Od chvíle, kdy se v Brně začaly objevovat velké plakáty s nápisem Def Leppard, všichni rockově pozitivní nadšenci začali shánět lístky a volno na páteční večer 14.listopadu. V rádiích jsme mohli slyšet slogany typu: "Je konec listopadovým depresím, protože do Brna se chystá světový bigbeat." O tom, že to nejsou pouze upoutávkové výmysly, svědčí už jen počet koncertů, které Def Leppard odehráli za svou dosavadní kariéru. Letos v Brně byli však poprvé, a proto možná zástupy lidí, kteří se na ně přišli podívat, vedla do koncertní haly nejen touha po pořádném rockovém zážitku, ale i zvědavost, jak to dokáže taková kapela rozjet.

Že ani v České republice nechybí zarytí fanoušci Def Leppard, není pochyb, čekání před halou bylo pro některé z nich příliš zdlouhavé, a tak se večerním městem nesly hlasité výkřiky nedočkavosti. Když se konečně začalo vpouštět, během čtvrthodiny byla hala téměř plná. Tentokrát se nekonaly ani žádné odklady před začátkem, jak bývá u koncertů bežné, krátce po dvacáté už vyběhla na pódium česká předkapela Tibet. Trochu zvláštní na předskokany, k pousmání pro posluchače byla první skladba, kdy kapela zpívala "chcípl tady pes". Méně potěšující bylo, že to tak opravdu vypadalo, na úplném začátku všichni jen pozorovali, co se z téhle kapely vyvine a ke konci jí už nevěnovali moc velkou pozornost, protože napětí začalo stoupat. Jinak Tibet hráli něco mezi modernější českou poprockovou scénou a Olympikem, docela příjemně nás zabavili při čekání na Def Leppard. Řekla bych, že jejich české texty mají tu výhodu, že jsou vtipné.

Pauza mezi kapelami netrvala příliš dlouho. V hale se setmělo a na pozadí pódia zasvítilo velké písmeno X - název poslední desky Def Leppard. Přemýšlela jsem, jestli se budou hrát hlavně skladby z ní nebo i staré flákoty a také skladby z mojí oblíbené desky "Euphoria". Po krátké předehře kapela nastoupila a už se to rozjelo naplno. Stojící publikum se okamžitě probralo k životu. Po technické stránce byl znát rozdíl od předkapely, ta měla zcela obyčejné osvětlení, zatímco u hlavní hvězdy večera to byla přímo pastva pro oči, světla zabírala publikum i jednotlivé členy kapely, při největších hitech se rozohnila do žlutooranžové a při pomalých skladbách do intimnější modré. Zvuk byl o poznání silnější než u předkapely, ale byl vyrovnaný a dostatečně silný, aby o nic nepřišli ani zadní řady. K mojí radosti už v první části koncertu zazněly skladby z desky "Euphoria": "Promises" - skladba, kterou publikum uvítalo s nadšením, pomalý song "Goodbye" a později také instrumentální "Disintigrate", kdy si zpěvák mohl dát pauzu a vynikli hlavně kytaristé Vivian Cambell a Rick Savage.

V hale panovala uvolněná atmosféra, kdy bylo znatelně poznat, že diváci si koncert opravdu užívají a kapela je nezklamala. Ostatně o zvýšenou aktivitu, kdy celá hala tleskala, se zasloužil i zpěvák Joe Elliot, který neustále pobízel obě strany, až se postupně celá hala dala do pohybu. Hudební kvality Def Leppard se nadají popřít, celkový dojem z poslechu byl o to lepší, že nezpíval celou dobu jen hlavní zpěvák, ale často ho doplňovali kytaristé při vokálech v refrénu. A v neposlední řadě patří obdiv i bubeníkovi Rickovi Allenovi, který na konci osmdesátých let přišel při autonehodě o ruku a od té době hraje všechny koncerty s tímto handicapem. Na jeho výkonu to však není vůbec znát.

Téměř nemám, co bych zkritizovala, koncert byl naprosto profesionální a přesto vůbec nevypadal jako rutina. Def Leppard velmi záleželo na tom, aby publikum reagovalo a uvést halu Rondo do varu se jim skutečně povedlo. Snad jediné, co by se dalo vytknout, je nedostatek improvizace. Že by se některá písnička nečekaně protáhla a k tomu se ještě přidal zpěv publika, to k vidění nebylo. Ale protože spolupráce kapely s posluchači, která se projevovala hlavně tleskáním a máváním do všech směrů, byla značná, nepovažovala bych to za příliš velký nedostatek. Závěrečné přídavky rovněž potěšily, ke konci zazněla jedna z neznámějších skladeb a všichni jsme si společně zařvali: "Let's get, Let's get, Let's get, Let's get rocked! Koncert na úrovni, kvalitní muzika naživo a navíc parádní atmosféra, co víc chtít. Snad jen, abychom si to mohli třeba už příští rok zase zopakovat.

Def Leppard, Hala Rondo, Brno, 14.11.2003