Billy Joel, umělec těsně spjatý s New Yorkem, zde v roce 1990 odehrál dva vyprodané koncerty na legendárním baseballovém Yankee Stadium. My se dnes můžeme podívat na záznam zmíněného koncertu prostřednictvím DVD "Live At Yankee Stadium".
7/10
Billy Joel - Live At Yankee Stadium
Celkový čas: cca 85 min.
Skladby: Storm Front, I Go To Extremes, Scenes From An Italian Restaurant, The Downeaster Alexa, Pressure, New York State Of Mind, We Didn't Start The Fire, Shout, That's Not Her Style, Miami 2017 (Seen The Lights Go Out On Broadway), Matter of Trust, Piano Man
Vydavatel: Sony Music / Bonton
Billy Joel coby kumštýř patří k New Yorku stejně neodmyslitelně jako
Woody Allen, Joelova píseň "New York State Of Mind" například znovu silně rezonovala po tragickém 11. září 2001 na vzpomínkových a charitativních akcích. Protože se Billy ve Státech těšil ohromné popularitě, není divu, že jeho koncerty na Yankee Stadium byly v New Yorku událostí léta 1990. Však také úvodních několik minut DVD "Live At Yankee Stadium" ukazuje reakce fanoušků a horečnou předkoncertní atmosféru "Velkého jablka". Navíc se vystoupení odehrála v baseballovém svatostánku a dokážeme si zhruba představit, co baseball pro Američany znamená. Narážek na národní americký sport si během koncertu užijeme nepočítaně.
Billy Joel v setlistu sáhl samozřejmě především na léty osvědčené hity, některé s ním odzpívalo nadšené publikum, zejména temperamentní "Shout" a závěrečnou nejslavnější Joelovu píseň "Piano Man". V ní i třeba ve "Scenes From An Italian Restaurant" se výborně ukazuje Billyho talent v psaní písňových minipříběhů o obyčejných lidech, ovšem kromě pomalých klavírních náladovek se Joel dokáže se svou kapelou pěkně rozjet ve tvrdších rockových skladbách typu "That's Not Her Style".
"Live At Yankee Stadium" vyšlo původně na videokazetě a obraz není tak ostrý, jak by se na DVD slušelo. Zvuk byl sice remasterován do Dolby Digital, ale výsledek také není zrovna oslnivý. Ovšem největším problémem záznamu je způsob snímání dění na pódiu, jenž může být pro některé diváky nepříjemný. Divoký střih, nájezdy, rozostření, zrnění, různé třesy a prudké pohyby kamer jsou občas zajímavé, ale ne po celou dobu koncertu. Příliš dynamické, až protivné, nejvíce ve skladbě "Pressure" (což má jistou zvrácenou logiku). Navíc můžeme vidět na pódiu i kolem neustále pobíhat kameramany snažící se ulovit co nejlepší záběr.
Pochválit je možno anglické titulky a vtipně zhotovené menu a obal s tematikou baseballového hřiště, ovšem další bonusy kromě stručné diskografie nenajdeme. Uvážíme-li i kratší stopáž DVD (dvanáct písní usvědčuje autory ze sestřihu koncertu), vychází resumé v podobě mírně nadprůměrné známky.