Sarah Connor je mladá německá zpěvačka, která se na hudební scéně ještě moc neohřála. Objevila se zničehonic s trochu kontroverzním hitem "Let's Get Back To Bed, Boy", který měl podle jejích slov ukázat přímost, s jakou hodlá vystupovat. Za tu dobu, co je na scéně, vydala dvě desky a jedno DVD s živým koncertem, od měkčího popíku se posunula ke smíšenému žánru blízkému hip hopu, což ovlivnila spolupráce s Wyclefem Jeanem. Na desce "Key To My Soul" se posluchačům opět představuje v jiném světle, ale pořád zůstává všechno pěkně obalené ve stravitelné formě pro masové publikum.

Sarah Connor s touto deskou stojí na pomezí mezi komercí a kvalitou. Album začíná příjemnou soulově laděnou skladbou "Music Is The Key" s rapperem Naturally 7 a následně pokračuje střídavě pomalými skladbami, které se už nesou spíše v popu a r'n'b. Výjimku tvoří poslední skladba "Turn Of The Lights", která je ovlivněna dokonce jazzem. Mezi nimi jsou tanečnější kousky střihnuté hip hopem. Z těchto mohu jmenovat například "Love Is Color-blind", "!Hasta La Vista!" nebo "Are U Ready To Ride?". Neubráním se však pocitu, že některé z nich připomínají styl či dokonce písničky někoho jiného. Například "!Hasta La Vista" zní jako kříženec Jennifer Lopez a Busta Rhymese, naopak "Are U Ready To Ride?" jakoby byla ovlivněna "Get The Party Started" od Pink. Nevím, jestli Sarah, respektive tvůrce její hudby, tyhle skladby nějak ovlivnily, ale pravděpodobnější je, že ano, proto nemůžu pojednávat o nějaké přilišné originalitě. Když už jsem u záporů, vytkla bych Sarah to, že klíč ke svému vlastnímu srdci si nechala napsat a složit od někoho jiného. Na to si však stěžuji u každého, kdo nedělá vlastní hudbu, tak abych se neopakovala jako Kája Gott, raději přestoupím k jiným věcem.

Na desce jsou dvě předehry skladeb, mezi nimi a následující skladbou je vždycky mezera. Tady bych možná raději viděla nějaké experimenty, kdyby třeba Sarah spojila předehru a další písničku dohromady, mohlo by to znít zajímavě. On by se tím snížil počet skladeb, ale na stopáži by se to nijak neprojevilo, navíc by se vyměnila slova kvantita versus kvalita.

Celkově až na drobnosti výše napsané je deska docela různorodá i přesto, že veškerou hudbu a texty složila stejná dvojice, střídají se prvky různých klasičtějších i moderních žánrů, čas od času zarappuje nějaký host a Sarah má k tomu všemu příjemný hlas. Tímto se odpoutává od konkurence, kterou jsou veškeré komerční popové zpěvačky. To ovšem neznamená, že by její deska byla nestravitelná pro široké publikum, přece jen je v tom ještě pořád obchodní trik. Svěží popík a klasické vlivy budou kritici hodnotit dobře, jak jste si mohli povšimout i u této recenze, ovšem všeho s mírou. Pořád je to vhodně namíchané, aby sladké melodie vyrovnaly desku do tvaru, který bude vyhovovat jak posluchačům otráveným ze současné hudební scény, tak těm, kteří proti komerčním hvězdičkám nic nenamítají. Sarah tak potěší oba tábory, svůj management a snad i sebe samu, protože se soulem vyrůstala a možná je to skutečně hudba jejího srdce a duše.