Skupina Sunshine z Tábora dokázala za dobu své existence díky tvrdé práci, nápadům, ale i štěstí překonat české prostředí. Zkrátka byla ve správný čas na správném místě, ale hlavně dokázala za svou šancí jít. Nejprve se jim podařilo díky zpěvákovi spřátelené americké formace VSS vydat za oceánem album. Následovalo turné po USA a Střední Americe. Ze Sunshine se postupem času stali světoběžníci, kteří nebyli doma nikdy prorokem (ruku na srdce, kolik z vás kapelu zná, a kdo ji pořádně slyšel?). Jako jiné naše soubory jezdí na vystoupení do Berouna nebo Kutné Hory, koncertují Sunshine v San Jose, New Yorku či Tokiu. Následující rozhovor jsme s leadrem skupiny Kayem dohodli u příležitosti koncertu Sunshine v pražském Roxy 24. února 2004. Nakonec se to všechno vyvinulo tak, že finální odpovědi přišly mailem z koncertního turné po Německu.

Když jsme se viděli vloni na letních festivalech naposledy, mluvil jsi o tom, že se chystáte na koncertní výjezd do Japonska. Kolik jste tam odehráli koncertů a s jakým ohlasem?

Odehráli jsme cca dvanáct koncertů a vzhledem k tomu, že jsme v Japonsku byli poprvé, musím řict, že ohlasy byly nad očekávání.

Pro našince je to přece jen pořád poněkud exotická země. Je exotická i po hudební stránce?

Je exotická po všech stránkách. Nevím, do jaké míry je japonská kultura ovlivněna anglo-americkou či evropskou, ale je fakt, že i v jejich interpretaci má všechno úplně jiný nádech.

To, že hrajete víc v zahraničí než v Čechách, je vcelku pochopitelné, je třeba se neustále koncertně připomínat. Jak moc složité je zorganizovat takové větší turné? Je to jen věcí managementu, případně vydavatelského labelu?

Náš, potažmo můj podíl na organizačních věcech je čím dál tím menší. Není zdravé míchat dohromady tyhle věci s faktem, že věnujeme hudbě téměř 90 % našich civilních životů, navíc to je neproduktivní. V současné době máme management v USA a také booking pro USA a Evropu a lidi, kteří se starají o promotion, stejné je to v Čechách. Zároveň všichni z naší současné nahrávací společnosti jsou maximálně nápomocni.

V Americe jste připravili k vydání novou desku, která by měla vyjít někdy v létě. Byly to složité přípravy, nebo jste měli už v podstatě valnou část materiálu hotovou?

Vrátili jsme se z Japonska rovnou do Los Angeles a v podstatě od raného podzimu jsme pracovali na nových skladbách, protože jsme neměli napsanou ani polovinu věcí na novou desku a studia a termíny se nedaly příliš posouvat. Většina nového materiálu vznikla těsně před nahráváním, ale z našeho pohledu jsou to nejlepší skladby, jaký jsme kdy napsali, což je z velký části zásluha současný sestavy. Hlavně Amák konečně umí hrát na basu, Jiří hodně posunul náš kytarový zvuk a je neskutečně invenční, což je na desce hodně slyšet. O Danovi ani nemluvím.

Říká se, že deska má vyjít na labelu Custard Records, tedy na značce Lindy Perry, kterou u nás hudební fanoušci znají nejspíš asi jako zpěvačku souboru 4 Non Blondes, případně skladatelku songů pro Pink. Jak jste se k její firmě dostali a znamená to, že s vydáním desky půjde ruku v ruce i zřetelnější promo kampaň (média, klip, turné, křty desky atd.)?

Ano, podepsali jsme smlouvu s Lindou Perry a jejím labelem Custard. Pár lidí, který jsou spojeni s Custard, buď jako přátelé nebo pro firmu přímo pracují, sledovalo Sunshine delší dobu a mají pro nás slabost. Fungují tam těsné osobní vazby, a i když nikdo původně neuvažoval o tom, že by Linda samotná mohla nějak výrazně zareagovat, stalo se, že když slyšela naše demo a starší desky, okamžitě projevila zájem a od toho momentu je všechno, co se děje mezi námi a Custard, v úrovni maximální oboustranné spokojenosti. S Lindou jsme přátelé. Samozřejmě vzhledem k faktu, že Custard má smlouvu s jedním z velkých major labelů, se dá očekávat, že novou desku bude provázet standardní promotion, mediální podpora a koncertní aktivity v maximální míře.

Jak by se deska měla jmenovat a kdo se na ní kromě Sunshine podílí (máme na mysli třeba nějaké hosty, producenta apod.)?

Deska se bude jmenovat "Moonshower And Razorblades", bude na ní dvanáct věcí, produkoval ji Bernd Burgdorf a ve skladbě "Neon Religion" se objevuje jako host Tricky.

Domácí příznivce pak určitě zajímá i to, jestli se deska dostane také do Čech.

Vzhledem k tomu, že naše smlouva s Custard je "world wide", znamená to, že deska by měla vyjít ve všech teritoriích, tudíž i v Čechách.

Souvisí s novou deskou třeba i změna grafické podoby loga kapely?

Nevylučuje se. Pokaždé k nové desce vzniká i celý nový grafický balíček obsahující většinou i nový font či logo. Pro nás je grafická podoba desek a merchandise hodně důležitá, možná stejně jako hudba samotná.

Doslechli jsme se, že byste se měli společně se slovenskými The Last Days Of Jesus objevit v jednom z pokračování pořadu "Ladí neladí" na ČT. Jak probíhalo natáčení (tedy, pokud jste tam skutečně byli) a jaké bylo hraní v klubu Fabric?

Nejsme zrovna dvakrát příznivci českých hudebních pořadů, ale známe dobře Michala Kaščáka a navíc i někteří pozvaní kritici jsou součástí našeho "klanu", takže naše pozice byla neochvějná... ale vážně, natáčení jsme se zúčastnili a musím říct, že to je trochu sterilní, nicméně si vážím toho, ze nám pan Fiala a dramaturgové dali prostor přemodelovat trochu Fabric naší hlukovou stěnou a vytrhnout z letargie tu partu televizáků. Nedělám si iluze, že střižna České televize neznásilní tu agresivitu a výsledek bude plytkej a uzpůsobenej vkusu průměrného diváka, nicméně celé to bude údajně k vidění 24.4.

Nakolik je pro vás vůbec důležitá mediální prezentace?

Jak už několikrát zaznělo, úzkostlivě si hlídáme image (smích). Co je to mediální prezentace? V Čechách neexistuje mediální prezentace. Pouze v té úrovni zlatých slavic, Maxů, Kabátů a všeho toho póvlu. Ocenil bych, kdyby aspoň pokleslej vkus byl vyváženej chytrou mediální kampaní, ale ani tohle nefunguje. Kýč a zaprášená rutina... někdo by to měl už konečně podminovat, odstřelit a nechat dělat fundovaně, co je třeba.

Teď už trochu z jiného soudku. Co v současné době posloucháš?

Mraky věcí. Mám svoje rituální desky a zároveň pořád objevuju nový a geniální věci. Poslouchám hodně hiphopu. Nový americký a anglický hiphop underground labely. Atmosphere, Dizzee Rascal, věci z labelu Tex, hodně ragga, úchylný Eighties Matchbox B-Line Disaster, výbornou kapelu The Bronx. Je toho fakt moc. A taky hodně popu. První desku Sugababes, So Solid Crew, Ms. Dynamite.

Ve světě trávíš už určitě víc času než v Čechách. Považuješ se za takového toho "světoobčana", co je téměř všude doma?

Asi trochu jo. Mám sice svoje "zázemí", ale jsou víc o lidech než místech jako takovejch.

Předpokládáme, že takovou otázku dostáváš asi častěji, ale přeci jenom... Myslíš, že má nějaká současná česká kapela šanci prorazit ve světě do té míry jako právě Sunshine?

Nejsem ten, kdo má právo a chuť tohle posuzovat. Až budu mít schopnost tohle odhadnout, začnu se tím živit (smích).

Závěrem ještě jedna speciální otázka. Taková možná sci-fi... (smích) Nepostaví vám jednou v Táboře pomník coby významným rodákům?

Hahahaha, tak to určitě! I kdyby někdo takovej nápad nakrásně měl, mám pocit, že bychom záhy po odhalení pomníku byli zadrženi za výtržnictví. Navíc, tuším, jenom dva z nás jsou narozeni v Táboře, takže i tahle rovina je lehce dementní... (smích).