Ceny Akademie populární hudby se po léta utápějí v problémech, za uplynulých dvanáct let jim nebylo dopřáno rozřešení ani základních otázek typu, kdo bude celý ten cirkus vést, pořádat a vysílat nebo v jakých kategoriích se budou ceny udělovat. Jako další v řadě pořadatelů se letos objevila agentura Petarda, která se vrhla do práce se sympatickým zaujetím a hlavně realistickým plánem. První ročník pod taktovkou Petra Šišky a spol. dává naději, že reputace nejprestižnější hudebních cen u nás by se mohla do budoucna už jenom zlepšovat.

Letošní ročník byl koncipován jako celodenní oslava "paní hudby". Na Národní (Andělské) třídě probíhaly koncerty všech žánrů a že šlo ze strany pořadatelů o velmi dobrý tah, potvrzovaly plné kluby. Už dopoledne se však ve skromných prostorách kavárny Melodie odehrála první část předávání. Na improvizovaném mini pódiu za moderátorské asistence publicisty Jaroslava Špuláka si pro okřídlené sošky postupně došli vítězové žánrových a dalších "vedlejších" kategorií. Zajímavá situace nastala při vyhlašování škatulky "Dance a hip hop", kdy došlo k rovnosti hlasů mezi skupinou Ecstasy Of St. Theresa a jednočlenným projektem Escon Waldes. Rozhodnutí proto zůstalo na šéfce kategorie, Janě Kománkové. Nakonec přistál andílek zaslouženě v rukou talentovaného skladatele a producenta Jiřího Paška (Escon Waldes). A mohlo se jít na bar. Veškerá pozornost už směřovala k hodině H.

Že se bude jednat o decentnější večer, než bylo v minulých letech zvykem, dával tušit i výběr místa, nevelký sál v areálu Kongresového centra. Samotná scéna byla pojata vskutku jednoduše. Dominantu tvořilo andělské křídlo - projekční plátno. Jinak byl večer koncipován tak, aby se co nejvíce přiblížil - alespoň na pódiu (ale už rozhodně ne v publiku) - atmosféře živého koncertu. Moderování - takto nejnevděčnější a nekritizovanější role v rámci cen - se ujal vcelku příjemný (i když pár fórků mu opravdu moc nevyšlo) Meky Žbirka, který se snažil být decentní spojkou mezi živými výstupy a samotným přebíráním cen. Občas však drzost a ironický nadhled loňského moderátorského komanda chyběl. Třeba při ukřivděné agitce předávajícího Michala Viewegha, který se na pódiu vypovídával zřejmě ze svého dalšího střetu s bulvárem. Že jde v tomto případě o svinstvo, víme všichni, ale tohle byla křeč bez náznaku vtipu nebo pro spisovatele nezbytného nadhledu. Stejně tak režisér a producent Ondřej Trojan si mohl odpustit své rozvleklé povzdechy. Mezi předávajícími se naopak blýskla Gabriela Demeterová (a to doslova, celá se neskutečně třpytila), Eva Holubová a Jiří Macháček (můj tip na moderátora jednoho z příštích ročníků) se svou narozeninovou etudou.

Samotné výsledky můžeme považovat za uspokojivé pouze v rámci hodně diskutabilních nominací. Sobotní večer neměl jednoznačného vítěze. Podle výsledků se jím stala písničkářka Radůza, která se však z ceremoniálu omluvila kvůli nemoci. Tři sošky jsou bez debaty zasloužené a podepřené léty upřímného snažení a hudebního hledačství. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že někteří akademici se s hlasováním moc nenamáhali. Poslouchat Radůzu nebo o ní spíše mluvit se dnes holt v určitých kruzích hodně nosí. Jinak to však bylo jedno z příjemných překvapení ala "Nuda v Brně". Hurá! Už nominace ale ukázaly, že příští rok se paradoxně můžeme dočkat "objevení" pro ilustraci třeba takových Wohnout, Vypsané fiXy nebo Letů mimo... Právě kategorie "Objev roku" by už z podstaty měla být daleko odvážnější, "předvídavější", měla by nadějné kapele pomoci, nejen stvrzovat všem jasný stav věcí.

Ať se to někomu líbi nebo ne, druhou "hvězdou" večera byla jednoznačně skupina Kabát. Kdo by to těm jemným intelektuálům s dětsky nevinnými úsměvy nepřál, že? Jestli je jejich "Dole v dole" opravdu nej rockovou deskou roku, je věc druhá... Zřejmě se budeme muset smířit s tím, že akademie - ať už v jakémkoliv složení - bude i nadále trendy pouze potvrzovat, ale rozhodně ne tvořit.

Největším pozitivem předávání byla však skutečnost, že se pořadatelům podařilo udržet trend "opravdu živých" vystoupení (do příštích let si lze jen přát, aby měli všichni vystupující stejné = dobré zvukové podmínky, což se ještě letos - stejně jako vloni - bohužel nepodařilo). Dramaturgie se částečně inspirovala americkými kolegy a vytvořila několik zajímavých hudebních "střetnutí". Velmi příjemně kupodivu dopadlo spojení Lucie Bílá - Petr Janda, živelná Jana Kirschner zahnala z projevu Lenky Filipové nudnou ospalost a Jablkoň s Jaroslavem Svěceným alespoň trochu oživili jinak neskutečně rozvleklý (alespoň v sále) závěr vyhlašování. Celkově se podařilo sladit a vybalancovat dva zdánlivé protiklady - solidní úroveň vystupujících a sobotní prime-time. Chinaski s písní roku "1970" nemohli chybět, Kryštof potěšili ochutnávkou z připravovaného alba, jako příjemné osvěžení zapůsobil příspěvek Věry Bíle a skupiny Kale. Mírným zklamáním bylo vystoupení Jaromíra Nohavici, který s akordeonistou Radkem Pobořilem přednesl z neznámých důvodů "pouze" zlidovělou "Zítra ráno v pět" (a co nové album!?). Asi na nejočekávanějším hudebním výstupu večera - Nohavica s těžkotonážníky Kabát - bylo nejzajímavější sledovat sympaticky nesmělé odvazování se "slezského barda" v pozici "hardrockového frontmana". Oproti rockovému fůzování s Čechomorem, byla tohle přeci jenom trochu odlišná pozice.

Jaromír Nohavica i přes neproměněné nominace potvrdil pozici miláčka národa a mohl si vychutnat aplaus ve stoje (mimochodem, k tomu sál sympaticky vyprovokovala dvojice Matěj Ruppert a Ondřej Brousek z kapely Monkey Business!). Osobnost jeho formátu jistě nepotřebuje žádná úřední osvědčení, přesto si Nohavica už teď může pískat, neboť slavnostně obdržel oficiální štempl v podobě trochu předčasné konzervace v Síni slávy. Snad se jen tak lehce nedá! Jeho vtipný "bonmot" při vyhlašování ovšem napoprvé mohli ocenit jenom diváci v sále. Děkovná řeč se totiž nevešla do formátu a byla hloupě a neuctivě utnuta reklamním blokem, Nohavica však zachoval glanc. "Vcházím do síně s velkou trémou, protože vím, kdo mě tam čeká. Budu tam jako nejmladší nosit pivo a dělat rajóny. Ale budu to dělat rád," pronesl v klidu podruhé a už pro všechny v závěrečné části večera - trošku kontroverzně zařazené "prodejní hitparádě", když přebíral cenu za úspěšnou desku "Babylon". Nohavica, který se po půlnoci rozhodl vzít zábavu na slavnostním večírku (z kterého pocházejí také vysmáté obličeje na fotografiích; většina vítězů se schovávala...) do vlastních rukou, tak byl třetí - a zřejmě nejzářivější hvězdou vcelku vydařeného večera.

Kompletní seznam oceněných naleznete zde a zde.

První článek z předávání zde.