Tak jako každý týden, i tentokrát vám přinášíme stručný komentář věnovaný prodejní a rádiové hitparádě za 7. týden roku 2004, které obě sestavila česká pobočka IFPI.

Znáte ten pocit, když šlápnete za letních dní do blátivé kaluže? Jak se vůbec nic nestane, maximálně po hraně podrážky zasyčí bublinka a praskne váček mazlavé hmoty? Aby ne, vždyť to je tropická realita posledních let i let následujících. Ba co víc, prorůstá už společností, popraskaná zemina se sápe zdmi luxusních baráků, proniká do počítačových systémů, stmeluje rádia. Zjizvená tvář půdy je stejná ve Vejprtech jako v El Pasu, Top 5 rozhlasové hitparády je stejné dnes jako včera. Z nejdelší škvíry se zamazaní ozývají Chinaski, jen pár decimetrů krychlových za jejich chvostem se lopotně prodírají vyprahlou krajinou Westlife. Smířeni s krutou prašností ve tváři se usmívají No Doubt - vždyť je to jejich život -, z pouštní škvíry se příznačně pohodově sápou také Outkast, kteří s válečným pokřikem "Hey Ya" jako jediní udělali oproti minulým sezónám drobný posun a přesídlili o škvíru vpřed. Logicky si tak vyměnili zemědělské útroby s jiným červem, s Lucií. Zajímavým fenoménem je, že jak se člověk posouvá směrem k jihu, hitparády jsou barvitější, častěji v nich prší, hučí tam ptactvo, buje v nich život. V pralese spodních pater se dokázali nejlépe zorientovat Linkin Park, kteří sice otupěle, ale přesto výrazně postoupili o třicet dva pater. Těmi novými, malými zvířátky, která by jednou mohla jukat zpod pouštních škvír na vrcholu, jsou třeba Annie Lennox ("Into The West" na 85.), Anastacia ("Left Outside Alone" na 98.) nebo Will Young ("Leave Right Now" na 100.).

Úplnou rádiovou hitparádu pro 7. týden najdete zde.

Člověku by se chtělo skládat poezii, radostně básnit o strastech českých hitparád, ale ono to nejde. Ubíjí stereotyp, stupor, zatuchlost, neexistence. Pojďte, budeme se bavit o existencialismu žebříčku, o tom, jak všechno v něm trpí svou přítomností, jak se soustředí všichni ti umělci na další život, na opuštění borders of gravity. Ne? Á, tak si je nechte! Pohleďte, jak diktátorsky se usmívá Koller s Lucií na zbytek pod sebou, jak spaluje svým pohledem Chinaski, kteří s chrbátem cupitají na schodech. Ale leč sklopeným zrakem, také šíří totalitní pohled na vzpínajícího se do bronzova opáleného junáka Karla Gotta ("Lásko má"). Panovačnost, touha po dobrém bydle, neochota se pohnout, se prorůstá, nepřestává, nezastaví se ani u Daniela Landy surfujícího na Vltavě, natož u krále veškerého kralování a zlatého pohodlňáctví, Jarka Nohavici. Skákání žebříčkem je jen prostředkem k uzmutí místa, z něhož se nemusí padat, proto je v něm nejlepší ten, kdo v tom uměl vždycky chodit a věděl, kde a na koho se obrátit - Karel Gott (prosím, soudruzi, postup z 18 na 3). Nových, nezkažených je tentokrát požehnaně, nejvýše je "Taneční liga 70" (22.), osmatřicátí debutují Outkast se "Speakerboxxx/The Love Below", o čtrnáct stupínků pod nimi ke Slunci vzhlížejí noví Air, doslova jako doma se v tuzemském žebříčku plném rybničního žabince cítí svěží Norah Jones, která začíná na 56.

Úplnou prodejní hitparádu pro 7. týden najdete zde.

Autor je redaktorem iDNES.