Vezmi počítač a jakýkoliv program generující zvuky v čase. Nastav čtyřčtvrteční rytmus a nech ho dunět za pomoci maximálně tří různých zvuků napodobujících bubny. Vyber lhostejné čtyři akordy a každý nech znít na syntetizátoru jeden takt. Nevzpomeneš-li si na čtvrtý, nech třetí znít dva takty po sobě. Pokus se vymyslet cosi, co alespoň vzdáleně připomíná melodii, ovšem nesmí mít více než nějakých patnáct tónů. Nech si napsat text předstírající verše. Pokud se textař na verš zmůže (nevadí, že gramatický, stejně to nikdo nepozná), tím lépe. Jen nesmí použít více jak tři sta nejběžnějších slov a ne víc než padesát najednou pro jednu píseň. Najdi děvče (mladé a pohledné) a zahal jej zlehka do roztrhaného oblečení. Pozor! Vždy musí být vidět alespoň kus jejího břicha! Pokud děvče nezpívá falešně, tím lépe, ale hlas nesmí být příliš výrazný. Nech dívku zazpívat výše zmíněných patnáct tónů za použití padesátislovného textu, rytmus a čtyři (nebo tři) akordy nech znít v pozadí. Celý postup opakuj desetkrát. Rytmus je možno dvakrát či třikrát zpomalit o polovinu. Nenapadnou-li textaře žádné nápodoby veršů, nenech děvče zpívat, zvuky kláves postačí. Třikrát se nech s dívkou vyfotit - ona ať se tváří mile, ty drsně. Desku vydej a inkasuj těžce zasloužené peníze.

Tak nějak by mohl svůj recept prezentovat klávesista a skladatel Peter Fider, jinak autor stojící za skupinou Holki a jeden ze dvou členů dua Verona. Deset skladeb, všechny ve stejném rytmu, všechny se vzájemně zaměnitelnou velejednoduchou melodií, všechny zahrané na klávesách za použití téměř totožných zvuků, ve všech závažná textová sdělení typu: "Fakt nejsi sám / Koho spálil letní žár / Kdo se krátkejch lásek bál / Komu krásnej sen se zdál / Aby zjistil že se stal". K tomu půlminutové "Intro" coby jedenáctá skladba a dvakrát přitočen aplaus nadšeného publika. Až na jedinou výjimku ("Intro" nepočítaje) se všechny skladby vešly do časového rozmezí tři až tři a půl minuty a nejsou si podobné jen délkou svého trvání - skutečně nepoznáte, zda hraje druhá, pátá nebo desátá. Navíc odbytý booklet se třemi fotkami, jedním textem a spoustou děkování, kde obzvlášť to textaři Viktoru Dykovi, jemuž Peter Fider vzkazuje: "Jseš fakt dobrej, chlape!", mně vyrazilo dech.

A tak jsem po usilovném hledání našel tři pozitiva této desky - Markéta Jakšlová nezpívá falešně, Markéta Jakšlová má hezké vlasy a deska trvá jen něco přes půl hodiny, takže s ní neztratíte času zase tak moc. Ale proč se tahle rádoby muzika tak dobře prodává, na to jsem odpověď nenalezl. Akorát je mi z toho trochu smutno.