A je to opět tady! Po dvou letech se česká hudební stálice Helena Vondráčková vrací se zbrusu novým albem "Hádej!". Podařilo se jí zopakovat kvalitu "Vodopádu" nebo pokračuje v sestupné tendenci jako na desce "Helena 2002"? To si můžete přečíst v následující recenzi.
V roce 2000 přišla
Helena Vondráčková s albem "Vodopád", kterým, dalo by se to tak říct, šokovala celou českou hudební veřejnost. Její moderní a taneční pojetí nikdo od někdejší zlaté slavice nečekal. Z "Vodopádu" vzešly dva velké hity - "To tehdy padal déšť" a "Dlouhá noc" - a co se týče prodejnosti, byla velice úspěšná. Následující deska "Helena 2002" už jen tématicky a stylově čerpala z alba předchozího, ale přesto se z něj prosadila hodně povedená písnička "Neuč slunce hřát". Snad aby firma na úspěchu desek co nejvíce vydělala, ještě vydala výběr "Platinová Helena", který dle mého názoru svému staršímu zlatému bratříčku nesahá ani po kolena, i když singl "Sundej kravatu" tomuto výběru určitě ostudu neudělal. Nyní tedy zhruba po dvou letech vychází nové studiové album "Hádej!".
Musím napsat, že když jsem poprvé slyšel titulní singl "Hádej!", nevěřil jsem svým vlastním uším. Zvukově mi "Hádej!" připomíná písničky, které jsem slýchával na diskotékách počátkem 90. let minulého století. To jsem opravdu nečekal. Naštěstí celá deska není tak hrozná jako titulní skladba, nicméně ke kvalitám "Vodopádu" se rozhodně neblíží. V pořadí druhá "V rytmu salsy" sice už nemá tak zastaralý zvuk, ale zase mi připadá poněkud nudná a mužský vokál, který byl použit, se tady taky moc nehodí. Tuto desku vlastně nejvíce zachraňují pomalé písničky, jako je "S tebou". Nebojte se -
Helena Vondráčková nepřezpívala někdejší hit Marie Rottrové, jedná se o zcela novou písničku z pera sourozenců Ormových. Bohužel toto zlepšení nevydrží na dlouho. "Jako stádo mořských želv" v podstatě kopíruje vlastnosti "Hádej!". Obecně by se dalo říct, že první třetina je slabší než zbytek desky, hlavně se to týká rychlejších písniček. Houpavá "S tmou na dosah" patří opět k těm pomalejším, ale disponuje zajímavým aranžmá.
Po první třetině desky konečně přichází i dobrá rychlá písnička "Tak se tu měj!". Je ve stylu "Dlouhé noci", což není úplně náhodné, protože obě složil
Michal David. Hodně zajímavě zní i písnička, která je na růžovém disku dvakrát. "Tvá přání" je na desce jak v normální tak i v akustické verzi. Ovšem rozdíl mezi nimi je pouze ten, že u normální verze je namixováno více nástrojů a akustická je hrána pouze s kytarou. Jinak zní úplně stejně. To, co si před pár lety zkusila
Cher v "Believe", tedy hlas upravený počítačem, použila v nápěvu "Je mi líto" i paní Vondráčková. "Tam kde se láme čas" jakoby z oka vypadla skladbě "S tmou na dosah", akorát druhá jmenovaná má o něco málo přitažlivější melodii. Jednou z nejlepších věcí je "Probuzená" s velice pěkným a chytlavým refrénem. Tahle písnička ve středním tempu s různými stopkami se opravdu povedla. Zásluhu na tom má
Stano Šimor, který k ní složil hudbu a který celou desku, stejně jako ty dvě předchozí, i produkoval. "Cizí host" zní jako písnička od
Britney Spears a v rytmu ča-či je možné si zatancovat při "Nebudeme sedět doma (Chachacha)". Závěrečná hymnická písnička Michala Davida s textem Pavla Vrby "Je konec trápení" názvem trošku klame, protože jsou zde ještě dva bonusy. První bonus, kterým je ona zmiňovaná akustická verze "Tvá přání", je celkem dobrý, ale to, co následuje potom, je něco otřesného. Už tak mizernou "Hádej!" ještě děsným remixem zhoršil
Stano Šimor. Zařazení tohoto tracku na desku není pouze krokem mimo, ale spíše krokem do propasti. Ještě jedno takové menší faux pas co se týče bookletu. Nebudu rozebírat jeho grafickou úpravu, o té ať si udělá každý úsudek sám, ale v seznamu písniček je napsáno
"akustická version", což zní přinejmenším divně.
Z předchozího odstavce je nejspíše cítit, že alespoň dle mého názoru se deska nepovedla. To platí zhruba z poloviny. Na "Hádej!" jsou samozřejmě lepší i horší písničky a jeden otřesný remix, ale ty horší jako by nad těmi dobrými vyhrávaly. Trošku jsem přemýšlel, na jakou věkovou kategorii se
Helena Vondráčková chtěla zaměřit. Pokud to bylo na náctileté, tak je vše v pořádku, pokud je ale deska určena pro starší generaci, pak se pravděpodobně někde stala chyba. Nepochybuji o tom, že si tuto desku opět koupí spousty posluchačů, nicméně si myslím, že by se
Helena Vondráčková měla už pomalu vymanit ze spárů diskoték a přesedlat na nějaký dospělejší styl.