Roe-Deer - Není všem dnům konec!

08.01.2004 05:00 - Vojta Kostelecký | foto: facebook interpreta

Proč se rozpadli Roe-Deer? A co s nimi bude dál? Jaké je to být zvukařem v Česku? Kdy vyjde dlouho očekávané album kapely Khoiba? Odpovědi na tyto i mnoho dalších otázek najdete v našem dnešním obsáhlém rozhovoru s baskytaristou Šmitym a zpěvačkou Emou Brabcovou.
Roe-Deer - live
© Jiří Adamovský / www.roe-deer.cz
Nadějné pražské formaci Roe-Deer se během posledních dvou let podařilo i s původně pěkně líným repertoárem solidně provětrat naši ospalou hudební scénu. Už nějaký ten pátek se však mluví o jejím rozpadu. S baskytaristou Šmitym a zpěvačkou Emou Brabcovou (z dosavadní stálé sestavy chyběl kytarista Filip Míšek) jsme si povídali nejen o tomto zdánlivě nečekaném kroku, ale i o budoucnosti jejich "nových" projektů a dalších zajímavých aktivitách. Takže ani náhodou není třeba truchlit. Od těchto bezpochyby talentovaných muzikantů se máme rozhodně i do budoucna na co těšit.

Už jste váš rozchod určitě mnohokrát vysvětlovali a komentovali - vyrojily se i různé fámy -, ale mohli byste to ještě jednou, naposledy shrnout, co se vlastně stalo? Jistě už to máte pro média pěkně naučené...

E: Teď už od toho rozhodnutí uplynula docela dlouhá doba, takže člověk tak trochu bilancuje, taky už na to je jiný pohled. V tuhle chvíli je to dost zajímavá otázka, ale v zásadě je to tak, že už delší dobu tam byl takový rozkol - díky tomu vlastně vznikla i Khoiba - a od určitý doby bylo prostě jasný, že to nebude moct pokračovat v této sestavě dál. Pro mě vznikly dvě varianty, které jsem řešila, protože jsem věděla, že dál takhle nechci pokračovat. Bylo to hodně náročný i psychicky, protože já jsem člověk, který hodně řeší vztahy. Ale už jsem toho měla dost. Takže buď byla možnost zůstat se Šmitym, nebo zůstat s Filipem. A já jsem se rozhodla zůstat s Filipem. Pro tuhle chvíli. Nechci, aby to znělo nějak fatálně.

Šmity, jak to bylo z tvé strany, ty jsi v tom byl jen pasivně?

Š: To se takhle nedá říct. Z mé strany mi to pořád připadá, že to klidně mohlo fungovat dál.

V počátcích jste prohlašovali, jak jste si hudebně navzájem skvěle "sedli".

Roe-Deer - Aquaparty
© facebook interpreta
Š: To tam tehdy ještě nebyl Filip.

Takže on byl příčinou toho "rozkolu"?

Š: No...
E: No, Asi jo.
Š: Myslím, že to z toho vychází docela jasně. Filip měl ještě představu o něčem jiným, tak udělal Khoibu, dobře. Nebylo to úplně ideální, ale pořád je vidět i na jiných kapelách, že to takhle fungovat může. Když lidi vyloženě nejdou proti sobě. Takže já jsem se i snažil neházet jim klacky pod nohy, dát jim čas na přípravu Khoiby, zvučil jsem je a tak podobně.

Jak to tedy bude dál se "značkou" Roe-Deer, je to definitivní konec nebo se chystáš pokračovat s jinou sestavou?

Š: Roe-Deer nejsou u konce. Doufám, že budou pokračovat i bubeníci Fenek (Steiner, bubeník skupiny Wohnout - pozn. red.) a Honza Malich. Něco se prostě chystá, ale nebudu se o tom teď ještě moc šířit. Neřeknu teď kdy, jak a co. Víc až na jaře.

A hudebně se to bude ubírat jakým směrem?

Š: Myslím, že tam, kam by se ubírali i Roe-Deer v současné podobě. Nějaký přechody a sóla tam fakt nebudou. Ono se to hlavně špatně říká a plánuje, nejdřív něco uděláme, než si teď říkat, jak budeme hrát, jak bychom chtěli znít.

Taky se mluvilo o tvých dalších projektech, třeba o kapele Radio$tars.

Š: No jasně, Radio$tars, s nimi teď budeme hrát na Silvestra v hospodě Na Kovárně. To je kapela právě na takovýhle akce. Hraje tam Looky, zpěvák Letů mimo, Kokeš ze Tří sester a kytarista Tomáš Vondráček z kapely Slot And Shade, ale je to legrace, hrajeme punkový coververze od Vondráčkový, přes Robbieho Williamse až po Tatu.

Když jsem si prohlížel dosud vydané články o Roe-Deer, zjistil jsem, že čím blíže k přítomnosti, tím se geometrickou řadou množí předpovědi o skvělé budoucnosti kapely. V Praze už jste měli svou pozici jistou, jaká byla situace mimo hlavní město?

Roe-deer
© www.roe-deer.cz
Š: Já jsem teď byl Uherským Hradišti, kde jsme v létě hráli společně s EOST, několik lidí mě tam dokonce poznalo - a když Southpaw hráli naši písničku "One", začali lidi hned jásat. Pořadatel říkal, že kdybychom tam bývali přijeli, bude tam o sto lidí víc. Tenkrát jsme tam prodali asi třicet cédéček a kdo ví, jak si to lidi nakopírovali, takže to fungovalo jak kde, měli jsme takový svý oblasti.

V počátcích jste byli asi hodně ovlivněni kapelami z Bristolu - Massive Attack atd. Jak se od té doby posunul váš hudební vkus, co vás baví poslouchat nyní? Máte přímo nějaké vzory?

E: Já moc nechci říkat, kdo je můj vzor, jak chci, aby hudba, kterou dělám, vypadala, ale hodně obdivuju třeba Radiohead, hlavně v tom jejich přístupu.

Koho máte rádi na české scéně, pochopitelně s výjimkou Southpaw nebo EOST, u kterých je to jasné, se kterými jste ve spojení. Máte nějaký osobní tip?

E: Jak je to tady malý, jsme vlastně ve spojení skoro se všemi.
Š: Já mám jako těžký favority Vypsanou fiXu. Mě osobně teď zrovna baví trošku něco jiného poslouchat a trošku něco jiného hrát. A ta moje výsledná představa o nějaký budoucí desce je v současné době taková, že by to mělo být právě tak půl na půl - půl písniček na poslech doma a půl na koncerty. Jinak mám teď jako totální objev dánskou kapelu Mew.

Stejně tak se s vámi dlouho táhla pověst líné kapely, šlo o docela záměrně vytvářenou image, stále to platí? Jak se svojí údajnou leností zvládáte všechny další aktivity - studium, zvukařinu, remixy atd.?

Roe-deer - Everforever
© www.roe-deer.cz
E: To tenkrát ani nebylo nějak záměrný.
Š. Ono to tak spíš skutečně bylo, ale u mě se to teď celý nějak zrychlilo.
E: No já nevím, já jsem si rozhodně nikdy neříkala - jo to jsem já z tý líný kapely. Zkrátka jsme hráli tu nejpomalejší muziku a z toho to vycházelo. Dneska se aspoň ta muzika zrychlila.

Nedávno jsem tvůj hlas zaslechl v reklamě na jednu nejmenovanou značku sektu...

E: Ono už toho bylo víc. My jsme teď od filmu "Jedna ruka netleská" začali spolupracovat s Honzou Muchowem.

Takže tvůj názor na reklamu? Změnil se nějak?

E: Určitě mám svoje hranice, za které nepůjdu. Nebudu zpívat: "Tenhle šampón je super, kupte si ho!" Ale tohle je vlastně písničkový podklad. Je pravda, že jsem to nejdřív trochu řešila, protože u toho hlasu je to přeci jenom něco jiného, než když to někdo skládá a nemusí být pod tím podepsanej, ale dokud mě na tom nezačne něco štvát, budu v tom pokračovat, protože jsou za to samozřejmě dobrý peníze.

Filip často prohlašuje, že chce určitě zkusit štěstí v zahraničí. Stále to platí? Není tak ohrožena i existence Khoiby? Případně - máte nějaké kontakty do zahraničí, chystáte se na koncerty?

E: Do zahraničí určitě, když na to budou vhodný podmínky. Jsou ještě nějaký věci, který cítím za povinnost si tady vyřešit, jako je třeba škola, ale pak si myslím, že by to byla opravdu škoda, kdybychom to nezkusili. Kontakty si vytváříme. Teď zrovna do Francie, tam to vypadá, že by mělo něco vyjít, ale je ještě předběžný o tom mluvit.

Jak to bylo u Roe-Deer? Zdá se vám to jako problém, prorazit v zahraničí?

Khoiba 2003
© Michal Brenner / www.khoiba.org
E: U Roe-Deer byly kontakty do Německa.
Š: Ono je otázka, co znamená prorazit. Někde si zahrát, to problém není, když se o to někdo postará. Ale nějaký prorážení, to by bylo spíš živoření. Ale jde to. O nás měl zájem jeden manažer, ale chtěl smlouvu o fungování kapely. A už před tím rokem bylo jasný, že ta se nepodepíše, takže to tak trochu vyšumělo. Chtěl se postarat i o vydání desky. Ale u Roe-Deer už bylo jistý, že to bude nejistý.

Šmity, ty jsi v současné době celkem dost vyhledávaný a vytížený i jako zvukař, jak a kdy jsi se k tomu dostal?

Š: To bylo takový hodně pozvolný, kdy jsem někde na šňůrách tahal kabely. Pak jsem absolvoval jako pomocník asi tři turné Lucie a podobných kapel. Až potom jsem nějak začal přemýšlet o tom, že bych mohl zvučit sám. První moje anabáze byl asi půlrok strávený v Batalionu, odsud jsem přešel do Rock Café, kde jsem strávil asi pět let. Díky tomu jsem se dostal i k jednotlivým kapelám, kterým se to zdálo dobrý. S těma jsem pak jezdil nebo jezdím. Tak jsem přišel k Divokýmu Billovi. S nima jsem strávil asi dva roky, takový to nejhorší období, kdy se za strašný peníze objížděly úplně ty největší díry s tím nejhorším aparátem. Divokej Bill - to je téměř nejhorší kapela na nazvučení, takže jsem si prošel takovým peklem, že teď zvučit třeba Southpaw je v podstatě pohoda, i když to taky to není úplná legrace.

A další kapely?

Š: Lety mimo, u kterých se teď moc neví, jak to bude do budoucna. Ale teď pořád víc cítím, že bych radši hrál než zvučil. V počátcích Roe-Deer jsem měl takový období, kdy jsem zvučil dvacetkrát měsíčně a ta kapela fungovala, jen abychom si zahráli, ale teď mě čím dál tím víc baví a naplňuje hraní. Pořád je ale dobrý dělat oboje. Ty zkušenosti se vzájemně dobře doplňují. Zvukaři jsou z velký části muzikanti, ale bývalí, takže už nemají takový kontakt s těma "na tý druhý straně barikády", takže to střídám.

Roe-deer - Everforever CD
© facebook interpreta
Dá se dneska - na klubové úrovni - zvukařinou, potažmo hudbou, kterou děláte, uživit?

Š: Třeba s rodinou vůbec ne, ale nějak přežít se s tím dá.

Co zažíváš na pódiu, když nemůžeš být u mixpultu a sám si vše "obstarat"?

Š: Z devadesáti procent s námi naštěstí jezdí zvukař Tomáš Sudík, na kterého se můžeme spolehnout, navíc jsme dobře zvučitelná kapela.

Jak bys zhodnotil technické, zvukové zázemí na koncertech, myslíš že se to lepší?

Š: Určitě je to lepší. Po těch letech s Billem... Ono to taky záleží na mnoha věcech - který kluby vybírat a tak.

Jak je to se zvukařem u Khoiby? Na koncertě jsem viděl Dušana Neuwertha (zvukař, producent, muzikant - Tata Bojs, Kryštof atd.).

E: To jsi viděl správně, ale s Dušanem asi ne, my jsem spíš přemýšleli, že bychom vzali někoho, kdo by s námi jezdil pořád, aby se stal skoro členem kapely, protože se Šmitym to nebylo správně asi od začátku, že nás zvučil.

V jaké fázi je nyní nahrávaní debutového alba Khoiby, mělo se začít nahrávat už někdy v březnu minulého roku.

E: Některý věci už vznikly tenkrát po Novým roce (2003 - pozn. red.), ale teď je to ve fázi, kdy máme asi většinu písniček. Proaranžovaný jsou vlastně tři věci - jednak singl "That Reason", věc, která zazněla ve filmu "Jedna ruka netleská" - "Terribly", a pak "Sonic Parts", která vyšla na "Algidance". Tyhle tři tam budou určitě, ale asi na nich ještě něco pozměníme. Jako Khoiba spolupracujeme s Dušanem Vozárym u něj ve studiu.

Filip Míšek
© Vojta Kostelecký / musicserver.cz
Necháte si do nahrávání od něj mluvit?

E: No jasně, že jo.

Takže on bude desku produkovat?

E: Ne, to ne. O producentovi jsme uvažovali, ale člověka, který by do toho striktně zasahoval, nechceme, spíš oslovíme nějaký lidi, aby nám vyjádřili svůj názor, ale přímo ho nechceme nějak titulovat.

Co zbytek kapely, jde jen o takříkajíc koncertní hráče, nebo vám s Filipem také mluví do nahrávání? Jak u vás vůbec probíhá proces tvorby?

E: Oni jsou kluci hodně invenční, ale já jsem v těchhle věcech hrozně netrpělivá, takže můj přístup byl doteď takový, že jsem úplně nejradši skládala v co nejmenším počtu lidí, takže buď sama nebo s Filipem, se kterým nám to hodně dobře funguje. I když teď jsem měla takovou tvůrčí krizi. Jak připravujeme desku, nastal takový moment, kdy hrozně chci, aby to bylo dobrý a úplně pak zapomínám na to, že se to přece nedělá proto, aby to "bylo". Moc jsem na to tlačila. Něco ve stylu - tak a dneska vymyslíme písničku! Ale jako kapela už máme i takový zkoušky, kdy někdo něco začne hrát, vytvoří se takový jam a z toho něco vzniká. Ale jakmile o tom člověk začne moc přemýšlet, je to na nic.

Kde deska vyjde? Proběhlo po úspěchu v "Jim Beam Music" nějaké lanaření ze strany "velkých firem"?

E: Deska vyjde u Globusu. Lanaření samozřejmě proběhlo. Ale vlastně nás ani nic nezaujalo, protože mně to přijde, že to tady je všecko o tom samým. U nás ta propagace musí být z velké části na kapele samotné, deska se totiž prodává hlavně na koncertech, takže ono je to asi jedno. U Globusu máme dobrý vztahy, víme co od nich můžeme čekat, navíc oni pro nás teď dělají mnohem víc než dřív, asi v nás taky vidí nějakou budoucnost. Samozřejmě, že se koketovalo asi se čtyřma z tý "pětky", ale nakonec jsme se rozhodli pro Globus s ohledem na naše zkušenosti.
Š: A ono je to opravdu někdy lepší, my jsme byli jako Roe-Deer a Khoiba půl roku jejich nejprodávanější kapela, takže oni se k nám taky podle toho chovali. U velký firmy je pro ně člověk prostě vocas, jak bylo vidět třeba na Southpaw, kteří tak vydali minulou desku... a vlastně se nic nedělo. Navíc u nás nejsou ambice zasahovat do vod těch Ivet Bartošových, je to pořád spíš alternativa. A to, že ti můžou zařídit nějaký "Rozjezdy pro hvězdy", nás stejně nezajímá. Takže si myslím, že takhle je všechno na svým místě. U hudby, kterou děláme i my, je výhoda - nevýhoda, že to většinou osloví trošku znalejší lidi a takovou tu masu tolik ne. Tak aby byly koncerty hodně navštěvovaný a desky kupovaný.

Zřejmě přitahujete úspěch, protože začátky Roe-Deer byly na české poměry hodně netypické a vývoj hodně rychlý - hned na první zkoušce devět písní, relativně brzy album. Khoiba to samé, pár koncertů, EP, vítězství v Jim Beam Music atd. Jak se vám to daří, je nějaký recept nebo je to náhoda? Možná by si to od vás mnoho českých kapel, které hrají léta a stále nic, rádo poslechlo.

Roe-Deer
© Lucie Šulcová / MusicServer.cz
E: Já myslím, že Šmity podnikal pro Roe-Deer tak dobrý kroky, že to k tomu prostě směřovalo. Je to tím, že už věděl, co a jak, ten recept ví on. A Khoiba se tak trochu svezla na popularitě Roe-Deer. Z Roe-Deer jsme si toho hodně odnesli a na to teď navazujeme.
Š: Mně už taky prostě není osmnáct. Talent Emy byl jasný už od začátku - že to tam bude, jenom to chvíli trvalo. Teď to tam je a smůla...

Jaký cítíš ty sama posun ve svém zpěvu, ve výrazu?

E: Nějaký posun cítím, to jsou právě ty zkušenosti. Já jsem si na to celý, na tu techniku, práci s odposlechy atd. musela přijít sama. Nebyl nikdo, kdo by mi řekl - tak hele, když si budeš zacpávat ucho, uslyšíš se líp. Já si myslím, že je to tak dobře. Až teďka mi přijde, že tomu trošku rozumím, tak abych na koncertech nezpívala falešně, protože to bylo příšerný, když člověk ví, že zpívá falešně, ale nemůže s tím nic udělat.
Š: K tomu byly výborný ty desítky koncertů, jakože "vopruzáckejch". Mně bylo jasný, že bez toho to nejde. I když zaznívaly hlasy, že takový koncert nemá cenu, ale já pořád říkám, že proto je ten rozdíl mezi našima kapelama a těma, co přijedou zvenku. Ty odehrají ročně třeba sto, dvě stě koncertů a mají to dokonale zmáklý. Tady může kapela natočit dobrou desku, ale když pak odehraje deset koncertů za rok, tak to nikdy nemůže být tak dobrý.

Před Roe-Deer jsi nikde nezpívala?

E: Moje začátky jsou spojený s kapelou The Hookers. Jinak jsem asi čtyři roky chodila na operní zpěv, takže ty základy tam nějaký jsou, ale na to, jak s tou technikou pracovat, jsem si musela přijít sama.

Jako Khoiba jste nedávno vydali již zmiňovaný singl "That Reason", který obsahuje také remixy skladeb z EP "Dilemma". Jak jste s nimi spokojeni?

E: Mně se nejvíc líbí ten od Veneer na "Nasty Grrrl", protože to je pojatý úplně jinak, tak mají remixy fungovat, dát té písničce úplně nový rozměr. To se o některých dalších povědět nedá, ale já musím být loajální a říct, že se mi libí všechny.

Šmity
© www.roe-deer.cz
Už můžete pomalu bilancovat, co jste si z působení v kapele Roe-Deer odnesli jako největší zkušenost?

Š+E: Úplně všechno.
E: To bych si fakt chtěla rozmyslet.
Š: Bylo by to na celý článek. Byly věci horší i lepší.
E: Chci říct, že byly věci, se kterýma jsem vnitřně nesouhlasila, ale říkala jsem si, že ten Šmity ví, co dělá, a nakonec se mi to i potvrdilo. Ale byly i takový dost nepříjemný koncerty, kde si člověk myslel, že je úplnej debil. Což ale vychází ze mě, protože já jsem člověk, který o sobě pořád strašně pochybuje. Teď už se mi čím dál víc daří, ono taky když je dobrá odezva, to dodá člověku sebevědomí, ale já neumím jen tak z ničeho nic přesvědčit lidi, že to, co dělám, je fakt dobrý, takže když se kouknu do publika a vidím tam nějakou nejistotu, okamžitě začnu přemýšlet proč, začnu to řešit a to je konec. Jsem v tomhle trošku extrémista, když vidím, že všechno hraje, tak to funguje skvěle.

Nejoblíbenější písnička?

E: Já se vždycky těším na "Behind" a na "End".
Š: Já mám taky oblíbenou "Behind", hlavně ji rád hraju.

Nejlepší koncert?

E: Tak ono jich bylo několik. Ostrov, Litoměřice, Jablonec... Pro mě osobně byly nejlepší ty poslední. Musím být taky trošku "egouš" a brát to podle sebe. Já jsem poslední dobou řešila odposlech do ucha, který jsem si nakonec pořídila, ale teď to trochu nahrazuju tím, že si jedno ucho fakt zacpávám a vím, že jsem si mnohem víc jistá tím, co zpívám. Prostě se líp slyším, což pro mě posunuje ten zážitek z koncertu ještě dál.

Díky za rozhovor.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY