Sdružení rodičů a přátel RoPy je typická domácí lokální klubová parta. O tom, že i taková může natočit desku, která stojí za to, jasně vypovídá jejich debut s názvem "Je mi nádherně". Nevěříte? Tak si o tom přečtěte - třeba vás nalákáme.
8/10
Sdružení rodičů a přátel RoPy - Je mi nádherně
Skladby: Inťošky, Deprese, Uklízečka, Holka, Párek, Karavana, Sen, Maškary, Kůže, Invaze, Slova, Mantra, Sokrates, Večírek, Zejtra
Celkový čas: 53:47
Skupina s obskurním názvem
Sdružení rodičů a přátel RoPy je typickou ukázkou zástupců domácí hudební scény, kteří bývají řazeni do pomyslné druhé ligy a tvoří tak ono podhoubí klubové scény. Není to ovšem proto, že by byli horší než mnozí z té pomyslné první. Jen se prostě nikam necpou, nemají vlezlého manažera, v klidu si dělají svoje a po svém, mají svůj okruh fanoušků, a tak o nich vědí krom nich jen ti, kteří opravdu hledají, zatímco třeba organizátoři nejrůznějších festivalů je jako spoustu jiných prostě ignorují, aby si poté mohli stěžovat, že tu není nic nového zajímavého.
Právě debutové album znamená pro podobné party výrazný krok dopředu, protože se na něm teprve pořádně ukáže, jestli v nich (bez ohledu na dobu existence) opravdu něco je. SRPR tuhle šanci rozhodně nepromarnili. Mnohé skladby dostaly nová aranžmá, po zvukové stránce je deska excelentně propracovaná a konečně pořádně vynikne i největší deviza skupiny, kterou jsou výjimečně nadprůměrné texty (ne)zpěváka Romana Nerudy. Svou hořkosladkostí připomínají poetiku Marka Brodského - jsou plné ironií, ale zároveň pojmenovávají věci bez obalu milosrdenství. Nehraje se v nich na jinotaje a skryté významy. Podobně jako u Brodského je jich celá řada o vztahu k ženám a pohybují se od něžné lyriky až po misogynské šlehy, které by asi rozpálily do ruda nejednu feministku. Krom zajímavých nápadů (koho jste kdy slyšeli zpívat o sexu s mimozemšťankou?) a nečekaných tématických spojení (punkový protestsong o opovržení filosofy či kocovina z večírku, který se vlastně vůbec nekonal) jsou až nečekaně dobře řemeslně zpracovány a některé verše by mohli závidět i profesionální veršotepci. Má to celé jeden háček - jsou nejen zcela otevřené, ale především jakoby schované pod vrstvou vulgarit a obscénností, které sice mnozí běžně používají, ale v podobném případě se nad nimi pak o to víc rádi pohoršují. Soudím, že jejich funkcí je mimo jiné odrazení povrchních posluchačů a namyšlených intelektuálů. ("
Nemám rád Lásku, Lidstvo a Boha/ nemám rád velký kozy a velký ramena/ Nemám rád velký namyšlený slova/ slova co začínaj na velký písmena".
© facebook interpreta Hudebně má album poměrně široký rozsah, pomyslná souhrnná škatulka alternativně laděného rocku v sobě skrývá jak křehké, až šansonové nálady na straně jedné, tak nářezové jízdy "podivného punku" na straně druhé. Kapela plně využívá svého nástrojového potenciálu, pravidelně hostujících dechařů i několika funkčních hostů, ale přesto se jí podařilo nahrávku "nepřeplácat". A atmosféru dokáže nastolit, udržet a vygradovat do potřebného napětí až obdivuhodně.
Na to, že se jedná o debut, se tedy album nadmíru povedlo. Až budete mít plné zuby přestárlých skupin, které už jen těží ze své minulosti a nic nového nepřinášejí, zkuste S.R.P.R. - třeba vás zaujmou. Tedy za předpokladu, že nemáte strach ze špinavých kytar a až surově realistických textů. Jen se trošku bojím, zda-li budou pánové schopni nahrávkou vysoko nasazenou laťku udržet i při koncertních produkcích.
P.S.: Desku najdete v distribuci
Black Point Music.
-
naživo (Anabel Lee, 02.01.2004 17:45) Reagovat
ad věta: "Jen se trošku bojím, zda-li budou pánové schopni nahrávkou vysoko nasazenou laťku udržet i při koncertních produkcích."
že vy jste na žádné jejich živé produkci nebyl? ;)
-
Štúdiové album a koncertné produkcie (Cigarette Girl, 03.01.2004 17:26) Reagovat
Recenzia sa mi veľmi páči, a aj napriek tomu, že autor sa na album a tvorbu kapely obecne díva z úplne iného (a dosť zvláštneho) uhlu pohľadu ako ju vidím ja, zaujalo ma v nej niekoľko veľmi výstižných označení a postrehov, najmä v druhom odstavci recenzie (napr. označenie (ne)spevák, zdôraznenie najväčšej devízy kapely - textov, ktoré pomenovávajú veci nemilosrdne bez obalu, nečakané tematické spojenia...)
Jedinú výhradu mám podobne ako Anabel Lee voči poslednej vete o obave či pochybnosti autora o schopnostiach členov kapely udržať úroveň prezentácie nahrávok naživo. Aj keď predpokladám, že recenzent predsa len na minimálne jednom koncerte kapely mohol byť (16.12.03 v Guru) a dajme tomu, že oceňuje kvality štúdiových nahrávok natoľko, že vidí pred kapelou ťažkú úlohu v podobe udržania vysoko nastavenej latky, mi príde dosť zvláštne, že hoci len malou zmienkou (ale zato v závere recenzie, ktorý má najväčší potenciál zapôsobiť na čitateľov) vstúpil na (zdá sa) preňho neznámu pôdu koncertnej produkcie kapely. Pritom by mu úplne stačilo zostať pri hodnotení albumu v štúdiovej podobe a nedalo by sa mu nič vytknúť. Príde mi to pomerne zavádzajúce pre čitateľov, ktorí sa o kapele dozvedajú prvýkrát, pretože môžu nadobudnúť pocit, že kapela nahrala debutový album a skladby, ktoré vytvorila a nahrala, teraz odprezentuje na koncertoch a ktovie či sa jej to až tak dobre podarí – tak to nie je. Kapela oslávi 14. výročie existencie, v posledných rokoch majú za sebou desiatky výborných koncertov, na ktorých odhrali a vypilovali skladby, ktoré nahrali na toto album, do dnešnej podoby, s ozvláštnením a obohatením o prvky, ktoré štúdiová práca ponúka. Album je podľa mňa výrazom evidentnej zrelosti kapely k štúdiovému počinu a výsledkom niekoľkoročnej tvrdej práce v skúšobni a na koncertoch. Nemyslím, že existuje dôvod k obavám, práve naopak. Ja osobne to vnímam tak, že koncerty sú pre kapelu prostredím, v ktorom sa cíti ako doma, a aj keď sa album sakramentsky dobre vydarilo - to, ako silne sa dokáže na koncertoch vyjadriť, snáď ani nie je možné dostať do štúdiových nahrávok.