George Michael už dávno není ten mladík z dua Wham!, stala se z něj uznávaná hvězda, která si debutem "Faith" (1987) vydobyla své místo na výsluní. Následné desky "Listen Without Prejudice Volume 1" (1990) a "Older" (1996) byly ještě dokonalejší, kdo by si nevzpomenul na hity "Praying For Time", "Freedom '90" nebo "Jesus To A Child" a "Fastlove". Dvojdisková rekapitulace "Ladies And Gentleman (The Best Of George Michael)" (1998) je důkladnou prověrkou kvalit talentu muže, který se spolupodílel i na mnoha dalších projektech, ať už se jednalo o spolupráci na kompilaci "Red, Hot And Rio" (1992) a nebo společná vystoupení s Eltonem Johnem a Queen. Poslední studiový počin vyšel před pěti lety pod jménem "The Songs From Last Century", kde přezpíval své oblíbené skladby minulého století. Na desku "Patience" se tedy čekalo relativně dost dlouho a bylo to spojeno nejenom s manévry okolo vydavatele. Singly "Freeek!" a "Shoot The Dog" se potkaly s různým přijetím fanoušků a ani jejich úspěch žebříčcích nebyl tolik oslnivý.

Pokud se na posledních dvou zmíněných singlech George Michael přiklonil k pokusům pohrát si s moderními zvuky, ve výsledku samotném "Freeek!" zněl příliš komplikovaně. Oproti tomu bylo "Shoot The Dog" velmi rozverné, bralo si na paškál George Bushe a Tonyho Blaira a samotné kreslené video bylo veselé a provokativní. "Freeek!" má na "Patience" novou verzi pro rok 2004, ale není až tak zásadně odlišná. Pilotním singlem se pro samotné album stala pohodička "Amazing", která je ukázkou typického rukopisu George Michaela. Album by se dalo rozdělit na dvě části. Skladby s lichým číslem jsou v pomalém tempu a i po letech se potvrzuje, že George to prostě s těmito písněmi umí. Úvodní "Patience" za doprovodu klavíru je úžasná. "Patience Pt. II" je v úplném závěru příjemným instrumentálním dovětkem. "Round Here", "American Angel" a "Through" jsou poklidnou vodou desky. V "John And Elvis Are Dead" se zamýšlí nad otázkou, když existuje víra v boha a vize ukřižování Ježíše Krista, kam se vlastně vytratili všichni ti velikáni, jakými bezesporu byli John Lennon, Elvis Presley nebo Marvin Gaye a v úplném závěru zpívá: "If Jesus Christ is going to save us from ourselves, how come peace, love and Elvis are dead?".

Druhá část čítající sudé položky se nese v duchu koketování s tanečnějšími kousky, jimž vévodí hraní si se zvuky a samply. Jasnou ukázkou jsou "Shoot The Dog", ve které zní fragment z písně The Human League "Love Action (I Belive In Love?)" nebo samply přímo prošpikovaný "Freeek!", kde vedle sebe podupkávají "Try Again" od Aaliyah, "Breathe & Stop" od Q-Tip nebo "NT" ansáblu Kool And The Gang. Z této porce stříbrného koláče jménem "Patience" asi nejvíce zaujme tanečně rozjetá "Flawless (Go To The City)", ve které si George vypůjčil několik nápadů stejnojmenné kompozice skupiny The Ones. Zajímavě se též houpe "Precious Box", ale nemůžu se ubránit dojmu, že mu to přeci jen trošku více sluší v té pomalejší poloze.

George Michael se na "Patience" vrací ke svému původnímu rukopisu, i když růžky vystrkuje i směrem k pokusům o zdařilé experimenty s tanečněji pojatou hudbou. "Patience" je samo o sobě dosti roztáhnuté, nálož trvající lehce přes sedmdesát minut čekal asi málokdo a je to možný revanš pro fanoušky za dlouhé čekání. Deska však nenudí, je hodně náladová a George Michael na ní přispěchal s mnoha personálními revizemi svého života. Při vzniku nahrávky nikterak nechvátal a každý kousek desky nechal důkladně uzrát. "Patience" je tedy vkusnou lahůdkou, která s každým novým poslechem přináší zajímavou výpravu nejenom hudebního charakteru, která může vést k zamyšlení nad životem každého z nás a rozhlédnutí se na křižovatkách životních osudů a peripetií.