Když na začátku 90. let přišel Quentin Tarantino s nápadem využívat mnohem více, než je obvyklé, popové skladby k podkreslení filmového děje, změnil tím zcela přístup k filmové hudbě. Filmový soundtrack přestal najednou být artiklem pro hrstku oddaných fanoušků skladatelů scénické hudby a zasáhl mnohem širší spektrum posluchačů. Prvním příkladem byl hned komerční úspěch soundtracku k jeho druhému filmu "Pulp Fiction". Tohoto nápadu se příliš brzy ujaly hudební společnosti, které si z filmové hudby udělaly svůj vedlejší job a vnucováním svých interpretů do hudební stopy zkazily tento slibný nápad. Málokterý soundtrack překoná "Pulp Fiction" v jeho delikátním vkusu, bohužel nasazuje laťku příliš vysoko i pro své mladší bratříčky - podobné soundtracky k následujícím Tarantinovým filmům. "Jackie Brown" ani první díl "Kill Bill" bohužel svými soundtracky, a platí to ostatně i o filmech samotných, na první "Pulp Fiction" (a filmařsky také na "Gaunery") nestačí. To stejné platí i o desce, která doprovází do kin druhý díl "Kill Bill"

Fanoušci Tarantina mi potvrdí, že jen velmi omezeně využívá obvyklé filmové hudby a většinu hudebního podkladu staví právě na popových písničkách. Písně jako soundtrack jsou prostě jen obdobou citací, na kterých je postavena Tarantinova filmařská technika. Stejně jako si režisér, který se prý své řemeslo naučil sledováním filmů ve videopůjčovně, bere za své elementy a nápady z jiných filmů, sestavuje i zvukový podklad z polozapomentých skladeb. Klobouk dolů před jeho schopností najít třicet let starou, zaprášenou skladbu a přivést ji na plátno v ten pravý okamžik. Tarantinovi tedy nezbývá než výběru skladeb věnovat maximální pozornost. A ta se mu zatím vyplácí. Ať už je jeho poradcem hiphopový guru The RZA (jako v případě jedničky "Kill Billa") nebo ve dvojce odborník na mexickou hudbu Robert Xavier Rodriguez, Tarantino málokdy šáhne vedle. V jedné recenzi jsem dokonce četl názor, že jednička "Kill Billa" občas vypadala jako obrazový doprovod k vynikajícímu soundtracku. Jakou lepší poklonu si filmová hudba může vysloužit?

Filmařsky je "Kill Bill" trochu hongkongské kung fu, trochu spagheti wester a trochu telenovelová romance - tedy všechno žánry mimo "velké umění", hudebně soundtrack sbírá střípky ze zpřízněných žánrů se špatnou pověstí - country, soul, filmová hudba a hip hop. Nebudu snad moc prozrazovat těm, kteří druhý díl ještě neviděli, když napíšu, že velmi připomíná western - proto tedy tolik mexické hudby a také tři výrazné příspěvky italského klasika spagheti westernu (respektive hudby k němu) Ennio Morriconeho. Morricone umí vlastně napsat hudbu k jakémukoliv filmu (viz jeho současná vynikající retrospektiva "Mondo Morricone"), proslul však hlavně westerny. Tarantino si vypůjčil jednu skladbu původně patřící do klasického westernu "Hodný, zlý a ošklivý" S. Leoneho a dvou dalších. Výrazné místo na disku má i "Summertime Killer" dalšího italského skladatele hudby k spagheti westernům Luis Enrique Bacalova. Tady se trochu zpronevěřil svým zásadám, i když jsou skladby vytrženy z původního kontextu, pořád je to filmová hudba. Oproti rychlé a zběsilé jedničce, kde akce střídala akci, má druhý dil trochu klidnější spád a k závěrečnému setkání Nevěsty a Billa spíše pokulhává než ubíhá. Místo tak na desce mají i klidnější "Tu Mirá" Lole Y Manuel a "A Satisfied Mind" country legendy Johnnyho Cashe. Klíčový okamžik filmu podtrhává snivý trip hop "About Her" Malcoma McLarena. I tady jde o jednoznačné spojení s oblíbenými filmy režiséra, protože to je svérázný remix jedné skladby skupiny The Zombie. Část filmu se odehrává v Mexiku, a tak si v závěru ještě vyslechneme flamengo Malaguena Salerosa od Chingon i japonské pseudolatino zpěvačky Meiko Kaji. Jako hidden track ještě zazní "Black Mamba" newyorských rapperů Wu Tang Clan. Jediným kladem této skladby je, že ODB a spol. komentují děj filmu, jinak je to dost bída.

Musím říct, že druhý díl "Kill Billa" mě pořádně zklamal a ani druhý soundtrack mě příliš nenadchnul. Velmi krátká stopáž, spousta klasické filmové hudby a celková roztříštěnost soundtracku mi nedávají lepší hodnocení než šestka. Jak mi připadl ve filmu bez nápadů Tarantino, připadne mi bez překvapení i soundtrack.