Původní album "Let It Be" nahráli The Beatles již v lednu 1969 (tedy před skutečně posledním opusem "Abbey Road") a jeho zrod neprobíhal za příliš idylických okolností - čtyři geniální muzikanti měli naprosto odlišné představy o tom, kterým směrem se má společná kariéra v budoucnu vydat. Aby vrátili zpět pocit sounáležitosti a odpovědnosti za společné dílo, pokusili se nahrát desku stylem, jakým tak činili na počátku své kariéry, to jest živě, bez jakýchkoliv studiových kouzel. Léty vypěstovaný perfekcionismus však v ten okamžik způsobil, že z mnoha kilometrů nahraných pásků s desítkami verzí jednotlivých písní nebyli schopni vybrat ty nejlepší okamžiky. Návrh Glyna Johnse, který na žádost kapely sestavil z nahrávek album nazvané "Get Back", byl zamítnut, materiál uložen k ledu a rozhádaní muzikanti se na půl roku rozešli, aby se na podzim roku 1969 pokorně vrátili ke studiovým "zázrakům" a natočili geniální "Abbey Road". V roce 1970 dostal (pravděpodobně na popud Johna Lennona) původní nahrávky alba "Get Back" známý stavitel zvukových stěn, producent Phil Spector, aby sestavil album podle svých představ. Vybral dvanáct písní, dohrál k nim sbory a orchestrální doprovody dle svého gusta a v červnu 1970, tedy dva měsíce po rozpadu skupiny, vyšla její poslední deska pod názvem "Let It Be". A jak že to tedy mělo vypadat původně? To by nám mělo ukázat právě vydané album "Let It Be... Naked".

Předpokládám, že nemá smysl se v této recenzi zabývat notoricky známými písněmi, které netřeba představovat snad nikomu, kdo se jen trochu zajímá o hudební dění ve dvacátém století - považoval bych to za nošení nočního ptactva do starořeckého města. Pojďme se spíše podívat na to, zda mělo smysl tyto písně v jiné úpravě znovu vydat. Samozřejmě jsem neodolal nabízejícím se dvěma srovnáním a nové cédéčko jsem poslouchal paralelně jak s albem "Let It Be", tak s pirátskou nahrávkou původně zamýšleného "Get Back". Tudíž hned na počátku musím tvůrcům "Let It Be... Naked" trochu vyčinit - není pravda, že takto mělo album původně vypadat - to je jen váš reklamní slogan. Ovšem tím jsem s výtkami skončil. Toto album totiž ukazuje zejména dvě věci - jak moc orchestrální a sborový mág Phil Spector písním ublížil a co všechno dokáže technika v roce 2003. Nejprve ke druhé záležitosti. Srovnáváte-li zvuk původního "Let It Be", honosícího se na svém CD vydání z roku 1987 označením "Digitally re-mastered", nebudete věřit svým uším, co je ve třetím roce nového století možné s přes třicet let starými nahrávkami udělat. Tak plný, jasný a čitelný je zvuk novinky, že mi přišlo velice líto, že dva členové legendární liverpoolské čtyřky to nemohou slyšet. Kdo neuslyší, neuvěří, ale lepší zvuk zkrátka žádná (oficiálně či neoficiálně vydaná) nahrávka The Beatles nemá, za to dám ruku do ohně. Myslím, že v oblasti digitálního čištění starých nahrávek byla touto deskou nastavena nová laťka, a to velmi vysoko.

Podíváme-li se na rozdíly v aranžích jednotlivých písní, dospějeme k dalšímu jednoznačnému závěru - ty "obnažené" jim sluší mnohem víc. Snad nejlépe je to slyšet na pomalé "The Long And Winding Road", která utopena v bažině sladkých smyčců a ženského sboru nikdy nepatřila k mým oblíbeným. Zde slyšíme prakticky úplně jinou píseň - překrásnou křehkou baladu, kde dominantní klavír zlehka doplňuje basa, bicí a kytara, a překrásná melodie v McCartneyho podání skutečně bere za srdce. Velmi výrazně prospělo aranžérské zjednodušení také Harrisonově "I Me Mine" (věděli jste, že píseň stojí na skvělém riffu hraném na akustickou kytaru?), "For You Blue", "Across The Universe" či zde poměrně tvrdě znějící "Get Back". Kdo zná film "Let It Be", dovede si představit, jak zjednodušení prospělo písni "Two Of Us". O titulní "Let It Be" ani nemluvě, platí pro ní výše napsané měrou vrchovatou. Snad jen poznámka, že v této verzi se dočkáme jiného kytarového sóla, než jaké je v původní albové verzi a na singlu z roku 1969.

Co se týče výběru skladeb, musím zopakovat svoji výtku - je to opravdu jediná věc, která mě zklamala. Že byly pečlivě vystříhány veškeré promluvy mezi písněmi, které se nacházely jak na původním albu, tak na bootlegovém "Get Back", tomu bych ještě rozuměl, neboť dílo tak ztratilo příchuť záznamu zkoušky a zní jako regulérní album. Zařazení písně "Don't Let Me Down" je také naprosto pochopitelné a správné, na původním "Get Back" měla totiž být také. Ale proč bylo hned pět skladeb vynecháno ("Maggie Mae", "Dig It", "Teddy Boy", "Save The Last Dance For Me" a "Get Back (Reprise)"), tomu nerozumím. Obzvlášť, když dvě z nich jsou - byť v jiných verzích než původně zamýšlených - i na "Let It Be". Takže opakuji - nevěřte, že takto měla deska původně vypadat. Zvukově ano, ale seznam skladeb a jejich pořadí mělo být jiné.

Aby fanoušci dostali ještě něco navíc, obsahuje toto album také bonusový disk. Na ploše necelých dvaadvaceti minut můžeme slyšet sumář jednoho nahrávacího dne z inkriminovaného ledna 1969 s útržky jednotlivých písní a konverzací jednotlivých členů kapely. Na rovinu - pro fanoušky mého kalibru velice zajímavé, možná jen příliš krátké. Pro běžného poslouchače naprosto nestravitelné. A k tomu všemu booklet, který na titulní stránce představuje negativy fotek z původního obalu alba "Let It Be". Podíváte-li se pozorně, zjistíte, že jediná fotografie George Harrisona své negativní předloze neodpovídá. Vevnitř se pak kromě seznamu písní nachází průvodní slovo Kevina Howletta, popisující poměrně trefně a přehledně vznik původního alba i jeho "Naked" bratříčka, takže kdo historii nezná, dozví se vše podstatné. Ve druhé části mnohastránkového materiálu pak naleznete přepis několika konverzací, které mezi sebou členové The Beatles vedli během nahrávání alba "Let It Be" a natáčení stejnojmenného filmu. Část otištěné konverzace odpovídá záznamu na bonusovém disku.

Album "Let It Be... Naked" mohu s klidným svědomím doporučit všem. Skalní fanoušci je mají povinné jako cokoliv, co oficiálně firma vydá, ale i běžnému posluchači bez pochyb učaruje fantastický zvuk a nádherně jednoduché původní aranže těchto nesmrtelných písní. Hodnocení tudíž lehounce sráží jen fakt, že album si podle mne zasloužilo vyjít tak, jak skutečně bylo původně zamýšleno, a to včetně názvu "Get Back". Proč k tomu nedošlo, nevím, ale skvělý dojem z "Le It Be... Naked" si tím zkazit nenechám.