Loni vyhlásil americký kongres rok 2003 za "rok blues". Televizní stanice PSB se rozhodla poctít tuto dřevní americkou hudbu velkoryse pojatým sedmidílným televizním dokumentem "The Blues". Hlavní taktovku dostal do rukou Martin Scorcese, slavný filmový režisér a autor "Taxikáře", "Kunduna" nebo "Gangů New Yorku". Ten oslovil šest svých kolegů a každý z nich natočil svůj osobitý pohled na blues. Dokumenty Wima Wenderse, Clinta Eastwooda nebo Mike Figgise tak netvoří ucelený cyklus, spíše nezávislé pohledy do dějin a na osobnosti žánru. Sérii samozřejmě provází celá řada doprovodných nosičů, od DVD, přes representativní kolekci pěti CD až k výběrům jednotlivých bluesových legend. Soundtrack k pilotnímu dílu "Feel Like Going Home" přináší dvacet klasických bluesových skladeb, které Scorcese a průvodce pořadem - mladý bluesový kytarista Corey Harris - vybrali jako representanty skoro století dlouhé historie blues.

Není snad třeba připomínat, jaký význam přísluší blues v dějinách populární hudby. Jeho vliv na jazz, rhythm and blues nebo rock and roll je nezpochybnitelný a poslední dobou se objevují i názory, že blues v sobě obsahoval i prazárodky hip hopu nebo taneční hudby. Scorceseho příspěvek do seriálu je koncipován jako cesta bluesového kytaristy Corey Harrise ke kořenům svého umění. Harris, sledován kamerou, cestuje od povodí Mississippi až do severní Afriky. Tato cesta sleduje časový vývoj žánru - od Charley Pattona, Son House, Leadbellyho a Roberta Johnsona, legendárních otců blues od Mississippi (tzv. Delta Blues singers), přes velké osobnosti bluesového kontinua v 60. až 80. let jako byli Taj Mahal nebo Muddy Watters, až k současnému severoafrickému blues se jmény Ali Farka Toure nebo Salif Keita. Na CD samozřejmě nechybí ani John Lee Hooker, Muddy Waters nebo Otha Turner.

Největší pozornost je samozřejmě soustředěna na klasické dřevní blues. Je pochopitelné, že zvukové nahrávky staré někdy až 75 let (což je případ nejstaršího kusu Charley Pattona "High Water Everywhere") působí uchu dnešního posluchače velmi neobvykle (šum nahrávek Sony House možná bude někdo považovat za chybu svého přehrávače nebo CD). Pokud se však budete schopní soustředit jen na hudbu samotnou, zasekne se vám syrová životní bolest i naděje vyzpívaná profesionálními tuláky hluboko pod kůži. Fantastický je Johnsonův plačtivý hlas v "Helhound On My Trail", síla Watersova hlasu v "Country Blues" nebo pikola Napoleona Stricklanda v "Oh Baby". Neuvěřitelná je celá ta "primitivnost" blues, jeho živočišnost, syrovost a opravdovost. Není divu, že se k ní uchylují jak muzikanti i posluchači znovu a znovu, a to i v naší době, kdy hudbu ovládájí z velké míry technologické a strojové postupy (instrumentální i marketingové). Blues už patrně nikdy nebude tak mocnou hudební silou, jakou bývalo, i v budoucnu se k němu ale určitě budeme vracet.

Některé modernější verze blues, zabalené v profesionální zvukové techice působí, pravda, mezi dřevním zvukem nejstarších nahrávek mírně nepatřičně. Problematické je i zařazení nahrávek starých teprve pár let a zmíněných pohledů do severoafrické podoby moderního blues. Snaha dokázat, že blues je živé i v žhavé současnosti je možná trochu zbytečná. Současní bluesmani z Mali (Ali Farka Toure nebo Salif Keita) úspěšně vrací blues do jeho pravlasti, spojují ho s místní hudbou (z evropského pohledu world music) a bezpochyby velmi originálně oživují starý styl. Minimálně stejnou silou však promlouvají i skupiny jako The White Stripes nebo John Spencer Blues Explosion, kteří se vrací k syrovému elektrifikovanému blues.

Součástí CD je i booklet s (celkem zbytečnou) Scorceseho předmluvou k celému projektu a hlavně statí Petera Guralnicka, který je autorem celé řady knih o blues a také scénáristou některých dílů. Guralnick ve zkratce popisuje historii blues jako důležité umělecké formy, která je veskrze americká. Její poselství je však, dovolím si tvrdit, univerzální. Nezbývá než doufat, že po uvedení rozsáhlého seriálu o jazzu a "Dějinách popu", koupí Česká televize i tento dokumentární cyklus. Blues i jeho nemnozí fanoušci u nás by si to zasloužili.