Hned na začátku je třeba říci bez okolků jedno, to nejdůležitější - ať už je váš přístup k hudbě jakýkoliv, ať máte rádi jakoukoliv její podobu, na jednom by se, myslím, shodl každý, kdo má tuto éterickou čarodějku rád: "Jako Šántidéví" je prostě a jednoduše nádherná deska! Tak a je to venku. A teď se vám pokusím vysvětlit, jak jsem k tomuto jednoznačnému přesvědčení dospěl. Když hudba, tak tedy hudba. Představují se zde tři autoři: bubeník a perkusionista Camilo Caller v jemné závěrečné hříčce "Vrabčák, čaroděj", v pěti případech pak klavírista, harmonikář a klarinetista Mário Bihári a zbytek je dílem hlavní protagonistky. Právě autorský přínos Mária Biháriho vidím jako jedinou drobnou slabinku alba, a to zejména kvůli nevyhnutelnému srovnávání s písněmi Zuzany Navarové. Jeho jímavé skladby mají cit, křehké melodie, jemné a vkusné aranže - tedy vše, co i ostatní písně. Jejich jediným nedostatkem (opakuji: pouze v kontextu této desky!) je jejich stylová jednotnost aneb cílená inspirace rómským a slovenským folklórem. Jinými slovy Biháriho písně jsou výborné, na desku se hodí, jen by jich nemuselo být pět, stačily by tři. Mými největšími favority jsou "Bagdád" a "Amen".

Vedle toho jedenáct písní z pera Zuzany Navarové dokazuje nemožné - stylově každý pes jiná ves, a přece to všechno (společně s Biháriho jakolidovkami) neuvěřitelně drží pohromadě. Šlapavý úvod "Marie", koleda zvaná prostě "Koleda", židovský klezmer "Vřelé díky z pupku", skočná countryovka "Cesta dom'", čistokrevná bluesová dvanáctka "Zatím hodně pus" nebo dálným východem vonící "Bohyně míru", u které jsou jako spoluautoři uvedeni všichni členové skupiny Koa. Zuzana Navarová je zkrátka autorka, která má hudbu v krvi, ať je tato jakéhokoliv původu, a je schopná s neuvěřitelnou lehkostí napsat píseň v jakémkoliv myslitelném stylu využívajíc jemně žánrových klišé, aniž by do nich zabředla - na to je moc dobře zná. Nicméně se jim ani na chvilku nevysmívá, jen pobaveně ukazuje - tohle taky napíšu s přehledem, zazpívám to s přehledem a Koa to s přehledem zahraje. Jako by si říkala s uhlobaronem Ptáčkem z Cimrmanovy hry "Vizionář": Mě to baví... Moc se těším, až Navarová dostane jednou chuť vystřihnout si rock'n'roll, metal nebo třeba hip-hop. Nepochybuji, že by to znělo skvěle.

Důležitou částí takovéto muziky jsou samozřejmě texty. Víte, jak se pozná, že textař neplácá vedle sebe cosi, co se jakžtakž rýmuje, ale naopak ho líbá Múza od rána do večera a od večera do rána též? Tak se podívejte: "Hou, hou, hou / Kam zas všichni jdou / Za kouskem nebe, dojíš se chlebem / a ten je s medem dokud dva jeden jsou" ("Do nebes"); "A každej kilometr zapijeme lákem / za každou vokurkou si poškrábeme nos / anebo ucho, to, když pojedeme vlakem / smradlavým jako stádo koz" (country "Cesta dom'"); "Učiteli, můj učiteli / kde jsi mě zanechal / když dny mi málem darmo / všechny vypršely / tak na neděli / zabzučely, uletěly / na jeteli / v křídlech včely / na jezeře / blízko keře / na pramici / na silnici / v břiše lvici / v jitrnici" ("Pokojný a jasný"); "To na Tebe myslím / v tašce uzenáče / jestli je to, co myslím / nebo punčocháče / To na Tebe myslím / kolik bude to slok / To na Tebe myslím / a tak stydne mi grog" ("Koleda"); "Za oknem fuchsie / tak bičav mange fotka / že noci upije / ten, kdo tě jednou potká / Za oknem fuchsie / a hromská práce k tomu / že noci upije / ten, kdo tě vezme domů" ("Svátek má Žofie"). A korunu tomu dává meditačně se opakující slogan "Bohyně míru": "Šántidéví ví..." A věřte nebo ne, je to tak.

Nuž a k tomu všemu jako třešinka na dortu skvělý nápad s bookletem na pauzáku, kde jsou texty tištěny jakoby barevnými tušemi v přeházeném pořadí a všemi myslitelnými směry stejně, jako se všemi směry rozbíhá hudba na albu "Jako Šántidéví". Tak zapalte svíčku, nalejte vínka nebo voňavého čaje, zatáhněte závěsy, posaďte se a poslouchejte. A žasněte, jako jsem žasl já.