Msta ze XIII. století?

23.04.2004 05:00 - Ondřej Pravda | foto: facebook interpreta

Jihlavská kapela XIII. století vydává po delší době novinku "Vendetta". Spojení kapely s proudem tzv. gotického rocku bylo a je neměnitelné. Na novém albu se prý snaží hlavní protagonisté kapely, bratři Štěpánové, spojit starou gotiku s novou kyberdobou. Úkol hodně nesnadný, album potěší hlavně (jenom?) věrné příznice stylu.
5/10

XIII. století - Vendetta

Skladby: Vendetta, Rezident evil, Horizont události, Berlin & Vienna, Zodiak, Into The Garden Of Delight, Andy Warhol, Poslední letadlo do Buenos Aires, Obřad za mrtvé, Shelley, Bela Lugosi's Dead (industrial dance version), Stepping Stone (pistols version)
Celkový čas: 59:22
Vydavatel: EMI
Dle promo materiálů je XIII. století "Otcem-Zakladatelem tuzemského gothic rocku. V současnosti představuje jediného skutečného reprezentanta tohoto působivého hudebního stylu a dokazuje, že stylová věrnost není v rozporu se současnou cyber-dobou." Ačkoliv jsem jméno kapely měl zařazeno právě někam do téhle škatulky, z různých důvodů jsem se k produkci skupiny dříve výrazněji nedostal. Po poslechu novinky "Vendetta", na které kapela chtěla "spojit dohromady tajemnost středověku a chlad matrixu", toho nemusím tolik litovat.

Aby bylo jasno, gotický rock v jeho "originální", tzn. anglické podobě, mohu i po letech poslouchat. The Sisters Of Mercy nebo The Mission ve svých nejsilnějších momentech dokazují, proč byl tento styl oblíbený. Zvláštní tajemnost, kterou dostali do jinak "obyčejné" rockové hudby a textů, přitahovala a je mně milá i dnes. Ale zpátky do XIII. století. Raději už nebudu moc citovat z promo zprávy, přestože jsem se hodně dlouho tak hodně nenasmál (pokud byste chtěli taky, zkuste stránky vydavatelství). Tolik klišé a neadekvátně silných slov se opravdu jen tak nevidí (ani v mých recenzích).

Při poslechu desky zažijete dokonalou cestu časem do 80. let minulého století - ačkoliv lze pochopit, že se kapela snaží držet základních atributů žánru, přesto se nelze neptat, jestli bylo nutné tolik hudebních klišé - proč ty klávesy jsou tak zoufale jednoduché, staře znějící? Proč jsou si kytarové riffy tak podobné a navíc víc než inspirované, aspoň že nezakrývaným, vzorem od sestřiček? Deklamační charakter zpěvu a celkově vážně braná image byly u tohoto stylu vždycky některým pro legraci. Obého se jim na desce dostane vrchovatě. Nechci shazovat myšlenkový svět autora hudby a textů Petra Štěpána, určitě myslí vážně své (neodolal jsem) "ve stylu gotického kazatele" deklamované "kruté romantické obrazy o okolním světě" a ten obal mu přijde adekvátní, ale prostě jsme každý jinde. Při poslechu některých skladeb jsem lépe pochopil, co dříve dráždilo kritiky tohoto stylu.

Ale co snad už nemůže myslet vážně, je názor, že jde "totální útok na bývalé pozice do médií, na špice hitparád a do uší fanoušků! Ať se zvuk či výraz skupiny jakkoli obmění, cíl XIII. století je stále stejný - kazit mládež v tom nejlepším slova smyslu! Revoluce - to je Vendetta!" Jako vtip dobré, jinak ale výraz "totálně mimo mísu" vystihuje realitu lépe.

Možná jsem k novince "legendy" nespravedlivý, ale neměla by nechat firmu psát takové plky do promo materiálů, které přímo vybízejí ke shození. Fanoušci žánru, kteří se nechali hibernovat v roce 1983, a teď je probudili, mě budou určitě spílat, protože si tu desku mohou docela užít. Ale ostatní si se mnou mohou jen povzdechnout, že při zachovaní stylu bylo možné a hlavně vhodné se aspoň trochu nechat inspirovat "modernějšími" trendy nebo opustit některá klišé. A budou se marně snažit vidět "Vendettu" jako "tvrdé nekompromisní album se silnými textovými i hudebními momenty".

P.S.: Naposledy citace, třeba se taky zasmějete. "Into The Garden Of Delight" je v promotextu přeloženo jako "V zahradě tajemných světel". To lze bez obav označit jako nejlepší "volný překlad" roku.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY