Vystoupení AC/DC na festivalu Monsters Of Rock, kde byli v srpnu 1991 potřetí headlinery, se stalo pamětihodným triumfem zachyceným i filmovými kamerami. Záznam nyní vyšel na nosiči DVD pod názvem "Live At Donnington" (je to třetí koncertní DVD AC/DC po "No Bull" a "Stiff Upper Lip Live") a my se můžeme pokochat báječnou atmosférou tohoto velkého rockového koncertu i v domácím pohodlí. Z DVD sálá entuziasmus a nasazení kapely, jež si nedovolí svůj set podcenit, nedejbože vypustit.

Dvouhodinové vystoupení AC/DC před desítkami tisíců nadšených diváků (lány posluchačů v Donningtonu vypadají nedozírně) snímalo dvacet šest filmových kamer a režisér disponoval i takovými specialitkami, jako jsou záběry z helikoptéry nebo snímky z kamer kolmo nad hlavami hudebníků. Výborný je záběr z podhledu - v podlaze pódia je skleněný koridor a kamera snímá dění zespod. Vůbec celá olbřímí scéna s ohromnou světelnou baterií je velmi fotogenická. Navíc tomu AC/DC pomáhají svými typickými proprietami - zavěšeným pekelným zvonem, obrovskými nafukovacími figurínami (Angus jako ďábel a oplácaná Rosie) a dělostřeleckou artilerií na střeše konstrukce.

Seznam skladeb se dá považovat za jakési "Greatest Hits". Je to přesně taková sestava písniček, kterou chce dostat fanoušek na velkém festivale, stejně jako chce dostat Angusův striptýz (zde v devatenáctiminutové "Jailbreak" prošpikované kytarovými sóly a vyhrávkami) a sborové refrény zpívané snad všemi přítomnými. Na obraze lze vidět, že je přepsán z filmu, má jemný opar a není úplně ostrý, ovšem zvuk v Dolby Digital 5.1 je fantastický - výborně jsou zmixovány zejména obě bratrské kytary Youngů, krásně separované do protilehlých stran, bohatě jsou využívány i zadní reproduktory. Typické nasazení kapely, gradace koncertu a špičkové ozvučení jsou nejsilnějšími atributy disku "Live At Donnington".

K dobrému dojmu z DVD přispívají i bonusy - představení členů skupiny, kdy se během celé skladby kamery zaměřují jen na právě vybraného muzikanta (hrubě opomíjen je ale skvělý bubeník Chris Slade), komentovaná diskografie a vůbec komentář celého koncertu z úst bratří Youngů, jenž si ovšem vyžaduje dobrou znalost mluvené angličtiny, protože titulky nejsou k mání. Takové zašmátrání do archivu lze kvitovat s povděkem, je vidět, že tvůrci disku odvedli svou práci pozorně a láskyplně a nemysleli jen na vyrýžování doláčů.