Za poslední rok byla na adresu 100°C napsána a vyřčena hromada chvály. "Je to takovej úžasnej reggae-dub-dramík s kytarama. A jejich zpěvák je fakt vostrej," doslechl jsem se. A najednou jsou z nich první coca-coloví suprstars u nás! Zvěsti o jejich živelných koncertech se mezi hudebními fandy dychtícími po "čerstvé krvi" šíří jako lavina. Na desku se čeká pomalu jako na zázrak. Ale ouha, ono je to takové rozplizlé, zvukově utopené, usedlé... Sakra, to si nechte na třetí čtvrtou desku! Tohle není "In Da Yard", tohle měl být hukot! Nechceme samet, ale pěkně rejžákem přes tlamu. Halo halo, žije tady někdo!? A tak dále a tak podobně. Přátelé, tak neremcejte a vyražte na koncert.

Abych šel příkladem, vyrážím na oficiální křest debutu "Evergreen" do pražské Akropole, kde si to tahle fešácká mariánskolázeňská partička rozdává s publikem v čestném boji, pěkně z očí do očí. Koncert je i díky desítkám pozvaných hostů s přehledem vyprodaný. Opozdilci zoufale telefonující před klubem mají pro dnešek holt smůlu. V té době už na pódiu obstarává stylový rozjezd večera dreadatý reggae DJ, který publikum asi půl hodinky houpe - a následně odchází přesně ve chvíli, kdy se začíná ozývat nesmělý pískot. Lidi jsou očividně hodně natěšení. Na promítacím plátně se objevuje vtipný fotbalový klip k singlovce "Azataki", který přechází v albumové intro. Šest rozesmátých mladíků skáče na pódium. Začíná se rozvážně, houpavou "Get Up And Stand" s kytarovým sólíčkem. Následuje titulní "Evergreen". Kamery jedou na plné obrátky, takže i fanoušci menšího vzrůstu mají díky live projekci přehled o dění "tam nahoře". A že se toho tam neděje málo. Dechaři (chvílemi zvukově poněkud utopení), kterým by v tempu nestačila ani Olga Šipková, publiku názorně předvádějí, co dělat při takovéto hudební produkci s rukama a nohama. Většina však jejich instrukce - alespoň ze začátku - naštěstí (bohužel?) nebere doslova, protože v takovém případě bych tyto řádky zřejmě už nebyl schopen napsat. Charismatický zpěvák a kytarista Joshua sice v přestávkách mluví o jakési nervozitě, ale ta alespoň navenek není vůbec patrná. Naopak z kapely přímo tryská energie a dryáčnické nadšení. Navíc pánové předvádějí, že už jsou i zdatnými instrumentalisty.

"Člověk, kterej se snaží bejt nezávislej, to má stejně těžký, jako ten, kterej je na něčem závislej." Životní moudro uvozující "Smoking The Killa". Reggae, ole! "Boring". Všechno jede, kapela se baví, publikum se baví, je to upřímné, je to milé, ale právě u této skladby ve mně začíná drobátko hlodat. Něco málo tomu ještě chybí, drobná jiskřička, která ne a ne přeskočit. Ze svatokrádežných úvah mě na chvíli vyrušují Yarda Helešic a Honza Čechtický, kteří v rychlosti křtí, tleskají a mizí. Při následující ukázce dýdžejského a bubenického umění dvojice DJ At Work - Fíďa ještě dumám, ale ve chvíli, kdy na pódium přichází Joshua se slušivým boa a dechová sekcička se rozrůstá o v tanci poněkud ostýchavějšího trumpetistu na trio, definitivně rezignuju. Kapela poté při starších skladbách předvádí, že jí rozhodně nečiní potíže opřít se pěkně zostra do kytar. Rozdíl mezi koncertními a studiovými verzemi skladeb je pak zřejmě nejmarkantnější u pěkně energické "Retro". Výrazně se od svých gramců hlásí o slovo DJ At Work. Teplota v sále se nebezpečně zvyšuje směrem k bodu varu. Napětí stoupá a koncert graduje s příchodem Emy Brabcové - "From Base To Travel". Probíhá sólo na trumpetu... Publikum je opravdu hooodně hlasité, takže nelze nepřidat. Kapela konstatuje, že takhle dlouho si v zákulisí ovace ještě nikdy nevychutnala... a přidává. Tři kousky a šmitec. Pro vytrvalce je připraven ještě drobný dokumentík (Noc s Andělem) a druhá část reggae setíku.

Jo jo, tahle bezprostřední partička nám to tady jednou všem pěkně ukáže! Zatím by bylo dobré dostat se zpátky na zem, protože 100°C mají ještě všechno před sebou. Jejich hudba je chytrá, "světová", eklektická, plná nejrůznějších fines, vychytávek a vtípků. To, co však ještě občas chybí, je výraznější nosný hudební nápad. Budoucnost je však jejich. Rozhodně mají na to stát se jednou z vlajkových lodí dnešní "post - teenage" mládeže - nezakomplexovanou, sebevědomou, zábavnou a globalizující se (hudební) svět reflektující kapelou.

100°C, Palác Akropolis, Praha, 31.4.2004