Asi nikdo nepochybuje o tom, že zprvu post-punkoví, pak goticky temní i depresivní, posléze nekřečovitě poprockoví The Cure patří k nepřehlédnutelným jménům nejen ostrovní pop music, a co se týče let osmdesátých, pak k nejvýznamnějším hudebním tělesům populární hudby vůbec. Aktuální rekapitulační kolekce v téměř dokonalém provedení má hned dva plně vypovídající podtituly: "B-Sides & Rarities 1978-2001" a "The Fiction Years". A jestliže dnes bývá nepříjemným zvykem zahrnovat hudební fanoušky kolekcemi "největších hitů" (a to především ze strany těch, kteří mají opravdových hitů tak maximálně na EP), pak tady se rozhodně o žádný tahák peněz z kapes posluchačů nejedná. Spíš dárek pro ty opravdové, zaryté a zvídavé fans, kteří se nespokojují jen s těmi nejomílanějšími skladbami. Název zde nijak nemystifikuje, navíc vzhledem k časovému rozpětí, které výběr zahrnuje, skvěle dokumentuje vývoj kapely od nápaditých, byť v provedení neumělých začátků, až po propracovanou, aranžérsky i produkčně dokonalou současnost (kde už je naopak těch nápadů nepřekvapivě méně). Idea celého kompletu vychází z dávného výroku Roberta Smitha, který se novinářům kdysi svěřil, že když si koupí nový singl nějaké skupiny, poslechne si napřed jeho druhou stranu. Protože ta teprve vypoví o tom, jaká ta kapela opravdu je. Vezmu to tedy hezky postupně.

První disk zahrnuje léta 1978 až 1987. Začátky, temné období a východiska z něj. Najdeme tu pro posluchače The Cure kultovní kousek "Do The Hansa" či dodnes jeden z největších hitů skupiny, trochu hudebně naivní, ale stále působivou "10:15 Saturday Night", béčko debutového singlu. Z celého disku pak vyčnívá instrumentálka "Another Journey By Train", i po letech bez debaty geniální záležitost. Díky největšímu časovému úseku krásná ukázka vývoje - zprvu nesmělé písničky, jednoduché, úderné a melodické svou podstatou. Později stále rafinovanější zvuk i propracovanější aranžmá, provázející přesun z klubů do hal a stadionů.

Disk následující nás posouvá až do roku 1992. Přidrzle jednoduché a úderné písničky postavené na jednom stěžejním nápadu tu vystřídaly rozmáchlé, aranžérsky vypiplanější skladby. Vznosný zvuk, bohaté zvukové plochy a romantické melancholie. Zatímco nejvýraznějším nástrojem úvodu kolekce byla baskytara, tady již jednoznačně dominují klávesy. A také méně nosných nápadů, což způsobuje skutečnost, že mnohé písně splývají v jednu a prošumí hlavou, aniž by tu z nich po pár minutách něco zůstalo. Výraznější skladby přicházejí až v druhé části disku, s obdobím vynikajícího alba "Disintegration" - mám na mysli třeba hybnou a nápaditými samply prošpikovanou "Babble", ve které kapela nezůstává nic dlužná své pověsti z předešlých let. Perličkou druhého kotouče jsou hned tři podoby coververze Doors "Hello I Love You" - temná a psychedelická, rozverně popová a pseudo-hardcorová, vměstnaná do jedenácti vteřin.

Hned několik úvodních skladeb třetího cédéčka, které připomene období 1992-1996, dýchá vyloženou bezradností a tvůrčí vyčerpaností, ale naštěstí se opět objevuje zpestření v podobě dalšího dvojnásobného coveru, Hendrixovy "Purple Haze". A jestliže tradičnější rádiová verze je sice milá, ale vcelku nepřekvapivá, pak speciální příspěvek pro Hendrixovský tribute, postavený na výrazném tanečním rytmu, je skutečnou lahůdkou. Následné paběrky z různých soundtracků, snad jen s výjimkou úderné "Burn" z filmu "Vrána", zase sklouzávají do kapelového solidního standardu. Což nic nemění na faktu, že třetí část je z celého kompletu nejslabší.

Poslední čtvrtina kolekce se logicky ohlíží za posledními lety. Nad druhými stranami tu převažují spíše ony v názvu též obsažené rarity. Většinou jde o nejrůznější remixové verze; a třeba ambientní mix "This Is A Lie" je opravdu lahůdková záležitost. Až na výjimky tu dostaly přednost taneční úpravy a mnohé z nich jsou i velmi povedené, nicméně výjimka potvrzuje pravidlo a asi nejlepším momentem je akustická verze "Signal To Noise". Křehká, výrazná a svou jednoduchostí dokonalá. Pokud bychom brali jednotlivé disky jako oddělené části, pak tato čtvrtá jako celek funguje bezesporu nejlépe a dokazuje, že The Cure ani po čtvrtstoletí existence nejsou jen zaprášenou připomínkou časů minulých.

Celá porce je opravdu výživná, pro nezasvěceného možná až příliš. Vyslechnout ji vcelku (přece jen se jedná o téměř pět hodin hudby!), počítám, bude dost tvrdý oříšek pro kohokoliv krom opravdu skalních příznivců, kterých ovšem i v naší malé zemičce není zase až tak málo. Pro ty se tu na podnose nabízí celá porce opravdových pokladů, stačí se jen začít probírat. A o tom, s jakou pečlivostí byla celá kolekce připravena, hovoří i skutečnost, že za fundovaným výběrem nestojí nikdo jiný, než sám Robert Smith. Čtyřalbum disponuje nejen bohatým obsahem, ale i exkluzivním obalem. Ten je v podobě výtvarně pečlivě zpracované knihy, v jejíž deskách jsou uložena CD, a která skrývá bohatý průvodní text, doplněný o řadu fotografií, včetně všech obalů singlů, ze kterých pocházejí jednotlivé skladby, a také kompletní podrobná diskografie skupiny. Veškeré informace jdou do detailů, takže jako studijní materiál o kapele to i bez samotné hudby vůbec není k zahození. Jak už bylo řečeno v úvodu, fanouškům The Cure lze doporučit jako nezbytnost, ale i pro kohokoliv jiného tahle exkurze může být hodně zajímavým výletem. Po ní už vás totiž od téhle party opravdu jen sotva někdy něco překvapí.