Iveta Bartošová začínala svou pěveckou kariéru docela klasickým způsobem, nejdříve se účastnila talentových soutěží, pak si jí někdo všiml a začala její spolupráce s Petrem Sepešim. Nazpívali pár hitů, jejich společnou kariéru však ukončila tragická smrt Sepešiho. Iveta pokračovala se skupinami Balet a Kroky. V roce 1986 získala prvního Zlatého Slavíka a tím počala její sólová dráha. Od začátku devadesátých let, kdy změna režimu způsobila uvolnění české kultury, Iveta stále pořádala koncerty a vydávala alba v plném proudu. To jí přineslo další zlaté desky a dokonce i jednu platinovou ("Ve jménu lásky"). Kromě toho se držela na vyšších místech i vrcholech různých anket a slavíků, hrála a zpívala v muzikálech a věnovala se charitě. Ani po tolika zkušenostech se však nedostala dál než ke zpěvu, a i když v minulosti se objevilo pár jejích pokusů o psaní textů, nová deska "Dráhy hvězd" je plně práce Ivetiných hitmakerů (jak je sama nazývá). Už název desky vznikl podle toho, že na ni přispěly významné osobnosti české komerční hudby.

Hudebně se však od komančských dob skoro vůbec nic nezměnilo. Na desce jsou všechny skladby nové narozdíl od jejího předchozího počinu "Hej pane Diskdžokej" (ach to počešťování, já nevím, jak vám, ale mně je z takových slov docela nanic). Ovšem atmosférou vůbec nezní moderně a stylem se řadí do období zašlé slávy Michala Davida, Petra Kotvalda a dalších, však věština z vás to jistě dobře pamatuje. Klíč k tomuto zádrhelu nemusíme hledat dlouho, vždyť Iveta má stále ty stejné textaře a hudebníky, mezi kterými jsou například Ondřej Soukup, Ladislav Štaidl, Pavel Vaculík, Michal Penk a další. Mnozí z nich stojí za hity známých českých hvězd. A to je příčina toho, že deska není nijak novátorská a spíše připomíná časy, které by většina lidí nejradši zapomněla. Iveta se sice v bookletu rozplývá nad tím, kolik pro ni její textaři znamenají, ale kdyby se trochu snažila vyjádřit svoje pocity a ne to nechávat na někom jiném, udělala by možná líp. Je to asi jako myšlenka na objednávku. Může tvrdit sebevíc, že ty písničky se strefují přesně do toho, co si myslí a sama by to nevyjádřila pravdivěji, je tomu těžké uvěřit.

Nicméně vyčítat českým zpěvačkám/zpěvákům, že se nepodílejí na hudbě, je jako házet hrách na zeď, tak se raději přesunu k textům samotným. Jsou tu pasáže, které mě vyloženě zarážejí. Především výtvory dvojice J. Parma / P. Cmíral, kteří jsou autory velkého "hitu" Petra Kotvalda "Mumuland" se nezapřou. Že "Mumuland" je vskutku úsměvná záležitost, vám asi vysvětlovat nemusím, při jeho koncentraci na českých rádiích jste ho nemohli přeslechnout. Skladby "September Lady", "Utajená dovolená" (kterou spáchal s Parmou V. Kočandrle) a "Skandál" jsou vyloženě primitivní a stupidní. Nemohu to vyjádřit jinak, posuďte sami:

"Léto hořící
u všech vyhrává
v bílých čepicích
holky tajou jak čokoláda."

Že čepice a léto k sobě moc nepatří, autorům zjevně nedošlo a vůbec jen tento úryvek mi připomíná básničky z pera Leoše Mareše. Jasně, smysl není důležitý, hlavně když se to rýmuje. Kontrast na desce tvoří skladby od textařů s dlouholetou praxí, ty však mají jinou chybu - špatné hudební pozadí. Tím nemyslím, co se kvality týče, ale text jak pro muzikálovou skladbu stvořený, se zrovna moc nehodí k diskotékovým rytmům. Jaké posluchače chce vlastně Iveta tímto získat? "Kulturnější generaci", která nehodlá poslouchat mladou "zkaženou" éru nebo příznivce taneční hudby (kteří většinou patří do té "mladé zkažené éry")?. Hudba na desce si občas naprosto protiřečí. Je pravda, že posluchače nespokojené s konzumním hudebním průmyslem nemůže zaujmout jednoduchý a nesmyslný text á la Verona, ale spojit dohromady to, co Iveta předvádí na téhle desce, je už vážně síla. Mimochodem, to je jen část, co dalšího zajímavého se dá na albu najít? Jak jsem již výše nakousla - mumulandovské srandičky se nevyznačují nejen textem, ale i hudbou, při poslechu poznáte, že to má mnoho společného s Péťou Kotvaldů a Michalem Davidem (ten si s Ivetou na desce i zazpíval poslední skladbu "Návrat").

Abych si odpověděla na otázku, kterou jsem položila v nadpise. Ano, Iveta se pořád ještě rozkoukává i po dvaceti letech. Stále neví, koho chce vlastně zaujmout a jak má nápady zkombinovat. Navíc se pořád ještě neodhodlala dát do desky víc než jen svůj hlas. "Dráhy hvězd" doporučuji jen jejím zarytým fanouškům. Jediná změna k lepšímu je totiž booklet, do kterého se nechala nafotit v trochu střízlivějším oblečení než například v nové verzi klipu "Víš lásko".