Existuje jen opravdu málo tak žánrově všežravých hudebních spolků, jako je Jablkoň. Pánové mají mnoho tváří a dokáží být folkově prostí, popově písničkoví, alternativně komplikovaní a nečiní jim problém ani vše vyjmenované spojit dohromady. Znáte někoho jiného - a nejen u nás - kdo je schopný úspěšně spolupracovat zároveň s klasicky vzdělanými a orientovanými hudebníky, zástupci popu, jazzu či rocku? A aby toho nebylo málo, ve všem snažení Jablkoně je všudypřítomný humor a nadhled. Není proto divu, že jejich speciální koncert v rámci jedenáctého ročníku mezinárodního festivalu Alternativa, který několik dní před Prahou vidělo i Brno, byl vyprodaný skoro čtrnáct dní předem.

Základem vystoupení, kterým skupina oslavila dvacet pět let svého trvání (od počátku je u toho už jen leader Michal Němec), bylo přizvání Moravských symfoniků v čele s dirigentem Alešem Podařilem (znalci vědí, že již v roce 1995 Jablkoň vystupoval a jedno CD nahrál se symfonickým orchestrem FYSIO) a respektovaného houslisty Jaroslava Svěceného. Pohled na pódium byl tak po příchodu do sálu až komický, protože několik desítek členů čítající těleso zcela vyplnilo celé rozměrné pódium Archy, a samotný Jablkoň se tak musel tísnit v jeho rohu.

Večer uvedl až překvapivě rozpačitě novinář Jiří Černý. Rozpačitý byl i počátek koncertu, poznamenaný svázaností a akademickou strnulostí. Až teprve se třetí skladbou "Sázava" ("Je to taková symfonická básnička..."), ve které byl coby nástroj použit i barel s vodou, to na pódiu začalo trochu jiskřit. K dalšímu oživení nenápadně, ale výrazně přispěli dva jazzoví hosté - trumpetista Michal Gera a basista a tubista Filip Spálený. Pozitivní na celé akci byla skutečnost, že tentokráte byl ponechán v šuplíku již mnohokrát zpracovaný nejstarší repertoár a krom posledního období (třeba "Říkadla" či z filmu "Smradi" známé "Návraty"), došlo i na zástupce z letošního alba "Cestující v noci", dokonce zazněly i dvě zcela nové skladby, připravené speciálně pro tento projekt - ta v první polovině byla z pera bubeníka Petra Chlouby. I přes špičkové instrumentální výkony se občas zdálo, jakoby orchestr Jablkoni 'přerůstal přes hlavu' a vkrádalo se ono staré známé 'méně je někdy více'. Většinou se však podařilo ubalancovat stav, kdy orchestr doprovázel Jablkoň (a ne naopak), a pak se jednalo o skutečně úžasný zážitek. Připočteme-li k tomu průvodní slovo Michala Němce a jeho komentáře skladeb, které byly jako vždy opravdu vtipné a vypečené, byl to navíc zážitek i vcelku veselý.

Druhou půli po přestávce zahájila skupina sama bez orchestru - nejprve s písničkovou folkovou frakcí Malá lesní Jablkoň, posléze trampskou kulturní vložkou v podobě parodiálního zpracování písně "Lká ukulele tmou" v podání další, tentokrát pseudofrakce Duo Carvánek. Posledním významným hostem večera se stala písničkářka Radůza, která překvapivě nechala doma svůj akordeon a nejenže nezabrousila do svého sólového repertoáru, ale ani spolu s ní nezazněla žádná ze skladeb, ve kterých hostuje na poslední desce. Radůza totiž zkomponovala zcela novou skladbu, zazpívala si ji a nechala se doprovodit přítomným orchestrem. Spojení jejího dryáčnického projevu se symfonickém doprovodem pak jen obohatilo výjimečnost večera. Poté již pokračovala spolupráce z první poloviny. Orchestr, složený ze studentů a čerstvých absolventů Brněnské konzervatoře, se s postupující hodinou stále více odvazoval, pozbýval akademické vážnosti a v závěru dokonce došlo na nejkurióznější kousek poslední desky, punkový nářez "Kdopak nám zazpívá". Definitivní tečkou se pak stal přídavek v podobě jediného už klasického kousku "Baba Aga"

Speciální večer se stal - i přes několik hluchých míst a veškerá zmíněná mínus - rozhodně ozdobou letošního ročníku festivalu. Proto je počítám potěšující informací, že celý koncert byl zaznamenán a všichni, kteří nebyli přítomni, ho mohou vyslechnout přímo na Nový rok 2004 na vlnách Českého rozhlasu.

Symfonický Jablkoň, Divadlo Archa, Praha, 30.11.2003