Jamie Cullum je čtyřiadvacetiletý mládenec, který vyrostl na punkové a heavymetalové hudbě. Od svého dětství byl však svým starším bratrem Benem a rodiči veden ke hře na klavír a kytaru. Jeho hudební úlety rychle vyprchaly a brzy začal poznávat jiné hudební krásy. V devatenácti letech založil jazzové trio, které v nákladu sedm set kusů vydalo desku "Heard It All Before", jejíž cena se dnes mezi raritami pohybuje okolo pěti set liber. V roce 2001 se vydal koncertovat a poprvé si jej všimli hudební producenti, debutové album "Paintless Nostalgic" vyšlo v roce 2002. Rodná Anglie začala tuto naději vychvalovat a přirovnávat ke hvězdám formátu Elle Fitzgerald, Niny Simon nebo samotného Louise Armstronga. Jeho druhý dlouhohrající počin "Twentysomething" se vydal za úspěchem i do světových vod, v samotné Anglii se z této desky stala již dvojitá platina a hvězda jménem Jamie Cullum jde závratně vzhůru.

"Twentysomething" se producentsky ujal Stewart Levine, který stojí za deskami Simply Red, B. B. Kinga nebo George Bensona. Tandem Jamie a Ben Cullumovi nachystal nejenom vlastní materiál, ale pustil se i do nových aranží jazzových klasik. Jamie Cullum má rozverný hlas, se kterým si umí pohrát podle potřeb a dokáže si vás získat na svou stranu. Kromě klavírních linek můžete očekávat strohou instrumentaci společně s kytarami, basovou kytarou, bicími a prostými smyčcovými aranžemi. Jamie střídá tempa, chvílemi vás dojemně uzemní jako například v úžasné "But For Now", tu v originále napěl Bob Dorough, ale velmi rád ji zpíval i Billy Joel. Na druhou stranu dokáže rozveselit rozvernou hlasovou exhibicí v "I Could Have Danced All Night", případně v tak trochu v duchu klasických "chraplákových" zpěváků gradující "Old Devil Moon". A v samotném závěru potěší lehce latinou propletenou vlastní kompozicí "Next Year, Baby".

Z vlastní dílny jsou vynikající kromě již zmíněné "Next Year, Baby" například pilotní singl "All At Sea" nebo titulní "Twentysomething". Bratr Ben Cullum se blýskl povedenými písněmi "These Are The Days" a "It's About Time". Z převzatých věcí, kterým svým způsobem vévodí "But For Now", potěší i klasika Franka Sinatry "Singin' In The Rain", které se Jamie chopil svým vlastním způsobem a s nadhledem. Neméně je vydařená verze "Wind Cries Mary" z pera Jimiho Hendrixe, zde doporučuji porovnání s úpravou, kterou nazpíval Seal (najdete ji na jeho singlu "Kiss From A Rose"). V písni Jeffa Buckleyho "Lover, You Should Have Come Over" nebo kousku od Cole Portera "I Get A Kick Out Of You" ani v srdce rvoucí "Blame It On My Youth" Cheta Bakera Jamie Cullum neztrácí nic ze svého kouzla. "Twentysomething" vás od prvotního tónu "What A Difference A Day Made" příjemně pohladí a naladí tím správným směrem. Deska jako celek funguje skvěle a dobrý pocit z ní se nevytrácí.

Jamie Cullum tu prý byl ještě před tím, než původně odpadlík Robie Williams z Take That dosáhl vrcholu popularity, a zároveň není žádným vítězem Pop Idolu a podobných soutěží. Svou vlastní pílí a zdokonalováním hlasového projevu a hry na klavír dosáhl vytouženého cíle, jehož malým velkým milníkem za hvězdnou slávou je album "Twentysomething", které je neobyčejně vyspělé a představuje tuto naději anglického jazzu ve velmi dobrém světle. Díky tomu, že je mlád, může se mu povést do vod jazzu zatáhnout i mladší generaci posluchačů a ukázat jim, že i tento styl má své krásně žijící momenty, kterých je "Twentysomething" vyváženou směsí emocí a pohodou pro poklidný večer u svíček v nějakém útulném baru. "Twentysomething" je svěžím jarním vánkem, který příjemně vane skrze vaši mysl.