Nejodvážnější role Toma Cruise v jeho hvězdné kariéře. Pod taktovkou Edwarda Zwicka se z něj stal poslední samuraj, který nakonec se svými přáteli svede bitvu proti císařské armádě a prohraje. Lehce nadprůměrný film, jenž plně nevyužívá možností scénáře, má velmi silnou stránku v hudbě. V hudbě Hanse Zimmera.

Hans Zimmer - jméno znalcům a fanouškům filmové hudby známé. Aby také ne, když se mu doma na poličkách práší na ocenění zlatého plešouna a gramofónek stejné barvy. Pokud se o filmovou hudbu nijak zvlášť nezajímáte, ale líbila se vám třeba ta v "Gladiátorovi" nebo "Lvím králi", tak to byla právě práce Hanse Zimmera. Někdy se zdá, že Zimmer je pouhopouhý stroj chrlící jeden soundtrack za druhým. Vždyť za minulý rok jich vyplodil devět (mezi nimi například "Piráty z Karibiku") a mnohdy se ozývaly hlasy, že plně nevyužívá svého talentu. Někdy se dokonce říkalo, že ho přímo zahazuje. Soundtrack k "Poslednímu samuraji" ještě patří do prací z minulého roku a můj skromný názor je, že tímto kouskem vzal všem kritikům vítr z plachet.

Počáteční "A Way Of Life" vás během pár chvil přenese na druhý konec světa a o pár stovek let nazpátek. Pokud zavřete oči a necháte se unášet jen tím, co slyšíte, nebude to trvat dlouho a před očima se vám objeví Japonsko v době, kdy tam převládala území nedotčená lidskou rukou. Přesto nečekejte nějakou záplavu východních motivů či nástrojů. Samozřejmě tu mají své místo, dojde na ně, ale Zimmer je nijak zvlášť nevyhledává. Nesmíme zapomenout, že život samurajů nebyla jen harmonie, ale kluci byli také válečníci, a tak se v druhé půlhodince nahrávky dostanou ke slovu i bojové motivy. Válečné bubnování, křik válečníků, cinkot do sebe narážejících mečů - to jsou nejsilnější části skladeb "Ronin" a "Red Warrior". Ve většině tracků využívá Zimmer toho, co zvládá nejlépe - rozmáchlé orchestrace, které podkresluje množství zajímavých zvuků. K nejkrásnějším momentům pak patří ty, v nichž slyšíme Panovu flétnu s jejím exotickým zvukem.

Zajímavé je, jakou stavbu soundtracku Zimmer zvolil. Místo očekávaných krátkých útržků nalezneme na stříbrném kotouči jedenáct skladeb s průměrnou délkou kolem šesti minut. A co říci na závěr? Je to pozoruhodný a skvělý kousek, který by žádnému sběrateli filmové hudby neměl chybět. Navíc se to výborně poslouchá a ten samurajský klid a harmonie z těch "repráků" přímo sálá. Prostě běžte a sežeňte si to.