Na české metalové scéně se už řadu let pohybuje zajímavá formace Fourth Face, která pozornost posluchačů poutá nejen říznou muzikou, z níž jasně zaznívají vlivy HC a tepajícího industrialu, ale také texty, jež mají bystrou hlavu a neošlapanou patu. Tato čtveřice původem ze Sokolova vydala na jaře roku 2003 velmi povedenou desku - již druhou dlouhohrající - "Tváří v tvář". Její recenzi jste si na musicserver.cz už mohli přečíst, tentokrát přinášíme také rozhovor. Na otázky (bohužel elektronicky) odpovídal bubeník Milda Fajt.

Řekněte něco o vaší historii.

Historie Fourth Face svými kořeny sahá až do bohatě spletitého podhoubí někdejší sokolovské hardcorové scény. Ke vzniku založení kapely dochází v létě 1994 na základě rozpadu dvou formací - Svobodnýho slova a Stresu, z nichž do raných Fourth Face přicházejí Petr a Pavel Incédyové a Jan Bodžgai. Zbytek sestavy doplňovali Miloslav Fajt a Pavel Karkoš. V průběhu prvních let kapelou prošlo více hudebníků (převážně kytaristů), avšak k zásadním personálním změnám dochází až mnohem později v roce 1999, kdy se celé těleso přesouvá do Prahy. Na jaře roku 2003 nám vyšlo druhé album "Tváří v tvář" a do kapely se vrátil Incy. Současná aktuální sestava je George - kytara a zpěv, Jirka Egrt - kytara, Incy - basa, Milda - bicí.

Proč jste si vybrali název Fourth Face?

V době vzniku skupiny byl v roli zpěváka a frontmana Honza Bodžgai. On sám byl poněkud výjimečnou osobností a všechny texty, název skupiny apod., měl na svědomí on. Prvopočáteční filosofie kapely se tenkrát zaobírala mj. otázkami násilí na zvířatech, veganství, extremismem, a tak jsme tehdy všichni přijali pojem čtvrté tváře jako jakéhosi symbolu, poukazujícího na všechna tabu, na všechny bolestivě skrývané obrazy reality, na něž jsme měli chuť poukazovat a o kterých jsme chtěli mluvit. Do budoucna se filosofie kapely (a to zejména výměnou některých muzikantů) dost změnila a začala se ubírat méně ortodoxním směrem, avšak ten původní záměr odkrývat masku z tváře mnohým skutečnostem, zůstal zachován a stejně silně jej vnímáme i dnes.

Na desce jsou hodně patrné vlivy HC a elektrometalu. Jak jste na tom ovšem s tolik zatracovanou "nu-metalovou" tvorbou, která vašimi písničkami také občas probleskne?

Souhlasím, zejména vliv HC by měl být převažující. V začátcích jsme stavěli hlavně na čistokrevném HC a v dosti silné míře nás ovlivňuje stále. Nejsme však svázání pouze HC. Každý z nás poslouchá a nechává se inspirovat jiným druhem hudby, a to se jistě také promítá do naší muziky. Vlivy elektroniky do jakýchkoliv hudebních stylů dnes nejsou ničím nestandardním a výjimečným. Snažíme se míchat a spojovat nejrůznější hudební odnože a postupy, samozřejmě za spolupráce současných moderních technologií (samply, smyčky). Termín nu-metal je nálepka a domníváme se, že muzika se nedá chválit právě na základě takto pojmenované škatulky. Souhlasím, že některé naše pasáže mohou mít místy až popový nádech, jiné metalový, jiné třeba čistě hardcoreový a to je právě to, co nás baví.

Nesváděl vás občas zvuk desky k většímu využití elektroniky?

Ne, snažili jsme se (a činíme tak stále) zachovat živě tepající jádro a elektronické prvky použít jen jako koření, dobarvení a zpestření celého celku. Chceme, aby i při živých produkcích zůstala muzika, kterou hrajeme, přirozenou.

"Tváří v tvář" - proti čemu chcete bojovat především?

Mám pocit, že našim záměrem není proti něčemu přímo bojovat, to je příliš silný a zavádějící termín. Naší snahou je spíše poukazovat, připomínat, dělit se o názory. Sdělovat pocity. Přestože mnohé naše skladby mohou znít poměrně tvrdě a nekompromisně, není v zájmu naší skupiny být v roli kazatelů, povstalců či bojovníků. Texty mají zpravidla nevulgární charakter, často poetický, někdy silně sarkastický, ale téměř vůbec bojovný. Spojení "tváří v tvář" představuje obraz nás jednotlivců, hledících do tváře nejrůznějším všedním momentům, které nás přímo či nepřímo ovlivňují.

Vaše texty jsou místy hodně naštvané. Berete hudbu jako formu protestu?

Jak jsem už řekl, nebereme hudbu jako formu protestu. Naše texty by měly být naléhavé, vybízející k zamyšlení a poukazující. Některé jsou opravdu až naštvané, třeba "Modlitba", ale v jádru jsou mírumilovné a často i naprosto všední, např. "Šneci", "Dej mi čas", "To my můžem".

Složili jste někdy vysloveně politickou píseň?

Mám pocit, že čistě a prvoplánově politickou ne. Některá témata našich textů se politických problémů částečně týkají ("Ve jménu integrity", "Poslední pád", "Střepy v duši"), ale v žádném případě není v našem zájmu být politickou kapelou.

Jak se bráníte proti "kopírování"? Některé skladby mi příliš připomínají Rammstein.

Nebráníme se, myslím, že je to zbytečné a nereálné. Každý muzikant je do určité míry trochu ovlivněn. My nemáme žádný dominantní vzor, kterému bychom se chtěli přiblížit, a tak děláme muziku spontánně a variabilně. Přirovnání k Rammstein mě trochu překvapuje, nikdo z nás tuto kapelu příliš nevyhledává, ale na druhou stranu je to zajímavý postřeh. Hudba Rammstein je velmi rozmanitá, kvalitně zaranžovaná a zní moderně. Pro někoho jsme tvrdí a agresivní, pro jiné uhlazení a rockoví. Tak kde je tedy pravda?

V čem je pro vás metal vyčerpaný a v čem nikoli?

Asi jak pro koho, podle toho, jak kdo jej prezentuje a jak s ním nakládá. Pro nás jistě vyčerpaný není, právě proto, že jej neustále klonujeme a mícháme. Díky novým technickým aparaturám, hráčskému zdokonalování se a vývojem hudby vůbec jej stále můžeme vnímat vlastně jako nevyčerpatelný.

Co byste označili za váš dosavadní největší úspěch?

Neradi bychom zmínili pouze jednu věc, neboť spousta těch malých úspěchů rozvíjí cestu k těm větším. Za úspěch každopádně považujeme skutečnost, že jsme v minulém roce nahráli a vydali desku, za kterou si plně stojíme a která se, díky bohu, dobře prodává. Úspěchem je naše loňská účast na hlavní scéně trutnovského festivalu a vlastně vůbec průnik na pódia všech větších tuzemských festů. Úspěchem je fakt, že se občas dostaneme za hranice České Republiky a naše hudba ani tam nezůstává bez povšimnutí, úspěchem největším jsou samozřejmě pozitivní reakce našich fanoušků.

A největší vopruz tuzemské HC/metalové scény?

Jednostranně zaměřené produkce některých hudebních klubů, netolerance a vykalkulovanost. Škatulkování. Někteří hudební promotéři a publicisté. A na druhé straně i malá tolerance hudebních posluchačů.

Jak jste na tom s internetem?

Obecně poměrně příznivě. Krom jednoho z nás máme každý doma neomezený přístup, takže se snažíme tuto vymoženost využívat ku prospěchu svému. Horší je to s našimi internetovými stránkami, které bohužel nejsou tak kvalitně upraveny a nejsou tak pravidelně aktualizovány, jak bychom si přáli. Pracujeme na tom víceméně sami.

Znáte musicserver.cz?

Ano, i když přiznám, že většina z nás pouze okrajově.

Autor je redaktorem iDNES.