Leoš svými nápady umí i překvapit

13.01.2004 16:09 - Zuzana Macháčková | foto: facebook interpreta

Člověk, kterého si na ulici snadno můžete splést s překupníkem kožešin, se úspěšně živí jako moderátor a ve svém volném čase občas vydá desku. Leoš Mareš je občas i předmětem vtipů, jeho veršíky o tom, že nemá rád rajskou, už jsou prostě klasika. Nicméně nová deska "Nejlepší nápad" může být příjemným i překvapením.
5/10

Leoš Mareš - Nejlepší nápad

Skladby: Nejlepší nápad, Srdce, Čekárna na Godota, Návrat k nevinnosti, Zimní čas, Vševěd, Holka z plakátu, Promiň, U stánků, Díky

Celkový čas: 39:10
Vydavatel: Universal
V recenzích obvykle začínám historií interpretovy kariéry, ovšem Leoš Mareš téměř žádnou nemá, pokud se tedy vůbec dá hovořit o kariéře hudební. Vrhl se do mediální společnosti přes práci moderátora a odtud už je to jen krůček ke kulturní sféře. Že by se zařadil mezi uznávané české zpěváky, to se nedá tvrdit s přesvědčením (že by to bylo tím, že ještě v žádné skladbě nezpíval?), ale přesto je se svou prací zřejmě spokojený a nyní tu máme jeho další desku.

Když jsem pohlédla na obálku desky "Nejlepší nápad", pomyslela jsem si: Tímhle ksichtíkem mě teda neobměkčíš, hochu. Koncept Leošových alb se nijak nezměnil, opět rapované básničky a na pozadí hudba většinou populárnějších zahraničních interpretů. Rozmanitost vedlejších vokalistů (například dvě třetiny Black Milk), kteří zajišťují na Leošově desce alespoň nějaký ten zpěv, album lehce obohacuje, ale to není nic překvapivého. Nejspíš už hoříte zvědavostí, na co vlastně narážím v nadpise tohoto článku. Nechci vás najednou začít přesvědčovat, jak se Leoš překonal, skutečně dostal nejlepší nápad a jeho deska dostane 10/10. Má svoje chyby a to dost výrazné, ale oproti tomu, jak Leoš na veřejnosti působí právě díky své hudební kariéře, je tu pár věcí, které překvapí. Hodnotit hudbu nemá smysl, protože to již provedli jiní v recenzích originálů. Že Leoš asi nikdy zpívat nebude, to také není důvod k truchlení. Zaměřím se tedy pouze na jeho kreativitu a um - jeho texty. Vašich oblíbených básniček k pobavení se samozřejmě dočkáte. Prvním šokem je píseň "Srdce". Při názvu "Srdce" každého emotivnějšího posluchače napadne, že asi půjde o lovesong, a úvodní hudba nás v této myšlence také silně podporuje.To, co následuje, je ale jako studená sprcha. Posuďte sami:

Dcera Karla Máchy by vám mnohem lépe popsala
ten neznámý virus, který její známá dostala
Měla strašnej pocit, prý že zhroutil se jí svět
a tak okamžitě volá linku sto padesát pět

Posluchač s hrůzou zjišťuje, že zdánlivě romantický song se mění v příběh o kardiologických problémech. V druhé polovině skladby se teprve dozvídá, že text je skutečně o lásce, nicméně v trochu výstředním podání. Dalším poněkud puberťácky trapným textem je"Vševěd". Teď už bych snad mohla přejít k těm pozitivům, když už zřejmě začínáte pochybovat, že nějaká jsou. Leoš má v hlavě i vážnější myšlenky a s některými se svěřil i na tohle album. "Návrat k nevinnosti" je skladba, která mě osobně velmi překvapuje. Leoš se tímto dělí od české komerce, která předstírá hipísáckou spokojenost. Je to text jednoduše ze života, o tom, co vidíte denně kolem sebe a kromě toho je ve skladbě nejen neustálý nářek, jak se všechno hroutí, ale i povzbuzení.To je to, co obdivuji u zahraničních kapel, že je tu i nějaké řešení. Vám se možná tahle skladba nebude zdát nijak revoluční, ale já ještě od českého interpeta něco podobného nikdy neslyšela, proto jsem z toho jednoduše trochu rozčarovaná.

Texty, které dávají smysl, jsou například i "Čekárna na Godota" nebo "Promiň". Skladba "U stánků" je trochu matoucí a v první řadě vás asi napadnou stánky na levnou krásu. Nejste daleko od pravdy, v téhle skladbě jsou použity úryvky z jiných notoricky známých písniček, ale celý text je kritikou komerce a vlastně i hudebního průmyslu a přepalování. Jedinou výhradou je, že na pozadí zní asijský folklór, což chápu jako námitku proti našim vietnamským spoluobčanům. To si Leoš mohl odpustit, nicméně případné stížnosti jsou jeho problém.

Délka desky není nijak extrémní, deset skladeb s tím, že ta poslední je jen krátké poděkování. Nehodnotím tuhle desku jako nějaký přelom na české hudební scéně, ale je na ní poznat, že Leoš Mareš není talent k zahození, pokud se trochu snaží. Má na vybranou, buď bude skládat básničky pro mateřskou školku a pubertální slečinky nebo se zamyslí a vyhledá zajímavější inspiraci. V neposlední řadě si najde také hudebního spolupracovníka, se kterým nebude muset čerpat z coververzí. Pak má šanci něco dokázat a získat si příznivce i z jiných vrstev. Průměrné popové desky většinou hodnotím 5/10 a nemám v úmyslu Leošovi nijak nadržovat. Ale jeho deska není nudná tuctovka a přinejmenším vás pobaví. Hodnotím však pouze texty, které často nejsou daleko od reality.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY