Apashe s Alinou Pash a dalšími v O2 universu ukázali, že spojení elektroniky se symfonickým orchestrem není nesmysl

Belgický DJ a producent Apashe, který ale už léta žije a tvoří hlavně v Kanadě, dokazuje, že můžete dělat věci i jinak. Jinak, než k nim přistupují velká jména typu David Guetta, Martin Garrix nebo svého času ještě Avicii.

Jeho přístup si bere něco z odvahy The Chainsmokers, kteří se také nespokojili jen s tím, že pustí "Play" a pak hodinu máchají rukama nad hlavou, zároveň ale nechce být úplně komerční, a tak v jeho tvorbě slyšíme i ozvěny neprvoplánových elektronických mágů, například Woodkida. A to nejen přeneseně, ale i prakticky, neboť na remix jeho skladby "Iron", který zazněl v traileru na "Assassin's Creed: Revelations", v O2 universu také došlo.

Dlouholetý spolupracovník nejen Ubisoftu měl ale triků v rukávu povícero. Předskokani mezi ně však bohužel nepatřili. Ocenit lze, že se začínalo uprostřed sálu klavírní baladou už v avizovaných 19:30, kdy byla hala plná zhruba ze třetiny, načež se po jediné písni přešlo na hlavní scénu, kde už Alina Pash přizvukovala do puštěných podkladů. Umělecky hodnotné to příliš nebylo, proto se zdálo být potěšující skutečností, když ji krátce před čtvrt na devět vystřídal druhý předskokan - Malaa's Alter Ego.

DJ zahalený v masce přidal na tempu a do svého setu propašoval místy jak dubstep, tak drum'n'bass, především ale stavěl na tom, že úryvky refrénů největších hitů od Papa Roach, System Of A Down, ale i Flo Ridy nebo Dizzeeho Rascala smíchal s ohlušujícím ducáním a projekcí, na níž jsme většinu času viděli nechutné záběry, mimo jiné i špinavého záchodu nebo ostnatých drátů.

Zpočátku energický set začal být po první půlhodině velice otupujícím, a tak se v té době už takřka zaplněné universum přesouvalo do nekončících front na drinky všeho druhu. Se vší úctou k vystupujícím je proto třeba dodat, že kdo dorazil až na půl desátou a první dvě hodiny programu úplně přeskočil, o nic zásadního nepřišel.

Jenže potom začal sám Apashe a dojmy z celého večera začaly velmi rychle stoupat do pozitivních hodnot. Necelé dvě hodiny jeho vystoupení totiž nabídly opravdu nevídanou kombinaci spousty věcí dohromady.

Člověk tak postupně začínal chápat, čím to je, že se tento DJ a producent prosadil nejen na ostravských Beats For Love, ale především na větších přehlídkách typu Tommorowland nebo Coachella. Opravdu totiž nebývá zvykem, že byste na dvoupatrovém pódiu, ve velkém ověšeném světly všeho druhu, viděli tolik muzikantů.

Zatímco na horním patře se nacházel za svým pultíkem třiatřicetiletý DJ se zpočátku nefungujícím mikrofonem, za jehož zády se nacházela projekce s obrázky pocházejícími z kostelních vitráží, a tak jste každou chvíli koukali na nějakého toho renesančního andělíčka, ve spodním patře se nacházel zhruba třicetičlenný symfonický orchestr.

A bylo nesmírně zajímavé sledovat, jak se jednotlivé písně přelévají jedna do druhé, jak místy hrál orchestr sám za sebe a jindy doprovázel a spíše zesiloval dojmy z reprodukované hudby pouštěné DJem nad nimi. Tu a tam si navíc některý z muzikantů zasóloval, což byl třeba příklad skladby "Lost In Mumbai", kde se předvedl cellista, jindy se zase ke slovu dostal pro změnu trumpetista.

A když se navíc podařilo sladit hudbu i s doprovodnou show a vůbec poprvé se ukázalo, že i orchestr má vlastní zadní projekci, do toho Apashe zvedl obě ruce k nebi a spolu s tím jsme zjistili, že do vzduchu budou vystřelovat i plameny, bylo o první wow moment postaráno.

Další přicházely vždy podle toho, co dalšího si Apashe nachystal. Měl totiž s sebou spoustu hostů, jejichž jména jsou známá především jeho fanouškům - nedá se asi očekávat, že by běžný hudební příznivec zachytil, že například existuje rapper, který si říká Wasiu. Jenže když se ten pustil do společného díla "Human" a vy jste pak sledovali, jak se propojuje síla DJe, orchestru, stroboskopů a plamenů, mezi nimiž ještě skáče rapper, bralo to dech. Tak bohaté provedení elektronických skladeb skutečně nebývá běžné.

Hostů ale přišlo více, takže se stále něco dělo - vrátila se samozřejmě i samotná Alina Pash, znovu se zpívalo od klavíru z půli sálu a lidé jásali i natáčeli až do samotného konce, kdy původem ukrajinská interpretka pronášela těžká slova o tom, jak nemáme odklánět hlavu od její domoviny, že nemáme ignorovat pravdu a že ta země bojuje i za nás. A fanoušci, mezi nimi i řada cizinců, tleskali a aplaudovali.

Příznivci originálního umělce si užili i kousky jako "Kryptonite", "Gasoline", "Revenge Of The Orchestra", "Lord & Master" nebo "Distance" s hlavou Geoffroye na projekci.

Škoda jen, že pro nadšence do elektronické muziky bohužel platí totéž co pro příznivce hip hopu - zákazy kouření jim evidentně nic neříkají, takže se domů chtě nechtě vracíte stejně smradlaví, jako když jste před deseti a více lety navštěvovali hospody a diskotéky nevalné úrovně.

Za to ale Apashe nemůže. Ten potvrdil, že hype kolem něj je na místě, nadchl a jednoznačně ukázal, že se s ním musí počítat. Vždyť originalita, nadto ještě doplněná jasným politickým vyjádřením posílajícím ruského prezidenta do míst, kam slunce nesvítí, je zvláště na jeho domovské scéně stále nedostatkovým zbožím.