytarista Dušan Oravec, ale zase přibyly dvě vokalistky, které občas vypomáhají v refrénech (i když na albu nejsou moc slyšet). Úvod koncertu obstaral spřátelený Jaroslav Rudiš, se Švejdíkem spoluautor comicsu o Aloisi Nebelovi.

Zážitek z alba je samozřejmě daný zvukem. Ne náhodou ho mají na svědomí ti z nejlepších na české scéně, zvukař a spoluproducent Dušan Neuwerth a Ondřej Ježek, který koncert nahrál. Nástroje i zpěv jsou krásně "čitelné", nepřekrývají jeden druhý, i když pro někoho by místy mohl být zpěv vytažený o malinko víc než kytary. Ale co, Priessnitz jsou a budou jedna ze zásadních českých kytarovek. Na nahrávacích koncertech jsem nebyl, ale na křtu ano, a tak bych osobně trochu zesílil reakci publika. Takhle je to příliš komorní, a to koncert Priessnitz rozhodně naživo není. Ale to jsou hnidy, výjimečně se dá souhlasit s promo materiálem vydávající firmy, kde se o desce prohlašuje, že se jedná o "jeden z nejlepších a nejdůležitějších živáků české rockové historie". A nic na tom nemění pohled kytaristy a zpěváka, kteří označili křest desky za technicky lepší než ony nahrávané koncerty.

Málem bych zapomněl - písničky. Sice z různých období, ale takhle pohromadě mají jednotnější aranžmá. Vybrali je návštěvníci webových stránek, pořadí určila kapela s producentem. Vybrali dobře, jen se potvrzuje, kolik pecek Priessnitz za svou kariéru složili. Sypou je tam jednu za druhou, od albových verzí se tu více, tu méně liší, obecně jsou více rockovější, sevřenější. U starších skladeb potěší civilnější zpěv. Každý si najde osobní favority (ousideři tam snad nejsou), ale za ty hodně povedené bych zmínil v úvodu hodně poklidnou "Malý chlapec", tutovkami jsou "Děláže", "Nebel", "Jaro", speciálně mě dostala "Dotkni". Abych nebyl jen odporně pozitivní, tak k "Drahé" by mě sedla víc klidnější, albová verze. Zajímavé je, že "Jaro" je výborné jak v klidu, tak takhle hybnější. Škarohlíd typu nanoru by mohl namítat cosi o podobnosti skladeb a jejich struktury, ale nechme jim to.

Jak z playlistu alespoň trochu obeznámenější posluchači vidí, kromě "Freiwaldau" jsou pokryty, i když nerovnoměrně, všechny řadovky, přesto logicky pár hitů (např. "Jeremiáš", "Ráno") chybí. Ale nebojte, materiálu z koncertu bylo nahráno o dost víc. Pokud se bude jednička prodávat, můžeme se těšit na pokračování. Lidi, nejsem dealer Escape nebo kapely, ale probuďte se, takhle dobrých živáků fakt není moc, takže hybaj do obchodů. Při koupi druhého koncertního alba ušetříte za řadovky, budete mít reprezentativní výběr Priessnitz. A to u takhle dobré kapely není málo.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY