S Club 7 dal dohromady Simon Fuller, v poslední době známý hlavně tím, že mu jde většina výtěžků ze soutěží typu Pop Idol. Měl jsem možnost vidět dokument o S Club 7 a musím napsat, že jsem při něm trošku poopravil svůj názor na tuto skupinu. Přece jen sezpívat, naučit tancovat a udržet pohromadě tolik lidí dá nějakou fušku. Je tomu prakticky rok, co se S Club 7 rozpadli a první člen, respektive členka, Rachel Stevens vydává sólové album "Funky Dory". Ač se hovořilo o skandálně nízkých platech jednotlivých členů S Club 7, tedy s porovnáním, kolik tato skupina jako celek vydělávala, Rachel Stevens toto album natočila opět pod vedením Simona Fullera. Ostatně proč ne. Vždyť se o něm říká, že dokáže prodat cokoliv.

Abych se přiznal, nevím, jak dobře se bude prodávat tato deska. Je to taková směsice všeho možného a někdy i nemožného. Jako by někdo vzal starší desku Britney Spears a domíchal do ní S Club 7, jazz, trošku funky a ještě spousty jiných ingrediencí. Výsledkem je nahrávka, po jejímž poslechu nebudete vědět, co jste vlastně poslouchali. O hudbu a texty se postaral doslova skladatelský team v čele s Cathy Dennis. Osobně jsem od této australské zpěvačky slyšel daleko lepší písničky. Tady se jí moc nevedlo. Mám takový pocit, že samotná Rachel neměla na tomto albu žádný jiný úkol, než odzpívat svoje party. I proto vyznívá celé album hrozně uměle a neosobně.

Mě osobně na desce zaujaly pouze čtyři skladby. První z nich je "Fools" se zajímavým kytarovým motivem. Špatná není ani následující optimistická "Breathe In Breathe Out". Další písničkou, o které se dá říct, že má něco sebe, je pomalá a trošku ospalá "Heaven Has To Wait". No a tou poslední je "Blue Afternoon", která se nese v rytmu rumby a u které mám pocit, že jsem se přenesl o nějaký čas zpět. Zbytek je vcelku nezajímavý a jednoduše řečeno nudný. Po zvukové stránce mi toto album až neskutečně připomíná desku "Naked" od zpěvačky Luise z roku 1996.

"Funky Dory" se Rachel Stevens moc nepovedlo. Tedy jí, spíše jejímu produkčnímu týmu. Jak jsem napsal výše, nemyslím si, že by se na tomto albu nějak zvlášť podílela. Při jeho poslechu mám pocit, že "Funky Dory" by mohlo udávat standard stylu zvaný "umělohmotný pop". Těch pár solidních písniček prostě album nedělá. Navíc se nemohu zbavit dojmu, že Rachel Stevens zpívala v S Club 7 lépe. Třeba je to díky tomu, že se v S Club 7 navzájem členové výborně doplňovali, ale na sólové dráze se už od nich nedá očekávat takový úspěch?