Jak zůstat živé?

11.05.2004 05:01 - Ladislav Tajovský | foto: facebook interpreta

Dámy, říkající si Sestry Steinovy, vydávají u brněnského vydavatelství Indies své druhé album nazvané "Můj tanec". Zda se jim podařilo vystoupit ze stínu svého vydařeného debutu, si přečtěte v následující recenzi.
8/10

Sestry Steinovy - Můj tanec

Skladby: Sklidim svý ovoce, Vinná-neviná, Výčitka lípě, Ty jsi tak moudrá, Můj tanec, V závěji z peřin, Lež má nohy dlouhý, Volná jako pták, Advent, Když jsem byla panenků, Rybo!, Paměť ztracená, Dcera moře, Polední mír
Celkový čas: 38:02
Vydavatel: Indies
Karolina Kamberská a Lucie Steinhauserová se po přestávce vyplněné mateřskými povinnostmi druhé z nich vrátily nejen na koncertní pódia, ale rozhodly se dokonce opět po zhruba dvou a půl letech navštívit studio a vypustit do světa nové písně. Za producentského dohledu jablkoňského Michala Němce a spoluúčasti nemalého počtu hostů vznikla ve studiu Svengali deska, která se sice v některých ohledech od skvělého debutu "Lilie polní" liší, ale přesto dává jasnou odpověď na otázku, zda sesterské duo jedním albem nevyčerpalo svůj tvůrčí potenciál. Oficiální křest má již album za sebou, čili se blíže podívejme, jak se malému daří.

Karolina Kamberská, méně mladá z obou dam a opět výhradní autorka (s výjimkou lidovky "Když jsem byla panenků"), připravila pro CD "Můj tanec" písně s nezaměnitelným rukopisem, písně, které v dobrém slova smyslu nezapřou, že pocházejí z ženského pera. Možná zde není tolik skladeb, které zaujmou na první poslech, o to víc však album drží pohromadě a těžko hledat vyloženě slabé místo. Sestry Steinovy se až překvapivě dobře vyrovnaly s možným rizikem, kterým by mohlo být opakování téhož vzorce, jaký použily na první desce; dvě kytary a dva hlasy zase tolik možností neskýtají a nebezpečí opakování osvědčeného je tudíž nemalé. "Můj tanec" však může být ukázkovým návodem, jak podobné úzké místo překonat. Základem jsou pochopitelně písně, které obstojí samy o sobě; a těch je zde naprostá většina (snad jen "Ty jsi tak moudrá" o fous víc než je zdrávo stavbou připomene vypalovačku "Děsná je noc" z první desky). Pojistkou pro všechny případy a výtečným nápadem pak bylo angažování velezkušeného Michala Němce, duše (vlastně i těla) kultovní Jablkoně, který obohatil značnou část skladeb o nové nástroje a posunul je tak blíž tomu, čemu je zvykem říkat folk-rock. Vzhledem k jeho zkušenosti s tímtéž u domovské kapely tak s bravurou zvládl skloubit nejvlastnější rysy "sesterských" písní s hledáním nového výrazu a posouváním skladeb o krok dále. Už první skladba "Sklidim svý ovoce" s typickým pobrukováním fagotu Johnyho Jůdla jasně ukazuje, kdo dámám s výsledným zvukem radil. Podobně dobře dopadlo spojení trubky Michala Gery s uječenými hlásky v již zmíněné "Ty jsi tak moudrá" či tuby Filipa Spáleného v písni "Advent". Atmosféru alba dokreslují i další nástroje, za všechny jmenujme housle a violu Karolíny Vančurové (decentní "Výčitka lípě") či citlivé bicí ex-trabandovského Petra Viziny.

Kde hledat vrcholy alba? Jak už bylo řečeno, na desce nenajdeme píseň, která by zde neměla co dělat. Přesto si některé skladby zaslouží zvláštní pozornost. Patří k nim např. druhá v pořadí, původně jako titulní uvažovaná "Vinná-neviná" s nádherným textem, který můžete - dle libosti a životních zkušeností - chápat jako ironickou výčitku či uznalý obdiv milované osobě. Vynikající text a neprvoplánová melodie dělají skutečný hudební zážitek ze skladby "Volná jako pták". Až se nechce věřit, že by autorka ve svém nikoliv pokročilém věku již měla tolik rozumu ("Až ztratim toho chlapa co po nocích mě hřeje/Až uteče mi dítě co se do očí mi směje/Budu volná jako pták/A dobře mi tak"). Hitovkou na první poslech je pak gradovaná "Paměť ztracená", nesoucí se přesně v duchu moderního ženského písničkářství. Před definitivním závěrem (poklidná "Polední mír") přichází určitě nejpodivnější skladba desky "Dcera moře", kterou autor těchto řádků po prvotním udiveném povytažení obočí nakonec díky bezpočtukrát opakovanému poslechu považuje za možná nejzajímavější z celého CD. Na syntezátoru a zkresleném zvuku elektrické kytary postavená zvuková hříčka s tajemným textem ("Pozdě lásko šťastná umírám") ukazuje, že Sestrám Steinovým nemusí být do budoucna uzavřené oblasti, o jejichž existenci jsme dosud neměli ani tušení.

Album "Můj tanec" (booklet opět s vydařenými ilustracemi Terezy Říčanové) zasluhuje pozornost nikoli jako jedno z mnoha. Potvrzuje skutečnost, že i ze zdánlivě obyčejných ingrediencí může vzniknout dílo, které má už v době svého vzniku evidentní potenciál přetrvat a nezapadnout. Sestry Steinovy dokazují, že "na to" mají. A - jejich vlastními slovy - dobře jim tak.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY