Chvalozpěvy dvacátého prvního století jsou vskutku prazvláštní, alespoň člověku kovanému středověkou morálkou by se to mohlo zdát. Hnízdo hříchu, smilný rock'n'roll, hlásá božskou lásku, synovskou oddanost a bezbřehou důvěru v Něho. Pro jiného důkaz postmoderní kultury, v níž je intenzivnější absurdita intenzivnější samozřejmostí. Z hudebního pohledu naprostá marginálie, protože když jednou děláte slušnou muziku, je většině fanoušků putna, jestli předmětem vašeho orodování je Ježíš nebo hašiš. A jelikož P.O.D. minulou deskou "Satellite" nastavili světu svou pravou, rozuměj talentovanou, tvář, vzali je na milost jak náboženští pomatenci, tak neurvalí bohémové. Aby se náhodou neznelíbili jedné z těchto skupin, raději kazatelé sesmolili víceméně stejné CD, které nesnižuje vkládané naděje, zároveň je ani nijak neobohacuje.

Hodně záleží na první písničce, které se v případě "Payable On Death" trefila do úzu lovu na posluchače. "Wildfire" překvapí hádavým přeskakováním riffů a Sonnyho rapu, stejně jako komplikovaně rozpoznatelnou melodií v refrénu. Nastoupené tempo hravě graduje třetí "Change The World", v níž se snoubí zajímavě zvukově upravený vokál se střednětempou rytmikou a jen jakoby doprovázející kytarou. P.O.D. vyšplhali nejvýš v případě pětky "Find My Way", která hledá cestu k Bohu skrze našláplý rap-metal s nepřeslechnutelnou energií. Překvapivá, zcela výjimečná je předposlední "External", instrumentální skladba, hraná pouze na španělku a Trubyho "santanovskou" elektriku. Za pozornost jistě stojí také matrixovský bonus "Sleeping Awake", spíše však pro svůj původ než pro skutečnou hudební neordinérnost.

Pak je ovšem na "Payable On Death" celá řada skladeb, jež můžeme jen stěží považovat za obzvlášť kvalitní. Kdyby je snad na koncertech mydlila lokální rocková parta, člověk by si řekl: "Budiž, nejsou špatní." Avšak u kapely, jež prodává miliony desek po celém světě a platí za luxusní zboží žánru, se nemůžeme s průměrností jen tak smířit. Základním poznávacím bodem pecek typu "Will You", "Revolution" či "Freedom Fighters" je především nevýrazná práce s hlasem Sonnyho Sandovala, který se spokojuje s rapovým flow, jež ale v jeho případě není nijak úchvatné. Tomu odpovívají také odbyté melodie, kvůli kterým drží prim na dobré polovině desky kytarové partitury nového muže sestavy Trubyho.

Když si dáme pět a pět dohromady, vyjde nám, že z celkových třinácti věcí jich je třetina hodně vydařená a zbytek tak nějak průměrný. To je alespoň pro mě zklamání, protože ačkoli jsem měl k "Satellite" několik výhrad, při závěrečném hodnocení bych mu přiřkl sedm bodů. "Payable On Death" se musí smířit s šesti. Jak říkám v úvodu - vkládané naděje se přesto nesnižují, rozhodně ale nikam nerostou. "Jenom ty víš, kam až jsem došel / Chci dokázat, že si zasloužím být zván tvým synem" ("Find My Way") - pokud by tato slova patřila fanouškovi, měla by skupina před sebou ještě hodně práce. Jelikož však směřují kamsi do nebes, jejich mise je skoro splněna.