Hilary Duff je mladičká, teprve sedmnáctiletá herečka, která začala nyní pokukovat i po hudební kariéře. Její filmovou dráhu jsme snad s výjimkou filmu "Agent Cody Banks" nemohli nijak sledovat. V zámoří je slavná hlavně díky roli v seriálu "Lizzie McGuire" a filmu, který na něj navazuje. Nebývá právě pravidlem, že by interpret odstartoval svoji hudební kariéru vánočním albem. Hilary se to povedlo v roce 2002, kdy debutovala albem "Santa Claus Lane". Její druhé album "Metarmophosis" vyšlo ve Státech již minulý rok v srpnu. Za tu dobu se stalo již dvakrát platinové a celkový počet prodaných kusů už přesáhl hranici dvou milionů. Nyní se "Metamorphosis" dostává i do jiných částí planety, tedy i k nám. Jaké vlastně je?

Hned zpočátku je nutné si vyjasnit několik věcí. V době natáčení alba bylo Hilary ještě šestnáct let a tudíž by bylo těžké posuzovat "Metamorphosis" jako album pro dospělé, i když jsem si jistý, že i v tomto hodnocení by si nevedla nijak špatně. Stylově se Hilary Duff pohybuje někde mezi Britney Spears a Avril Lavigne, ale zvuk je více rockový. Trošku se mi příčí ji srovnávat právě s těmito dvěmi. Od první jmenované přebrala akorát několik prvků. Ke stylu Avril má daleko blíže, ale po shlédnutí několika jejích živých vystoupení mohu tvrdit, že narozdíl od Avril Lavigne umí zpívat a její projev neodpovídá chování pětiletého rozmazleného dítěte. To, že zní stejně jako Avril nebo Britney, není až taková náhoda. O produkci "Metamorphosis" se totiž postaral celkem početný tým autorů a zároveň producentů. V první řadě jsou to The Matrix (Avril Lavigne, Christina Aguilera, Liz Phair), dále pak Charlie Midnight (Joe Cocker) nebo Kara Dioguardi (Enrique Iglesias, Britney Spears nebo Kylie Minogue). Svou měrou přispěl i John Shanks, který stojí za úspěchem Michelle Branch nebo Sheryl Crow, chybou by bylo nezmínit zpěvačku Meredith Brooks, jejíž hit "Bitch" si jistě všichni pamatují a která se stará ještě o další zpívající herečku Jennifer Love Hewitt. Co se týče účasti samotné Hilary na skládání hudby na desku, je spíše symbolické, ale vzhledem k jejímu věku a zkušenostem, myslím, postačující. Dvakrát je zaznamenaná jako spoluautorka a v jedné skladbě má výlučné autorství - upřímně řečeno, už to je do jisté míry překvapující.

Když jsem poslouchal "Metamorphosis", začal jsem šátrat ve své paměti, kdy jsem naposled slyšel takhle chytlavé album. Většina chytlavých písniček má tu vlastnost, že se za nějaký čas "přejí" a posluchač je potom už nemůže ani slyšet. Čekal jsem, kdy se to stane z písničkami z této desky. Můžu s klidným svědomím napsat, že to nebude její případ. Během a před psaním této recenze jsem "Metamorphosis" slyšel odhadem patnáctkrát a zatím písničky neztratily nic ze svého půvabu. Bude to nejspíš tím, že celé album je postaveno na velice solidních rockových základech a jen sem tam do nich pronikne jiný styl. Nutno ještě říct, že Hilary hned zpočátku pěkně našlápne a do konce alba téměř nesundá nohu z plynu. Rozhodně si nelibuje v nějakých pomalých baladách, spíše naopak. Na "Metamorphosis" najdeme pouze tři, což při celkovém počtu čtrnácti skladeb není mnoho. K přirovnání Hilary Duff k Avril Lavigne vede hned první písnička "So Yesterday", která byla i prvním singlem. Ta díky produkci The Matrix zní, jako by přímo vypadla z desky Avril. Následující "Come Clean" zní už zcela jinak. John Shanks tu spojil styl Michelle Branch s některými tanečními prvky a výsledkem je velice příjemná písnička. To se ostatně dá říct i o těch zbývajících. "Workin' It Out" nezačíná příliš výrazně, ale její refrén vše změní. "Little Voice" patří k těm písničkám, které již po jednom jediném poslechu prostě nedostanete z hlavy. Mám pocit, že to, co se zpívá v refrénu, "The little voice in my head won't let me forget," přesně pasuje na tuto hitovku s poměrně zajímavým aranžmá. První zklidnění přijde s "Where Did I Go Right?". Ve slokách jsou použity celkem zajímavým způsobem kytary a čelo, zatímco refrén graduje díky bicím. Na "Anywhere But Here" má největší zásluhu člověk, kterého jsem v úvodu opomněl. Je jím Chico Bennet, který v poslední době úzce spolupracoval s Madonnou. Jeho styl je v nahrávce znát, hlavně se liší po zvukové stránce. "The Math" je asi nejtvrdší písnička celého alba. Ostré, téměř metalové kytary pouze lehce zjemňuje zpěv Hilary. Zde se nemůžu ubránit přirovnání ke skupině Letters To Cleo. V některých fázích jde o podobnost snad více než náhodnou. "Love Just Is" je další pomalou ničím nevýraznou skladbou. "Sweet Sixteen" patří mezi ty skladby, na nichž se podílela Hilary Duff autorsky. Na "Party Up" se naopak velice znatelně vyřádila Merdith Brooks. Hodně dravá písnička s provokujícím textem patří k tomu nejlepšímu na celém albu. Meredith Brooks by mohla dostat na dalším albu daleko více prostoru. Na řadě je titulní "Metamorphosis", která lehce připomíná "Toxic" od Britney Spears s tím rozdílem, že "Metamorphosis" je více melodičtější. Poslední písnička, tedy pokud nebudu počítat bonusy, je zcela jiného ražení. Je spíše takovým pokusem Hilary Duff, která si ji celou napsala sama. Proč pokus? No, trvá pouze minutu a půl a zní trošku nedokončeně. Nicméně tato pomalá skladbička vůbec nepůsobí špatně a dá se očekávat, že by podíl Hilary na dalším albu mohl být daleko větší. První z bonusových skladeb původně pochází ze soundtracku k filmu "Lizzie McGuire" a v podstatě pěkně zapadá do zvuku celé desky. "Girl Can Rock" je zcela novou písničkou a Hilary Duff v ní dokazuje, že to rozhodně myslí se zvoleným stylem vážně, což je ostatně patrné i z názvu písničky.

Na svůj věk natočila Hilary velice solidní desku. Bez jakýchkoliv okolků jde přímo k posluchači. Balancuje přesně na hranici umělé komerce a slušným rockem, ale k oné umělosti nesklouzává často a ne příliš velkou mírou. V některých chvílích je sice cítit, že zpěvačka ještě zcela nedozrála, ale není to nijak zvlášť výrazné. Jak autoři, tak producenti odvedli velice solidní práci a Hilary se do toho obula pěkně zostra. Ne že bych tuto desku doporučoval těm, kteří jsou odchováni na staré škole rocku. "Metamorphosis" je spíš pro mladší příznivce tohoto stylu, kterým nevadí i jiné prvky jako například pop nebo taneční hudba. Osobně kdybych si měl vybrat mezi Hilary, Britney nebo Avril, nebudu váhat a vyberu si první jmenovanou. Dovolím si napsat, že těmto dvěma sokyním zatopila svým druhým albem pěkně pod kotlem a bude zajímavé sledovat, jak se bude dál hudebně vyvíjet. Její úspěch u nás bude nyní záležet pouze na tom, jak ji budou hrát radia a jak moc ji bude tlačit firma, protože hitový potenciál má "Metamorphosis" skutečně obrovský.