New York se znovu stává hlavním městem současné klubové scény. Metropole, ve které se zrodilo disco, se dostává do popředí zájmu díky současné retro vlně 80. let. Když label Southern Fries chtěl ukázat kouzlo minulého i současného New Yorku, nemohl si vybrat jiného průvodce než Armanda Van Heldena. Ten je bezpochyby nejvýraznějším představitelem moderního amerického garage a věrozvěst současného retro disca. Podařilo se mu prosadit i v Evropě, když se singlem "You Don't Know Me" i remixem "Professional Widow" od Tori Amos dobyl britský žebříček. To všechno ale už koncem 90. let, jeho poslední album "Gandhi Khan" vyšlo v nešťastné 11. září 2001 a od té doby o něm nebylo moc slyšet. Teď se vrací s tímto mixovaným albem a věřte nebo ne, ale je to jeho první oficiálně vydaný DJský mix. A chopil se ho excelentně.

Když po něm v labelu Southern Fried chtěli, aby natočil mix, který zachytí ducha New Yorku, odmítl. "A co by tam jako všechno mělo být, zajímalo mě? Rock, reggae, disco, house, funk? A na jednom CD?" vysvětluje v "Intru", ale pak se do toho pustil po svém. Šáhl do pokladnice newyorské klubové kultury 80. i 90. let a spojil ho se současným zvukem, který na období po punkové horečce konce 70. let v mnohém navazuje. Z 80. let vytahuje třeba klasiku Soft Cell "Tainted Love" (nedávno ji předělal Marilyn Manson), "Don't Go" od Yazoo nebo nakažlivou "Black Betty" od Ram Jam. Škoda, že tady sází absolutně na jistotu, rozhodně se nedočkáte žádného překvapení, žádné perličky na dně, kterou by vytáhl zaprášenou z archívu. Snad jen "Owner Of A Lonely Heart" od rockerů Yes na konci je trochu šokující, avšak jde o úchvatný konec. Helden je mnohem jistější v současnosti, kde se může opřít o výbornou orientaci v dění na dnešní newyorské taneční scéně. Tady pro nás objevuje třeba vynikající "Just Want To Be A Drummer" projektu Heavy Rock (geniální text, nebudu prozrazovat), "The Big Booya" Jess And Crabble v remixu Fatboye Slima nebo přímo žhavou novinku "Cyberwhore" od krále americké taneční scény Felixe Da Housecata.

Desku otevírá klasický kus od Blondie "Call Me", a když ho Armand mixne do své novinky "Hear My Name", skoro ani nepoznáte, že jsme v pár sekundách přeskočili skoro 25 let. Vždyť zase tak mnoho se toho od roku 1980 nezměnilo, lidé se pořád chtějí bavit a tancovat. V podobném stlyu jako retro "Hear My Name" se nesou i další dvě Heldenovy novinky "Mymymy" a "Let Me Lead You". Electro, punk, funk, house i disco si v nich podávají ruku a přímo volají na parket. Jestli se traduje, že taneční hudba je v krizi, tak Armand Van Helden má lék. Hlavně moc nepřemýšlet, pomoci si s tím, co už fungovalo před dvaceti lety a prostě začít pařit. Věřte Armandovi, on to už zjistil.

Podobně jako mixované CD "Softcore Jukebox" od jiných retro odborníků Ladytron vás poslech "New York: A Mix Odyssey" láká k tomu, abyste pátrali v kořenech klubové kultury a zároveň se skvěle bavili. Je to chytrý mix, který jde mimo žánrová omezení, stejně eklektický jako je hudební scéna New Yorku. Armand Van Helden ho navíc v bookletu opatřil poznámkami, ve kterých vysvětluje, proč tu nebo onu skladbu vybral. To je moc chytrý postup, který otevírá další dveře do jeho New Yorku. Tak vstupte dál.