© Arnold Vodochodský Jako bych slyšel vrzot léta nepromazaných pantů, které otevírají dveře nadějným rockovým kapelkám do světa velkých vydavatelství. Začalo to, když za různých podmínek podepsali smlouvy 100˚C,
Post-it,
Dolores Clan a teď jejich řady rozšířili broumovští teenageři
Imodium. Pokud vám jejich jméno nic neříká, vězte, že patří k těm neučesaným mladíkům, kteří nosí oprané džíny, vytahané trička a svět vezdejší pro ně představuje tak tristní zkušenost, jaká jen pro osmnáctiletého výrostka může být. Na debutovém EP "Sellouts" z roku 2000 byla například skladba "I Hate Myself And I Want To Die" (čti
Nenávidím se a chci zemřít); tehdy jim bylo nějakých patnáct.
Každý si musí projít obdobím vzdoru, to je bez diskuse, proto bychom se měli podívat na muziku, která teprve ukáže, jestli z
Imodium něco může vyrůst. A tady už je talent nepopiratelný. Ostatně skupina, která začínala jako tuzemská odpověď na australské
Silverchair a ostrým kytarám se nevzpírá ani v současnosti, v roce 2001 vybojovala stříbro na Broumovské kytaře a o pár měsíců později vyhrála soutěž mladých kapel v Paláci Akropolis. První album "Brace", pochopitelně samo-náklad, vyšlo před necelými třemi roky.
Na albu, které u Warner Music vyjde na přelomu dubna a května,
Imodium pracují přes rok. Produkce se ujal Martin Volák (
Harlej,
Debustrol), ačkoli se původně uvažovalo o Tomáši Varteckém, zvuk vede Stanislav Baroch (
Kabát,
Škwor). Úvodní baladický singl "Smutnohra", v němž hostuje i osmnáctičlenné smyčcové těleso, by měl začít v rádiích rotovat v nejbližších dnech a týdnech, pokud jej tedy ignorantští dramaturgové zaregistrují. Ale mohli by, letos na sebe
Imodium upozornili už třeba supportem na koncertech čím dál víc oblíbeného souboru
Divokej Bill. Poněkud ostřejší ochutnávku v podobě vypalovačky "Gaston" pak najdete na přílohovém CD k aktuálnímu číslu časopisu Report.
Autor je redaktorem iDNES.